Co je to vlastně plevel? Na jednoduchou otázku je nesnadná odpověď. Protože to, co je plevelem pro jednoho, pro druhého plevelem být nemusí. Typickým příkladem mohou být žahavé kopřivy dvoudomé, rostoucí na dusíkem prosycené půdě. Jasný plevel, prevít, kterého se chcete zbavit. Tedy pokud doma nechováte kachny či husy. Pak je pro vás kopřiva žádaným zbožím, vynikajícím zeleným příkrmem.Plevel může být zrovna tak žádoucí jako nežádoucí. Mohou chránit půdu před erozí, zlepšovat její vlastnosti. Plevel může být i léčivka, anebo druh ohrožený. Takže se ze široka dostáváme k tomu, že plevelem může být vlastně jakákoliv rostlina, která si zrovna roste tam, kde to my nechceme. Což je hodně volná definice. Ale proč tam tedy rostou, když je tam nechceme? Z těch přibližně dvou stovek druhů volně rostoucích rostlin, které jsou považovány za plevele nejčastěji, většina patří k tzv. oportunistům. Druhům, které se rády iniciativně chopí příležitosti a rychle expandují tam, kde se jim otevře nějaký prostor k životu. Když například při zřizování nového záhonku zpřístupníte povrch půdy, nabízíte tím i volnou plochu. A druhy necílové, nežádané – zkrátka plevele – se toho volného místa rády zhostí.Boj proti plevelům je do krajnosti nevděčný, protože každým fyzickým zásahem – třeba vytrháním, okopáním - jen uvolňujete prostor pro další houževnaté plevele. Je to taková nekonečná spirála námahy a bolavých zad. Která se dá, minimálně na zahradě okrasné, rozplést a vyřešit docela snadno. Jak? Plevele jsou oportunisté, kteří vyhledávají otevřený prostor. A vy jim ho prostě nenabídnete. Místo toho ta volná místa osadíte půdopokryvnými druhy. Rostlinami, které považujete za vzhledné, esteticky hodnotné a žádoucí. Které rostou v tak hustém zápoji, že vlastně nenechávají při zemi žádné volné místo. A do nich se žádný plevel protlačit nedokáže. Fascinující je to v tom, že je to skoro bez práce. A přitom to není nic nepřirozeného. Nemusíte volné plošky překrývat stelivem a mulčem, ty půdopokryvné druhy překryjí povrch dekou utkanou z květů, vytvoří nadýchané polštáře – a plevele mezi sebe nepustí. Těch druhů, které něco takového umí, je spousta. A můžete si z nich vybrat přesně ty, které do vaší zahrady sedí. Je jich skutečně obsáhlá soupiska, jsou to druhy, které mají jak blízko k „divočině“ tak i „exotice“. Na zahradě jsou příkladem jakési klidné síly. Nejsou totiž tou první věcí, která by vám padla do oka, vizuálně nedominují. Ale jsou všudypřítomné a dotváří celý prostor. Snadno se uchytí tam, kde se špatně pěstuje něco hodnotnějšího. Skvěle vyplňují stísněné a stíněné úseky, zvládají proslunění partie, dobře pronikají mezi kameny.Jsou (většinou) nenáročné na pěstování, odpustí vám, když na ně zapomenete – jsou nenáročné na údržbu. Přitom uchovávají půdě vlhkost, brání erozi. A samozřejmě brání klíčení semen nových plevelů a efektivně vytlačují ty staré. Zkrátka představují sympatické řešení mnoha problémů najednou. Jen vybrat ty správné, které se budou hodit právě vám. Řekněme, že chcete zaujmout. Vytvořit měkké polštáře přízemní vegetace, která provoní celou vaši zahradu. Jasnou volbou v tom případě budou kultivary mateřídoušky. Co potřebují? Slunné místo s dobrou drenáží. Jinak to ale klidně může být i skalka. Ohromí záplavou květů, různě tvarovanými listy (kultivary jsou zoubkaté i panašované). Bylinkovou i citronovou vůní. A jako bonus – pomáhají opylovačům a přitom odhání komáry. Schopnost „odklonit“ z vaší zahrady komáry a jiné potížisty (a přitom pořád dělat radost opylovačům) mají i ozdobné kakosty (Geranium sp.). Nemají potíže se suchem ani horkem, odolávají případným škůdcům. Kvetou od jara do podzimu, mají „přírodní“ vzhled. K jejich kladům je třeba připočítat i to, že se snadno kontroluje jejich růst, takže se nemusíte bát, že by se samy staly dalším plevelem. Zběhovce (Ajuga sp.) se taky nedají považovat za nějakou zvláštnost. I ten „náš“ – zběhovec plazivý – je totiž skvělým pokrývačem půdy. A když sáhnete po jeho zdobnějších kultivarech? Dodáte tím zahradě barvu a strukturu. Výhonky modrých či nafialovělých květů se tedy hlásí hlavně na jaře, ale po zbytek roku tu zůstanou stálezelené listy. Pochválit ho musíme i za jeho odolnost vůči sešlapávání. Úplně na dálnici se nehodí, ale občasný pěší provoz na chodníčcích zvládá bez obtíží. Plaménka šídlovitá (Phlox subulata) je odpovědí tam, kde nechcete řešit stovky plevelů, ale raději se budete kochat stovkami květů. Slibují jeden krásný celobarevný koberec, který bude dodávat zahradě barvu po celý rok. Jakou barvu? Vzhledem k množství kultivarů si můžete vybírat z celé palety. Jediné, čeho si plazivé „floxy“ žádají, jsou propustnější štěrkovité půdy a slunné místo. K vaší zahradě umí přilákat pozornost motýlů. Rozchodníky (Sedum sp.) představují řešení tam, kde si sami nejste přesně jistí. Proč? Mají totiž dar ustát horko, sucho – ale i vlhkost a polostín. Jsou přizpůsobivé, snáší sešlapávání, nevadí jim neúživná chudá půda, jsou bezúdržbové. Jejich univerzálnost a odolnost je až ohromující. Vyrovnat se jí může jen krása zdánlivé křehkosti, kterou disponují. Řeči o tom, že i s malým Kašpárkem se dá zahrát velké divadlo, se většinou na pravdě nezakládají. Ovšem rostlinka mazus (Mazus sp.) je výjimkou z pravidla. Vzrůstem sice nevelká, ale rychle se rozrůstající a naprosto ohromující. Oblíbená je pro své dvoupyskové květy, elegancí připomínající orchideje. Ale není to křehká krása. Mazus vytváří hustou rohož, který slušně snáší i sešlapávání a vůbec místa, kde je rušno. Bujný růst podporující rychlý půdopokryvný efekt, to je něco co jde rozrazilům (Veronica sp.) dobře. A nemusíte se omezovat jen na polní klasiku, k dostání jsou i veselé kultivary. Stálezelená kráska dokáže z jednoho trhu „obsadit“ i metr čtvereční plochy za sezónu, takže na vytlačování plevelů je ideální. K tomu je třeba přičíst její celkovou nenáročnost, odolnost vůči povětrnostním podmínkám a stovky zářivě modrých květů. Něco, co udělá radost čmelákům? Něco, co dá volnému prostoru rozměr voňavé louky? A k tomu ještě něco, co má rádo sluníčko? Pokud tohle hledáte, je to „něco“ dost možná okrasný jetel inkarnát (Trifolium incarnatum). Jednoletka s krvavě rudými květy, která k sobě umí přitáhnout pozornost. Snadno vzchází z výsevu a plevele do záhonku mezi sebe určitě nepustí. Plaménků (Clematis sp.) existuje takřka nepřeberné množství variant. Většinu z nich si ale spojujeme spíše s plazením se do výšek a popínáním. Jsou ale kousky, které se umí držet hezky při zemi, a dusit tak plevel. Plaménky (safírové, indigové, bílé) jsou velmi průbojné a umí skvěle vyplňovat členitý terén. Navíc mají úžasné květy, které budou dělat parádu celé léto. I když plné jméno téhle vrbiny zní penízková (Lysimachia nummularia), je tu od toho, aby vám peníze šetřila. Je totiž velmi úsporným a efektivním řešením pro souboj s plevely. Místo pro život si moc nevybírá, roste tak, kde jí usadíte. Samozřejmě, pro žlutavou barvu květů je trochu lepší, když to bude plné slunce, ale vděčná je za cokoliv. Udrží se i na půdě vlhčí, podmáčené. Rychle se rozrůstá, po celé délce stonků zapouští kořeny. Je ideální na „lemování“ – chodníků, záhonku, vodních prvků. Stinný kout, prostor pod rozrostlými stromy anebo tmavší a vlhčí roh zahrady? To je místo, které si říká o trochu výraznější prvek, který k sobě umí přitáhnout pozornost. A přesně pro tyhle účely se hodí hosta a její přemnohé kultivary. Jsou půdopokryvné, ale žádná drobotina. Mohou mít i metr na výšku a listy až monstrózní. Do zahrady vnáší vjem luxusu, exotiky. A proti plevelům fungují perfektně, protože zastiňují povrch půdy. Zdroj: GreatGardenPlants.com, ČeskéStavby.cz, MarthaStewart.com, DenGarden.com
