I ježatý kaktus je květinaPokud stojíte hlavně o květy, postup je celkem jednoduchý. Na podzim prostě svou kolekci sukulentů přesunete na chodbu, schodiště, nebo třeba na okno temperované garáže. Nemusí tam být ani moc světla. Na jaře je pak zase vrátíte zpět.Rozumné je pořídit si pro začátek rostlinek jen několik - různých druhů a hlavně nenáročných na péči. Budou vaším studijním materiálem. Možná u některých druhů zjistíte, že větším zádrhelem než vaše pěstitelské schopnosti je světlost vašeho příbytku. Kromě orientace záleží i na vzdálenosti od okna a dokonce i na hustotě záclon. Bohužel platí, že atraktivnější druhy jsou citlivější na podmínky a péči. Později, už jako zkušený kaktusář, se k nim ale určitě také propracujete. Pěstitelská úskalíSukulentní rostlina pěstovaná u nás nutně potřebuje období klidu právě proto, že nedostává to, co v zemi svého původu - dostatek slunečního svitu. To si musí zimním odpočinkem kompenzovat, aby měla dost sil pro kvetení.Klid může začít už v říjnu. Kaktus by měl být přenesen do prostředí s teplotou cca 10 °C. Zálivka se radikálně omezí. Když od listopadu nezalijeme až do konce období klidu, nic se nestane. Naopak to může kondici rostliny vylepšit. Na jaře se rychle vzpamatuje a později pravděpodobně rozkvete. Zvláštní rostlina často dosti bizarního tvaru se najednou změní v exoticky vyhlížející ozdobu krásných barev. S 'probouzením' a přechodem do letního režimu začněte v březnu. Kromě těchto každoročních přesunů dopřejte kaktusům také správný substrát. Jako suchomilné rostliny mohou být ohrožené hnilobou. Voda musí pěstebním substrátem snadno protéct, ten tedy musí obsahovat jednu třetinu jemného písku. Dá se koupit i hotový. V misce pod kaktusem voda stát nesmí. Třikrát do roka můžete přihnojit, pokud každoročně nepřesazujete do trošku většího květníku s novým substrátem.Dalším úskalím jsou samozřejmě trny (přeměněné listy). Někdy velmi malé, téměř neviditelné, ale o to záludnější. A někdy dokonce s háčky. Tuto účinnou zbraň kaktusů nepodceňujte. Zapíchnuté a zalomené v kůži vás mohou trápit bolestí či svěděním několik dnů. Děti do určitého věku by se do blízkosti trnitých druhů raději neměly vůbec dostat. Ohrožení mohou být i mazlíčci pohybující se volně po bytě včetně ptactva na občasném proletu. Nehledě na to, že některé druhy jsou dokonce jedovaté a trny též mohou způsobit otravu krve. Kterými začít? Těmi nejskromnějšími!Mamilárie patří k největším rodům. Oblíbená je ale spíše pro nenáročnost. Květy má růžové ve tvaru kolečka. Snese i pěstování na jižním okně, zatímco ostatní druhy je lépe od něj trochu oddálit - alespoň na 50 cm. Vyžaduje dostatek živin tj. pravidelné přesazování. Pokud nepovažujete dlouhé trny za nebezpečí, ale spíš za zajímavou ozdobu, zkuste Echinokaktus. Má kulovitý tvar. Echinocactus gruzonii v ideálních podmínkách, kterých ale doma nedocílíte, dosahuje i 1,5 m v průměru. Podobný je Echinocactus platensis.Echinocereus salm se také spokojí se světlým místem a propustným substrátem. Nic dalšího nepotřebuje, v zimě ani vodu. Má válcovitý tvar a žluté trny, květy jsou oranžové a výrazné.Pokud květy oželíte, lze doporučit druh Opuncie glochidie. Kvůli jemným trnům s háčky je ale možné dotýkat se jí jen v rukavicích. Listy má ploché a oválné. A květináč nestavte do průvanu. Notocactus pro změnu snese i méně sluníčka. Zato však vyžaduje mírně kyselou reakci substrátu. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
