Japonsko je i dnes zemí spoutanou společenskými konvencemi, a řadu témat se tu na veřejnosti nesluší řešit. Vyměšování k takovým zapovězeným tématům patří, stejně jako banality - prostá výměna plínek u dítěte, kojení. Hodně se tu také řeší kultura omotenaši – vlastní vnitřní i vnější čistoty, s níž se ale pojí to, že se nechcete pošpinit nečistým místem. A to ani slovem, myšlenkou. Je otázkou osobní disciplíny, že si na záchod zajdete před tím, než vyrazíte do práce, abyste pak nepotřebovali cestou. To samozřejmě neznamená, že by to občas nebylo zapotřebí. A co pak? Veřejné toalety patřily k tématům, které se na jednání městské rady většinou neřešily. Proto také byla sanitační sféra Tokia dlouhodobě podfinancovaná a funkčně zaostalá. Těch posledních pár veřejných záchodů, které se v ulicích metropole nacházely, byly temné, špinavé a strašidelné špeluňky, kam se lidé báli běžně vstoupit. Projekt designéra Kashiwy ze studia SAMURAI má ambici to změnit. Chce vrátit to ulic toalety jako nedílnou součást veřejného prostoru, jako důstojný prvek vybavenosti měst a ukázku pokročilé architektury. Prvním takovým pokusem je pak toaleta, instalovaná nyní u stanice metra v Ebisu. Ebisu je velmi rušná část města, přestupní stanice navázaná na autobusové nádraží a stanoviště taxislužby. Tato toaleta, prototypové řešení, byla navržena tak, aby byla rozpoznatelným orientačním bodem před východem ze stanice, přičemž do lokality vnáší jasnou a osvěžující atmosféru. A současně uchovávala soukromí těch, kdo do ní vstoupí. Stavebně má být diskrétní, ale pojata je jako jasný protipól starých a nehezkých veřejných toalet. Toaleta u Ebisu je první svého druhu, dalších 17 zde v okolí má být ještě nainstalováno. Na jejich návrzích se možná budou podílet i světoznámí architekti, projekt je zatím v jednání.Design „zářivě bílé toalety" znázorňuje čistotu, která se od toalet očekává. Čtvercová stavba, která obsahuje čtyři jednotlivé kabinky, je vyrobena z bílých hliníkových žaluzií, které působí lehkým a vzdušným dojmem. Tento design dokáže podle architektů podpořit bezpečnost zvenčí i zevnitř toalety tím, že umožňuje vhodnou míru viditelnosti na toaletu a zároveň dbá na zachování soukromí uživatelů v kabinkách. Tokijská toaleta je průkopnickým projektem, protože neřeší jen vykonávání malé i velké potřeby. Má sloužit širšímu spektru využití a nejlépe všem. Je pro muže, ženy, hendikepované, prioritní (důchodce). Nabídne přebalovací pult, ošetřovatelské lehátko pro výměnu plen u dospělých (koncentrace důchodců je v Japonsku nejvyšší na světě), stoličku a toalety pro děti. Zastavěnou plochou 39 metrů čtverečních je velmi malým objektem v ulicích obrovského Tokia, ale otevírá téma, které by japonská společnost potřebovala vyřešit. Aby pak nedošlo k prodlení, až příroda zavolá.Materiály: THE NIPPON FOUNDATION, SAMURAIFoto-kredit: Satoshi Nagare
