Někdy je agresivita některých rostlinných druhů oproti svému okolí až nevídaná. Například v části záhonu, kde se začala nekontrolovatelně šířit máta, se nám v zahradě předloni poprvé objevila bršlice kozí noha. Neplelo se, loni jí bylo více a i přes pletí se letos stalo něco nevídaného. Nezničitelnou mátu naprosto potlačila a zlikvidovala nezničitelná bršlice. Tu a tam se nějaké rostlinky máty krčily na okraji a to bylo vše. Následoval úporný plecí boj s bršlicí, stejně jako jsme se o to roky marně pokoušeli s mátou. A jaký bude výsledek? No, to se teprve uvidí, ale v podstatě by bylo úplně nejlepší vyměnit půdu a zbavit se jak máty, tak bršlice. Neuvěřitelné konkurenční schopnosti oproti ostatním rostlinám pak má například ořešák královský. Vypouští totiž do půdy chemické látky, které fungují jako inhibitory růstu. A to na většinu ostatního rostlinstva. Proto platí, že cokoli vysadíte v dosahu ořešáku, tomu se nijak valně nedaří. Neroste to, všechno je zpožděné, i plození a kvetení, rostliny jsou malé, nedostatečně vyvinuté, úroda nízká. Ořešák nejenže potřebuje spoustu místa okolo sebe, ale pod něj lze vysadit v podstatě nejlépe půdopokryvné rostliny, od kterých nečekáme žádné zázraky. Záhony zde určitě nezakládejte. Nejčastějším problémem (co se týká nesnášenlivosti rostlin) je prachobyčejný špatný úsudek zahradníka. Takového, který všechno sází bez ladu a skladu vedle sebe, v nedostatečných rozestupech, který ignoruje nároky jednotlivých rostlinných druhů na prostor. Ano, na jaře se zdá, že je všude zase ještě spousta místa. A tak to ještě dosadí. A další rok zase. A pak si řekne třeba: „Ten motýlí keř roste nějak málo, měl by být hustší, zasadím hned vedle něj druhý.“ A pak například „prskne rozpínavou jostu hned mezi rybízy „a je vymalováno“, doslova je přetlačí, zastíní. A někde pod tím se ještě krčí angrešt, který má velkou šanci se geneticky přeměnit na zakrslý kultivar. Ono se to nějak vměstná, ono se to vejde. Všechno špatně, vyhozené peníze a zahrada pro pláč. Chybí mu okrasné traviny, přidá je tedy do trvalkové výsadby. A tady by to ještě chtělo nějakou kytičku… třeba co kvete červeně… Ne, ani nevykvete, protože ani pořádně nevyroste. Ze zahrady je pak jakási chaotická všehochuť, ani divočina, ale prostě poprask na ploše. Rostlinná přetahovaná. Jako u „blbečků na dvorečku“, jak se lidově říká. Moje žena na téma dodala: „Prostě klasická česká zahrádka.“ Co pak do zahrad vyloženě nepatří, to jsou nepůvodní invazní druhy rostlin, které se ochotně šíří i do okolní přírody a zahrad. Jejich seznamy jsou veřejně známé a přístupné, přesto to mnoho lidí stále dělá. Vysadit si ale v zahradě třeba bolševník velkolepý nebo vlčí bob mnoholistý (lupinu), to rozhodně není dobrý nápad. Stejně jako klejichu hedvábnou, ambrózii peřenolistou, křídlatku japonskou a sachalinskou, laskavec ohnutý, netýkavku žláznatou a malokvětou, topinambur hlíznatý, třapatku dřípatou, zlatobýl kanadský a obrovský a další z invazních vytrvalých bylin. Z dřevin jsou to pak třeba borovice vejmutovka, trnovník akát, pajasan žláznatý, javor jasanolistý a škumpa. Nejenže zahraník bude s těmito rostlinami zbytečně bojovat, ale také riskuje vysokou pokutu, pokud se prokáže, že se konkrétní invazní druh rozšířil do okolní přírody právě z jeho zahrady. Opravdová rostlinná nesnášenlivosti není o vzájemném vytlačování „tělo na tělo“, ale o negativním vzájemném působení i na trochu větší vzdálenosti. Nejde tedy o pěstní souboje, nýbrž palebné šiky v zákopech, i když hodně blízko sebe seřazených. Střelbu do anonymního davu. Když pak takové nesnášenlivky vysadíte mezi sebou, nebo dalším rokem po sobě, negativní vlivy jsou více než patrné. Může jít o konkrétní vypouštěné chemikálie (a to i do vzduchu, nejen do půdy), spotřebu konkrétních živin, ale i zavlečení konkrétních škůdců a chorob. Některé rostlinné druhy nám dávají hodně výrazně najevo, že nejsou vůbec spokojeny se svými sousedy. Špatně se jim daří, nerostou, málo kvetou nebo vůbec, jsou nemocné. A nakonec mohou i uhynout. Čili reagují opačně než ve většině případů lidé. Nikoli agresí, nýbrž sebedestrukcí! Vy pak můžete dělat doslova příslovečné „psí kusy,“ a nijak jim to nepomůže. Prvotně plyne nesnášenlivost mezi rostlinami z chemie! Její příčinou jsou látky, které rostliny uvolňují do půdy a do vzduchu. A jelikož rostliny jsou citlivá stvoření, reagují na látky, které jim jaksi „nevoní“ a „nechutnají“. A co zůstane po rostlinách v zemi, bude ovlivňovat růst jiných rostlin i v dalším roce. Střídání plodin v záhonech je skvělým řešením, v zemědělství se tomu také říká osevní