Doba kvetení a zrání je pro jahodníky vůbec nejcitlivější částí sezony. Teprve nyní se obrazně „láme chléb“: předně se ukáže, jak dobře jsme o jahodníky dosud pečovali, důležitá je však i péče stávající. Jahodníky totiž preferují pravidelnost. Ničeho nechtějí nikdy příliš mnoho ani málo. To znamená, že nesnesou ani sucho, ani přílišné mokro. Na plodech se to projeví tak, že když jahodníky mají málo vody, jejich plody zůstávají malé, tvrdé a často kyselé, byť hodně svítí sluníčko. Když naopak jahodníky stojí dlouho ve vlhku, rychle se šíří plísně a hniloba. Za deštivého jara a léta logicky jahody hnijí víc. Když ale tolik neprší a je potřebná zálivka, nemusíme jahodám škodit. Stačí nezalévat na list a plody, nýbrž ke kořenům. Vhodným řešením je opatrná zálivka z konve či hadice přímo ke kořenům, případně kapkovací systém. Právě jahodníky ocení kapkovače ze všech plodin snad nejvíce (spolu s rajčaty a okurkami). A odmění se zdravými jahodami. Pokud ale nemáme kapkovač a zaléváme tradičně, zlaté pravidlo nám říká, že jahodníky se zalévají méně často, ale přitom hodně důkladně. Voda se musí vždy dostat ke kořenům, nesmíme pouze vlhčit povrch půdy. Ovšem největší chybou bývá večerní zalévání přes listy a plody, kdy se vlhkost drží v porostu až do rána, čímž se vytváří ideální podmínky pro tvorbu šedé plísně. Mnohem lepší je zalévat ráno a přímo ke kořenům, opět nikoli na listy a plody. I půda během dne oschne a rostliny budou zdravější. Za horkých dní je nutné jahodníky kontrolovat denně. Silně zavadnout dovedou rostliny hodně rychle a jakmile začnou svěšovat listy, je zálivka nezbytná. Ale opět a jen ke kořenům. Půda nesmí být několik centimetrů pod povrchem suchá. Důležité je také vědět, že jahodníky koření mělčeji, což opět zvyšuje potřebu zálivky. Ve větších hloubkách půda tak rychle nevysychá, tam se však kořeny jahodníků nedostanou. Hlína na zrajících plodech je spolu s nevhodným zaléváním na list tím nejhorším, co se jahodám může stát. Bohužel se jim to ale v našich zahradách děje téměř neustále a skoro všude. Jedním z vhodných řešení, možná tím úplně nejvhodnějším, je mulčování slámou pod jahodníky. Použít se dá i posekaná tráva a netkaná textilie, případně seno. Mulč drží vláhu v půdě a brání růstu plevelů, hlavně však ochrání dozrávající jahody před kontaktem s bahnitou zeminou. Jahody pak zůstávají čisté a méně hnijí. Jahodníky potřebují především hodně slunce, to je totiž klíčový faktor pro zralost a sladkost jahod. Mnoho lidí si bohužel mylně myslí, že sladkost jahod určuje především odrůda. Ne, ohromnou roli vždy hraje péče a ta začíná už u výběru stanoviště a bohužel také počasí. Za chladného, deštivého nástupu a průběhu léta je to s jahodami bohužel vždy špatné, úroda je nízká a plody nemají valnou chuť. To neovlivníme, ale ovlivníme kromě zálivky výběr stanoviště, aby jahody měly co nejvíce sluníčka. A také vhodný způsob hnojení v potřebném množství. Právě sluneční paprsky podporují tvorbu cukrů v jahodách, ve stínu bývají jahody vodnaté, méně aromatické a dozrávají pomaleji. Nejlepší je takové stanoviště, kam sluníčko svítí po celý den. Pro tvorbu sladkých plodů je důležitý především draslík. Během kvetení a zrání je proto vhodné jahodníky pravidelně přihnojovat hnojivy s vyšším obsahem draslíku. Prodávají se speciální hnojiva určená pro plodovou zeleninu nebo jahody. Naopak musíme zacházet velice opatrně s dusíkem, který tvoří především krásné listy, ale potlačuje úrodu jahod a zhoršuje jejich chuť. Skvěle fungují také přírodní hnojiva, třeba zkvašený výluh z kopřiv (kopřivová jícha) a dřevěný popel, musíme