Pokud se chceme něco dozvědět o obyvatelích domu, nekoukáme až tak na nový nábytek, luxusní podlahovou krytinu, lustr a značkové obklady, ale především na dekorace, doplňky, různý předměty a knihy umístěné v regálech, poličkách, ale právě i výklencích a nikách. Dokonale reflektují míru vkusu, zájmů a rozsah zkušeností a vědomostí. Prostě osobní předměty, třeba i skutečně vzácné a cenné, amulety, vzpomínky převtělené byť i jen do kousku opálu sebraného ze země v jícnu vyhaslé marocké sopky, nebo střípku moldavitu nalezeného na poli někde u Českých Budějovic. Často jde o věci vlastně i bezcenné, ovšem ohromné morální hodnoty. A právě do výklenků a nik se nejen hodí, nýbrž právě zde vyniknou. A koupelny? Jak jinak získat v koupelně starého domu úložný prostor na běžné užitné předměty, aniž bychom museli koupelnu přeplňovat nábytkem, nebo se hlavou či jinou částí těla neustále bouchat o zavěšené regály? Niky a výklenky skutečně najdeme především ve starších domech. Pokud je najdeme v moderních interiérech nových budov, byly architektem záměrně navrženy a vybudovány. Ovšem ve starých domech mají mnohdy bohatou historii. Například zde byla kdysi pec, komín, ale i okno či dveře, místo pro trezor a podobně. Ovšem i dříve bývaly niky a výklenky budovány záměrně a to i zvenčí budov. A často se záměrem umístit zde například sochu. Výklenky ve stěnách též byly využívané stavebně jakožto konstrukční odlehčení (stavby nebo příliš silné stěny). V každém případě však niky nezmenšují na rozdíl od nábytku obytný prostor a byť zde uložíme předměty, naopak jej zvětšují. A pokud do niky zabudujeme i osvětlení, dosáhneme neskutečného efektu i malou žárovičkou nízkého výkonu. Zútulníme tak obytný prostor a navíc si i trochu přisvítíme. Takovou niku pak můžeme doplněnou poličkami (třeba skleněnými) využít jako místo pro vystavení cenné (finančně, ale i jen morálně) sbírky. Niku využijeme v podstatě v jakékoli místnosti včetně ložnice, dětského pokoje a kuchyně. A pokud má dům dostatečně silné stěny, není problém niky vybourat dodatečně. Běžně mají staré domy stěny silné 60 cm i více a v tomto případě se vytvoření nik prostě nabízí samo. Mnohdy se navíc ve starých domech stane při jejich komplexní rekonstrukci, že otloukáme staré omítky a náhle najdeme místo, kde jsou na sebe cihly pouze naskládané, nejsou k sobě pojené maltou. Je to důkaz vynalézavosti a praktického myšlení tehdejších zedníků a stavebníků. Prostě je napadlo, že by niku jednou mohl někdo využít a tak ji jen zaslepili, aby se po desítkách let zjevila jako úkaz. Cihly stačí jen vyhrnout rukou a nika je na světě, znovuzrozena. Různé atypické výklenky a nerovnosti najdeme i na půdách, když se rozhodneme pro půdní vestavbu. Proč je zakrývat, maskovat, když je můžeme přiznat a naopak velmi efektně i efektivně využít? Nakonec typ domu a jeho stáří si vybíráme proto, abychom mu přizpůsobili i vnitřní prostředí, vzhled a vybavení interiéru. A nemusí jít zrovna o památkově chráněnou budovu, kde nám za zády stojí památkáři. Například i staré přiznané původní trámy lze využít jako police. I to jsou stavební konstrukce s přidanou hodnotou. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
