Na první pohled vypadá jako každý jiný sekáč, ale až detailní pohled prozradí zásadní anatomické i behaviorální odlišnosti. Zatímco běžný domácí sekáč drží tělo mírně zvednuté a nohy má rozkročené do oblouků kolem sebe, tento invazní druh odpočívá v naprosto unikátní poloze. Všechny nohy natáhne do stran v jedné přímé linii, díky čemuž přitiskne tělo těsně k podkladu a opticky připomíná vodorovnou čárku nebo tenkou suchou větvičku. Druhým klíčovým znakem jsou jeho nápadně rozvětvená makadla neboli pedipalpy umístěné u ústního ústrojí. Ta při pohledu zblízka působí vidlicovitě či parohovitě rozvětveným dojmem, což dalo druhu i jeho vědecké a české pojmenování. Nejčastěji se s ním setkáte v bezprostřední blízkosti lidských sídel, kde obsazuje osluněné i stinné fasády, zdi kolem venkovního osvětlení, ploty nebo zahradní altány. Sekáč rohatý pochází původně z jihozápadní Evropy a severní Afriky, především z oblasti Pyrenejského poloostrova a Maroka. Ještě v polovině dvacátého století byl znám pouze z těchto teplých jižních regionů. Postupně se však přes Francii a Německo probojoval do celé střední Evropy. K rychlé expanzi přispívá kombinace mezinárodní dopravy a klimatických změn. Sekáči i jejich vajíčka se snadno nevědomky převážejí spolu s kamiony, stavebninami, zahradnickým substrátem či okrasnými dřevinami. Stejnou cestou, se sazenicemi zimostrázů z východní Asie, se do Evropy dostal například zavíječ zimostrázový, jehož housenky dnes dokážou zničit celé buxusové živé ploty. Mírnější zimy v kombinaci s teplejšími léty jim navíc otevírají dveře k trvalému usazení. Středoevropská města fungují jako výrazné tepelné ostrovy, které novým obyvatelům poskytují celoročně příznivé mikroklima pro bezproblémové přezimování i rozmnožování. Pro člověka ani domácí zvířata nepředstavuje sekáč žádné riziko. Na rozdíl od pavouků netká sítě, nemá jedové žlázy a jeho kusadla nedokážou proniknout lidskou pokožkou. V zahradách a kolem domů navíc působí jako vítaný úklidový tým, protože likviduje mšice, chvostoskoky a jiný drobný obtížný hmyz, ale i odumřelé organické zbytky. Vážnější otazník však visí nad ekologickou rovnováhou volné přírody. Invazní druhy bývají agresivnější při shánění potravy, odolnější vůči suchu a úspěšnější v zabírání vhodných úkrytů. Vědci proto zkoumají, do jaké míry může tento přistěhovalec vytlačovat původní středoevropské sekáče, kteří jsou na změny prostředí podstatně citlivější. Jak rychle to umí jít, ukazuje plzák španělský, který po zavlečení do Evropy začal vytlačovat původní druhy plžů a díky teplým zimám se v posledních letech přemnožuje. Protože biologové nemohou osobně zkontrolovat každou zeď a plot v republice, obracejí se s žádostí o pomoc přímo na všímavé pozorovatele v rámci takzvané občanské vědy. Pomoci může každý, kdo na fasádě domu či na okně narazí na sekáče s nohama srovnanýma do jedné linky.K nahlášení stačí zvíře zblízka vyfotografovat tak, aby byl zřetelný tvar těla i uspořádání nohou a hlavy, a poznamenat přesné datum a lokalitu nálezu. Snímek lze následně nahrát do veřejných mapovacích aplikací, jako je mezinárodní iNaturalist nebo český BioLog provozovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny. Každý takový záznam pomáhá arachnologům zpřesnit mapu postupu tohoto druhu a lépe porozumět tomu, jak proměna klimatu mění složení naší fauny přímo před našima očima. Zápřednice jedovatá: Návrat tepla s nepříjemným kousnutímJedním z nejvýraznějších příkladů šířících se bezobratlých je zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium). Tento teplomilný pavouk byl u nás historicky vázán pouze na nejteplejší stepní biotopy jižní Moravy, v posledních dekádách však osídlil vysoké louky, náspy a ruderální plochy napříč celou republikou včetně Polabí či severních Čech. Zápřednice si na vrcholcích vysokých trav staví nápadné zámotky z hedvábí, které samice agresivně brání. Na rozdíl od sekáčů má mohutná klepítka schopná probodnout lidskou kůži. Její kousnutí doprovází intenzivní pálivá bolest, otok a v ojedinělých případech přechodná nevolnost či horečka, ačkoliv trvalé následky nezanechává. Dalším výrazným zástupcem je křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který do Česka pronikl ve druhé polovině dvacátého století ze Středomoří. Dnes je díky svému žlutočernému vosímu zbarvení a typické cik-cak stabilimentové stuze na síti jedním z nejběžnějších obyvatel neudržovaných luk. Postupně se objevují také druhy z rodu malooček (Micrommata) nebo nápadný a hbitý slíďák tatarský (Lycosa singoriensis), největší evropský pavouk, který si hloubí hluboké nory a z Moravy pomalu postupuje severozápadním směrem. Velkou pozornost vyvolávají také druhy zavlečené přímo dálkovou přepravou zboží, například teplomilný lovčík z rodu Heteropoda či Thanatus vulgaris. Tyto druhy u nás zatím nedokážou přežít venkovní zimu, velmi úspěšně se však usídlují v trvale vytápěných budovách, jako jsou sklady tropického ovoce, skleníky, nákupní centra nebo terária. Podobně se v domácnostech natrvalo zabydlel třesavka velká (Pholcus phalangioides), která původně pochází z jeskynních systémů jižních oblastí a v českých interiérech efektivně loví běžné domácí pavouky i létající hmyz. Změna klimatu neotevírá dveře pouze pavoukovcům, ale celému spektru hmyzu. Typickým symbolem oteplování krajiny se stala kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dříve rarita jihomoravských vinic, dnes běžný druh pozorovaný na pražských sídlištích i v podhůří. Zásadní hrozbu pro včelaře naopak představuje sršeň asijská (Vespa velutina), specializovaný predátor včelstev, jehož první výskyty v západní části Česka již vedly k rozsáhlým opatřením pro včasnou likvidaci hnízd. Společně s nimi se z jižní Evropy a Asie šíří také invazní ploštice, zejména vroubenka americká a kněžice mramorovaná, které způsobují škody v zemědělství i nepříjemnosti při svém podzimním zalézání do obytných prostor. Podobně se do domů ve velkém stahuje i slunéčko východní, které se k nám dostalo jako pomocník v boji proti mšicím.Zdroj: Seznam Médium, Janayrin Sramicik: Tenhle sekáč sedí nějak divně; arachnology.cz; Živa; Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR); BioLog (biolog.nature.cz); iNaturalist (inaturalist.org); Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV)