postup, nesmíme však po sobě na jedno místo vysít či vysadit jakékoli druhy. Skleníková rajčata nesmíme vysazovat přímo vedle okurek. Pokud ale máte záhony ve skleníku rozdělené na polovinu a chodíte uprostřed, není problém vysadit na jeden rajčata a na druhý okurky. Je jenom třeba vysadit rajčata na prosluněnější stranu skleníku, okurky by jim příliš stínily. To samé platí i pro rajčata venkovní. Okurky rajčatům nevadí, ale okurkám vadí rajčata. Okurky jsou jednoduše řečeno vybíravé a ideální je jejich pěstování na samostatném záhonu. Nejlépe dokonce v takzvaném okurkovišti, což je záhon zastřešený nějakým průhledným materiálem, něco jako pergola. A proč bychom raději neměli vysazovat okurky vedle dýní, cuket a melounů? Protože když dojde ke vzájemnému opylení, vyroste nám všechno možné, jenom ne to, po čem jsme toužili. Přece jen jsou to příbuzné druhy, které lze navzájem křížit. Navíc mají všechny zmíněné druhy značné prostorové nároky a náchylnost na plísně (houbové choroby). Kdo si ale chce zaexperimentovat s „přírodním kříženíčkem“, proč ne, možná vznikne i nová zajímavá chuť. Ono to ve skutečnosti není až tak hrozné, pokud se tu a tam nějaký prapodivný plod vyskytne, nikoho to určitě příliš nerozhodí.Rajčatům pak vyloženě vadí červené zelí, nesmíme je pěstovat nejen vedle něj, ale ani po něm. Rajčata špatně snáší také tykve, brambory, hrách a petržel. Obzvláště brambory kvůli plísni bramborové, nejhorší houbové chorobě (resp. vůbec chorobě) rajčat. Naopak růst a chuť rajčat nám vylepší bazalka (bazalku mají jinak rády i okurky a tykve). Rajčata se docela dobře snesou s paprikami (byť lidé často tvrdí opak, paprika je poměrně snášenlivá), kapustou, kedlubny, česnekem, cibulí, fazolemi, mrkví. Po kořenové zelenině můžeme rajčata s čistým svědomím vysadit i v dalším roce, pozor však, stejně jako se rajčata nesnáší s petrželí, funguje to i naopak. Navíc petržel vyloženě nesnáší také salát.Okurky se kromě rajčat nesnáší s bramborami, ředkvičkami, jahodami, kedlubny, kapustou, česnekem, cibulí a zelím. Okurky se jednoduše řečeno jenom tak s něčím nesnesou. Nevhodnou předplodinou jsou pro okurky zmíněná rajčata, květák, zelí a růžičková kapusta. Okurky jsou primadony, ale i ony mají své spřízněnce. Snesou se třeba s mrkví, celerem, červenou řepou a salátem. I cukety, dýně, melouny a třeba patizony se nesnášejí s rajčaty, ale stejně jako je tomu v případě okurek, jim nevadí kořenová zelenina (mrkev, petržel, …). Kořenová zelenina je dokonce jejich vhodnou předplodinou. Mrkev je velice snášenlivá zelenina. Dobře roste prakticky po jakékoli předchozí plodině. A na jednom záhonu dobře prospívá vedle cibule, česneku, pórku, kopru, salátu, hrášku, rajčat, papriky a ředkviček. Ideální je dokonce pěstování nejdůležitější polévkové zeleniny vedle sebe: cibule, česneku a mrkve, ale i celeru a pórku. Pozici cibulovin (ze zeleniny cibule a česneku) je třeba měnit alespoň po několika letech. Okrasné gladioly lze dokonce vrátit na stejný záhon až po sedmi letech. A sám sebe nesnese na stejném místě již dalším rokem třeba hrachor. Více méně platí, že se cibule s česnekem většinou pěstuje na samostatných záhonech, i když vedle sebe, případně v řádkách, které se střídají.Učiněným zázrakem jsou afrikány. Nejenže se snesou se všemi druhy zeleniny a květin, ale umí také léčit půdu. Odpuzují háďátka a dokonce i mšice a molice. Afrikány můžeme pěstovat na stejném místě mnoho let, vše okolo tedy pravidelně střídáme a afrikány nám budou stále léčit půdu. Co vysadit vedle cuket: kořenovou zeleninu (mrkev, petržel), kukuřiciCo vysadit vedle cibule: mrkev, česnek, pórek, kopr, salát, hrášek, rajče, papriku, ředkvičky a červenou řepuCo vysadit vedle rajčat: papriku, kapustu, kedlubny, česnek, cibuli, fazole a mrkevCo vysadit vedle petržele: mrkev a paprikyCo vysadit vedle paprik: rajče, kapustu, kedlubny, česnek, cibuli, fazole, mrkev a dokonce i jinak nesnášenlivou petrželCo vysadit vedle okurek: žádnou zeleninu, jedině bazalku a afrikány, nejlepší je pěstovat okurky na samostatném záhonu, jsou vybíravéCo vysadit vedle brambor: řepu, mrkev, kopr, koriandr, hořčici (jako zelené hnojivo) a celerCo vysadit vedle hrášku: mrkev, česnek, pórek, kopr, salát, rajče, papriku a ředkvičkyCo vysadit vedle česneku: mrkev, cibuli, pórek, kopr, salát, hrášek, rajče, papriku a ředkvičkyCo vysadit vedle jahod (ano i vedle ovoce lze pěstovat zeleninu a naopak): špenát, cibuli, česnek, řepu, salát, ředkvičky a mátuOvěřte si své znalosti v následujícím KVÍZU!Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, invaznidruhy.aopk.gov.cz
