Před těmi třemi lety jsme se ale drželi v té „lepší a šetrnější“ polovině Evropy, s bilancí průměru 69 kilogramů na rok a každého člena domácnosti. To je sice lepší, než super-plýtvající Portugalci – jejich přepočet na osobu a rok činil skoro 130 kilogramů. Ale pořád je to o polovinu horší výsledek, než jakého dosáhli jejich sousedé ze Španělska anebo šampioni v úspornosti, Bulhaři. Oba státy se držely kolem 30 kilogramů na osobu/rok, takže máme názorný příklad, že to jde lépe. V současnosti se v EU mimo jiné řeší politika omezení plýtvání s potravinami, v rámci níž by se členské země měly zavázat do roku 2030 k omezení té nešetrnosti o polovinu. Pro nás z toho plyne, když už nic jiného, že bychom tu statistiku národní nehospodárnosti zase měli začít sledovat. A třeba se snažit tolik neplýtvat.Odkud ale vlastně pramení ten tlak na omezení plýtvání? Není snad vaše svaté právo si s tím, co si koupíte, dělat co si jen zamanete? Jsou to přeci vaše potraviny, vaše peníze, ne? Ano. A taky ne.Protože plýtvání s potravinami není „jen“ o promarněných zdrojích, vynaložených na vypěstování, vytvoření potravin.Je to i o emisích skleníkových plynů. Že vám jídlo a emise nejsou moc dohromady? Zkusíme si to vysvětlit na příkladu docela mimoevropském, na protinožcích z Austrálie. I tam se plýtvá s potravinami jako o závod. Vlastně, oni celý ten šampionát v rozhazovačnosti vedou, stojí na čele pelotonu. Ročně se tu zbaví 312 kilogramů jídla na osobu a rok. A na tamní skládky – byť se snaží rozjet recyklaci, v Austrálii pořád ještě většinově skládkují – tak zamíří 3,1 milionů tun zbytků jídla a nezpracovaných, nesnězených a vyhozených potravin každý rok. Ve vyhazování jídla jsou vážně dobří. Australani tomuhle odpadu přezdívají FOGO. Je to akronym pro „food organics and garden organics“, tedy organické látky z jídla a zahrad.A z FOGO, organického odpadu na skládkách, pro ně plynou jen potíže. Když totiž v navrstvených haldách bez přístupu kyslíku hnije a rozkládá se, uvolňuje se z něj silný skleníkový plyn, metan. S metanem se pojí taková chuťovka. Jak asi tušíte, dnes se emise skleníkových plynů přepočítávají na ekvivalent oxidu uhličitého (CO2), takže se může zdát, že nějaký metan podstatný není. Navíc je ho v atmosféře koncentrováno asi o dva řády méně, než oxidu uhličitého. A taky není tak „dlouhodobý“, jako oxid uhličitý. Jenže – jenže ten radiační efekt metanu je asi dvacetkrát vyšší, než oxidu uhličitého. Oxid uhličitý „přitápí“ pod planetární atmosférou postupně, po troškách a velmi dlouho. Metan sice přitápí krátkodobě, ale zato velmi výrazně a intenzivně. Z FOGO vyhozeného na skládku se v Austrálii toho metanu uvolní množství ekvivalentní 6,8 milionům tun oxidu uhličitého. Je to jako kdyby se po silnicích Austrálie celý rok prohánělo 1,6 milionů automobilů navíc. A to jde opravdu znát, dělá to přes tři procenta jejich národní emisní bilance ročně. Australané ať si klidně utrácí, a vyhazují v přepočtu 70 000 korun do koše ročně. Ale oteplovat atmosféru zbytku planety by tím vážně nemuseli.Zvlášť, když to jde dělat i docela jinak. Tedy kromě toho, že by ekonomičtější asi bylo neplýtvat. Z organického odpadu, který míří na skládky, z toho FOGO, je totiž možné vyrobit kompost. Kompostování je o rozkladu organického odpadu, ovšem za přístupu vzduchu. To znamená, že ti užiteční mikrobi mohou dýchat, vytváří organickou hmotu a metan nebo oxid uhličitý v takových koncentracích do ovzduší neuvolňují. Recyklují organický uhlík a živiny do kompostu. Kompostu, který pak lze použít ke zlepšení zdraví půdy a zvýšení úrodnosti. Oxid uhličitý tu neputuje to atmosféry, pod kterou by přitápěl, ale vrací se zpět do půdy. Zemědělská půda je přitom poměrně vyčerpaná, organického uhlíku je v ní málo. Celosvětově je asi o 116 miliard tun v deficitu. Takže asi to nejlepší, co mohou Australané udělat - kromě toho, že by měli přestat plýtvat s potravinami - je ten svůj FOGO recyklovat kompostováním a navracet tím uhlík zpět do půdy. Je to win-win-win. Pro spotřebitele, celoplanetární atmosféru, půdu.A zase zpátky do Evropy.Těch evropských 90 milionů tun proplýtvaných potravin, které by si někde hnily a uvolňovaly metan, lze přepočítat na čmoudící auta na silnicích. Je to, jako kdyby jich bylo o skoro jednadvacet milionu na asfaltu víc. Pokud bychom to chtěli nějak kompenzovat, bylo by třeba ročně vysadit nějakých 135 milionů stromů a nechat je růst, aby to množství uhlíkových emisí vysosaly z atmosféry.To je spousta práce, a docela zbytečné. Stačilo by jen neplýtvat s potravinami, organický odpad důsledněji kompostovat a kompost pak zapravovat do půdy lačné po organickém uhlíku. Není bez zajímavosti – studie to už od roku 2015 potvrzují - že globální navýšení organického uhlíku uloženého v půdě o 0,04 % (čtyři promile) každý rok by neutralizovalo nárůst atmosférického CO?. To by opravdu významně přispělo ke zmírnění změny klimatu.Přitom řádně zkompostované organické odpady na celé planetě mají potenciál k tomu, aby doplnily okolo 20 miliard tun toho chybějícího organického uhlíku v půdě.Snaha Evropské unie zamezit plýtváním s potravinami tedy není jen o tom, abychom ušetřili a nemrhali zdroji zemědělství. Není jen o ochraně vaší peněženky. Je o ochraně celoplanetárního klimatu. Je to ucpávání jedné velké díry v lodi, která rychle nabírá vodu.A co z toho plyne pro běžného smrtelníka, který se nechce trápit milionovými a miliardovými ciframi, a přitom by trochu rád pomohl planetě? Neplýtvejte s potravinami. A ty, které už pro vás opravdu nejsou k užitku, kompostujte. A kompost pak zapravujte to půdy. Ne proto, že vás k tomu nabádá Komise EU nebo příklad nehospodárných Australanů. Ale proto, že to dává smysl.Zdroj: abc.net, akademiekvality.cz, irozhlas.cz, TheConversation.com, Nature.com
