Zelené dohody a inovace možná nemusí trápit amerického prezidenta, ale bez ohledu na to, co si o klimatické změně Donald Trump myslí, emise skleníkových plynů rostou. A je to právě stavebnictví, které celosvětově produkuje téměř 40 procent antropogenních emisí uhlíku. Snaha nějak to změnit ale připomíná spíše než rozumnou debatu přehazování si horkého bramboru.Prstem se často ukazuje na stavitele, že budují nehospodárné a neudržitelné budovy. Stavitelé se brání tím, že jen naplňují (klimaticky neudržitelná) zadání architektů. Architekti zase odpovídají tím, že mohou ve svých návrzích pracovat jen s existujícími materiály, protože výrobci staviv nic udržitelnějšího nenabízí. A tak pořád dokola. Změnu do toho zažitého obviňování naštěstí vnáší jeden projekt z Kanady. V něm se setkávají architekti (ze studia NEUF); největší kanadští výrobci betonových staviv (společnost Permacon) a Webster, tedy velká východo-kanadská stavební firma. Vše s lehkým zastřešením kanadským Ministerstvem pro udržitelné strategie. Společně pak, ve vzájemné shodě řešili, jak by to celé šlo udělat lépe. Mezioborová shoda byla pro úspěch mise dost podstatná, protože podobně řešené záměry ve světě obvykle zajdou na nespolupráci. Jen to, že nějaký inovátor zázračně objeví nějaký eko-stavební materiál, totiž vůbec neznamená, že někdo bude ochotný ho dál vyrábět, potažmo někdo další z něj bude chtít stavět. Výrobci staviv se do eko-novinek moc nehrnou, protože každá maloformátová produkce se jim prodražuje. Teprve až si takový produkt začnou ve velkém objednávat stavební firmy, stane se pro ně artikl zajímavý. A stavební firmy většinou necítí potřebu jít neprošlapanou cestou inovací, dokud po nich nevytváří specifickou poptávku architekti. Kteří zase reagují na trend toho, co se lidem líbí a přijde jim výhodné.V Kanadě onen řetězec příčinných souvislostí začali rozmotávat se zapojením všech dotčených skupin, a nejspíš proto se jim zadařilo. Architekti tu spolupracovali přímo s výrobci, aby dokázali vyvinout udržitelný produkt, který pak byl otestován praxí stavitelů. Tím produktem se staly betonové tvárnice, pojmenované DUAL. V krátkosti řečeno, vyžadující méně energie na své vytvoření. Přesněji řečeno, ten „produkt“ plně odpovídal všem potřebám konečného použití, a zároveň snížil své emise uhlíku o 20 procent. To ale není všechno. Zmíněná betonová cihla (tvárnice) rovněž snižuje množství použitých materiálů téměř o třetinu ve srovnání s tradičními produkty z betonu. To díky inovativnímu voštinovému provedení a také zapracování podílu recyklátu. Stavební firmy do návrhu promítly své požadavky na šest různých barevných provedení (tři přírodní odstíny a dva formáty), které se navíc odlišují hladkou a drážkovanou formou pro rozšíření spektra využití. Rozměry voštin a strategické uspořádání usnadňují manipulaci na staveništi, takže instalace je rychlejší a efektivnější.Mohlo by vás také zajímat: Může být beton BIO? Jistě, když ho vyrábí bakterie. Pokud jde o standardy, vyhovuje výsledný produkt normě CSA A165.2, což což ale asi našinci příliš neprozradí. Podstatnější je, že pokud jde o hustotu (2000 kg/m3), absorpční schopnosti (8 %), hmotnost, požární odolnost, jsou ony tvárnice DUAL naprosto odpovídající. A vyhovují i širokospektrálním dopadům z hlediska své výroby. Ať už jde o acidifikaci, eutrofizaci, ohrožení ozonové vrstvy nebo potenciál globálního oteplení.A znovu: Pro jejich výrobce, společnost Permacon, by se dvouletý vývoj a certifikace tohoto staviva nejspíš sám o sobě nezaplatil. Na trh běžně dodávají okolo 700 typově jiných produktů. Ale v tomhle případě měli jistotu, že z nich stavební firmy (Webster) budou chtít stavět. Protože si u nich produkt v podstatě objednali architekti z NEUF. Kteří reagovali na to, že Kanaďané chtějí bydlet dobře, levně a udržitelně.Změna k lepšímu možná je. I když je situace s emisemi ve stavebnictví hodně komplikovaná a spletitá, je možné ji začít rozmotávat a efektivně řešit. Postačí k tomu třeba i to, když se za jeden stůl posadí architekti, stavitelé a dodavatelé stavebních materiálů. Jako v Kanadě.Zdroj: NEUF