je ale používat s rozumem. Jahodníky během sezony rychle houstnou, proto je třeba staré, zažloutlé a poškozené listy pravidelně odstraňovat. Rostliny se lépe provzdušní, rychleji osychají po dešti a jsou méně napadány plísněmi. Navíc přesouvají více energie do tvorby plodů. Odstraňujeme také nežádoucí šlahouny, zbytečně rostliny vysilují a až tolik sazenic zase potřebovat nebudeme. Nějaký ten šlahoun však na záhonech vždy nechte, částečná obměna či doplnění nepřeživších sazenic se provádí každý rok. Důležitá je také kontrola jahodníků před napadením škůdci a chorobami. Největším problémem bývají slimáci, respektive plzáci španělští, kteří dokážou během jediné noci zničit dozrávající úrodu. Jakmile se ve vašem jahodišti plzáci objeví, je třeba jednat rychle, svých choutek se snadno nevzdají. Pomůže ruční sběr, pasti a ochranné bariéry okolo záhonů, postupů a rad existuje spousta, se slimáky každoročně bojuje většina zahrádkářů. Nepříjemným škůdcem jahod mohou být ale i ptáci, někteří pěstitelé proto zakrývají svá jahodiště různými sítěmi. Čili nejen to slizké, co se plazí pod pláštíkem stínu a vlhka, ale i ptactvo nebeské může vaše jahody zdecimovat. Dalším velkým nebezpečím je pro jahody šedá plíseň. Okamžitě odstraňujeme napadené plody i listy, nikdy je nesmíme nechávat ležet na záhoně, protože plíseň šedá se šíří velice rychle. A že jsou jahody po napadení touto plísní nepoživatelné, to asi nemá smysl příliš připomínat. Chuť mají odpornou, navíc je taková konzumace zdravotně nebezpečná. Padlí jahodníkové: Bílý povlak na listech, ty se navíc kroutí, deformované bývají i plody. Při prvních přípravcích je třeba aplikovat fungicidy nebo sirné přípravky.Bílá a fialová skvrnitosti listů: Na listech najdete červenohnědé nebo fialové skvrny, které uprostřed šednou, listy časem zasychají. Je třeba likvidovat napadené listy (především na podzim), možný je i postřik měďnatými přípravky (např. Kuprikol), ale až po sklizni.Fytophtorová hniloba: Způsobuje vadnutí celé rostliny a hnědnutí plodů, které získávají jakousi gumovou konzistenci a zasychají. Jedinou možnou ochranou je likvidace napadených rostlin a také střídání plodin.Květopas jahodníkový: Drobný černý brouk patřící mezi nosatce, jehož samičky nakusují květní stopky, které pak vadnou a opadávají. Jako ochrana funguje mechanický sběr, případně postřik před květem.Lalokonosec rýhovaný: Tito brouci po sobě zanechávají typické půlkruhové výkusy na okrajích listů. Největší škody však páchají larvy, které ožírají kořeny jahodníků. Jako ochrana je nejlepší biologická aplikace parazitických hlístic do půdy v době líhnutí larev.Roztočík jahodníkový: Tento mikroskopický roztoč způsobuje deformace, kroucení a žloutnutí mladých lístků, ochrana je možná jedině postřikem. Pravidelná sklizeň vždy podporuje tvorbu dalších plodů, nemá žádný smysl nechávat zralé jahody na jahodnících příliš dlouho. Předně riskujeme, že začnou hnít, navíc ale nemají valnou chuť ani jahody přezrálé. Ty prostě ztrácejí chuť, lákají škůdce a snáze podléhají hnilobě. Prostě a jednoduše platí, že právě nyní mají až do poslední sklizně jahodníky největší nároky na péči. Určitě se vyplatí do nich investovat čas, energii a případně i nějaké peníze. Když se podíváte do obchodů, kolik jahody stojí, snadno si spočítáte, že se vám to stokrát vyplatí. A kdy je nejlepší jahody sklízet? Budete se divit, ale úplně nejlepší chuť prý mají jahody sklizené po ránu. Navíc jsou pevné a chladné a vydrží déle čerstvé.Přejeme vám bohatou úrodu velkých, šťavnatých a sladkých jahod.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia
