Kde začít? Nejlépe v roce 2019 a Velké Británii. Právě tam se tehdy zrodila myšlenka, která přerostla v ucelené hnutí. Charitu známou jako No Mow May, tedy Květen bez sečení. Její myšlenka byla docela prostá a nejspíš proto se dobře ujala. K čemu nás nabádali? Sekačky a kosy je v průběhu května prostě lepší ponechat v kůlnách a garážích, a trávníky jimi nekrátit. Protože jinak byste tu přízemní zeleň zbavovali prvních květů. Bez nichž by se opylovačům vedlo zase o něco hůř. Idea, že něco (sečení trávníků) vlastně chvilku dělat nemusíte, a tím nicneděláním vlastně pomáháte přírodě kolem sebe, byla docela chytlavá. To, že na pažitu svého trávníku strpíte pár pampelišek a jetýlků o měsíc déle, totiž bylo opravdu na výsledcích znát. Na příkladu britských zahrad to doložily četné studie a pozorování. Odtud také milý model jara, v němž zní bzukot hmyzu hlasitěji než rachot sekaček, přeskočil do pevninské Evropy. Včetně Česka.Nesekat v době, kdy jsou květy ještě pořád vzácností a opylovači se rozhlíží po pylech a nektaru, dává smysl. Alarmující úbytek původních druhů rostlin, zmenšovaní rozlohy lučních porostů a drastický úbytek užitečného hmyzu to sice úplně nevyřeší, ale aspoň to vede k řešení, pomáhá. Trend sezónního nesečení, respektive vynechání jednoho-dvou cyklů sečení, se tedy uchytil. A dorazil i do Spojených států amerických. Kde z něj tamní botanici a entomologové ale zase až tolik nadšení nebyli. Proč? Protože tam panuje trochu jiné klima, zažívají tam jiné podmínky a odlišné děje. A s prezidentem Trumpem to výjimečně nesouvisí. V krátkosti řečeno tamní odborníci tvrdí, že květiny rostoucí na britských či evropských nesečených trávnících podporují britské, respektive evropské opylovače. V Severní Americe však existují značně odlišná ekologická společenstva, které na režim nesečení reagují jinak.Z hlediska „amerického“ kontextu zahrady, loučky, trávníku nebo dvora tak nemusí být nesečení efektivní strategií. V čem jsou vlastně americké trávníky tak jiné? Zní to zvláštně, ale například v tom, že většina druhů na nich rostoucích z Ameriky nepochází. Jsou to druhy zavlečené z Asie a třeba zrovna z Evropy. Tenhle boj s migrací prohrály ve Státech už dávno. Zádrhel tkví následně v tom, že ačkoliv je většina rostlinné osádky amerických trávníků nepůvodní, opylovače zatím původní pořád ještě mají. Zbídačelé a stíhané krizemi, z nichž proces nesečení není východiskem. Protože by ještě více pomáhalo prosadit se těm nepůvodním „našim“ druhům, které ve Státech mají za invazní plevele. Režim nesečení v USA pomáhá květu a šíření nepůvodních druhů rostlin, na nichž pak hodují nepůvodní a zavlečené druhy evropských opylovačů. Například včela medonosná. Ta ale pro tamní domácí druhy opylovačů znamená jen další konkurenci.Američtí botanici a entomologové si stěžují, že nepůvodní druhy by bez sečení v jejich krajině totálně převládly. A že je i po květnu bez sekaček velmi těžké krotit jinak než silnými herbicidy (které přírodě ani hmyzu nepomáhají). Jako další zajímavé „škodlivé“ příklady zmiňují pampelišku nebo bodláky. Ty se americkým opylovačům zdají natolik atraktivní, že je navštěvují raději než své domácí druhy. Tím ale přispívají k tomu, že se bodláky a pampelišky kvůli opylení šíří lépe. Jiné invazní druhy – například břečťany – prý zase přispívají půdní erozi. A vysoké trávy se Američané bojí kvůli klíšťatům. Problémy s vysokou trávou mají i kvůli tomu, že snáze proschne a stává se hořlavější. Požáry jsou v USA každoročním (a velmi reálným) strašákem. Dohromady z té množiny solidních i lichých důvodů ale plyne, že sekat chtějí dál.A co tedy Američané pro své trávníky místo nesečení doporučují? Vysazovat na nich více původních domácích druhů a lépe pečovat o krajinu jako celek. Což je sice snadné říct, leč je mnohem komplikovanější to udělat. V Evropě máme štěstí. Nám totiž k pomoci přírodě, životnímu prostředí a opylovačům postačí nechat sekačku v květnu v kůlně. Jisté je, že nápad, který získal nemalou podporu a prokázal svou užitečnost v Evropě, se ve Státech míjí účinkem.Není to zkrátka něco, co by vyřešil jeden prezidentský dekret, botanická cla nebo vyhošťování nepůvodních druhů zpět do jejich domoviny přes oceán. I když se tímhle tempem možná brzy dočkáme i toho.Zdroj: TheConversation.com, plantlife.org.uk, nature.com, bioone.org
