Dřevěný srub, obklopený břízami, se nacházel na březích jezera Lac Ouareau. Obydlí sloužilo jako tradiční „letní“ sídlo, od nějž si členové rodiny majitelů po generace vzájemně půjčovali klíčky. Háček byl v tom, že stavení zrovna nemládlo a bylo zapotřebí jej opravit. Spolu s tím pochopitelně vytanula otázka, jestli nebude vhodné je v rámci probíhající rekonstrukce rovnou stavebně rozšířit. Tak, aby tu prostor ke hrám nalezly i děti, aby se zvýšil komfort všech ubytovaných. Tím ale nastaly problémy. Zvýšit kvalitu obývání, rozšířit stávající prostor rekonstrukcí a přístavbou, není nic až tak objevného. Jenže když přijde na to, jak napojit nové na staré, dostávají se architekti - i jejich klienti - často to úzkých. Přistavované části se totiž často nejeví být vzhledově, a často ani funkčně, kompatibilní. Přitom budovat přístavbu ve starém duchu znamená vytvářet prostor pro bolavé kompromisy. Co s tím? Poměrně netradičně to vyřešili kanadští projektanti, kteří rozšiřující přístavbu staré srubové chaty u jezera pojali skutečně nekompromisně. Nesnažili se vytvořit soulad nebo zdání splynutí, prostě vedle starého dost zřetelně a bez snahy o překryv položili nové, a celé to propojili mostem. Vedle dřevěného srubu tak vznikla novostavba, která svým moderním stavebním pojetím, materiálem a měřítky nemá s vedle stojící předlohou na první pohled pranic - tedy kromě spojovacího tělesa - společného. Zásadní na tomto odvážném počinu architektů ze studia ACDF je, že i takto podaný a silně kontrastní zásah vlastně ve výsledku nevypadá vůbec špatně. Novostavba, vyjádřená vícepodlažním rozšířením užitné plochy o 130 metrů čtverečních, je čistě bílým hranolem, stojícím na betonovém soklu v místech, kde částečně přesahuje do spádu svahu. Určitý náznak podobnosti nalezneme v užité jednoduché geometrii. Původní obdélník srubu doplňuje čtverec novostavby, shoda panuje i v provedení sedlové střechy. Ale tím nějaký soulad končí. Plechová střecha a dřevěný obklad se vedle bílé špičaté kostky ztrácí. Rozšiřující objekt také výrazně sází na vrstvení pater: ve sníženém přízemí, pod svahem, je otevřený prostor a velká okna umožňují nádherný výhled na jezero. Nachází se tu ložnice, koupelny. V patře pak narazíme na leštěné betonové podlahy a detaily z přírodního dřeva, které jsou tu použity s minimalistickou jednoduchostí, jež zdůrazňuje bohatost materiálů. Je to jiný svět, výrazně odlišný od původního interiér chaty. I ta se ale dočkala úprav. Po vyprázdnění v ní vznikl prostor pro centrální krb obklopený černým laťkovým dřevem, který v rozlehlém obývacím pokoji vytváří až relaxační atmosféru, oázu pohodlí. O zvýšení kapacity, míst k posezení i lenošení, se postaraly vestavěné lavice. Ty obsahují skryté úložné prostory. Obývací pokoj je plný překvapení, slouží i jako dětská herna. Je tu teď také mnohem více denního světla. Pořád by to ale bylo o tom, že tu stojí staré vedle nového, a nemá s tím nic společného. Až mostní prvek, zastřešený průchozí prosklený koridor, to spojuje dohromady. Fascinující je jeho provedení, které kolem sebe vytváří rám (z dubového masivu), a vytváří tak dojem obrazu, kterým se dá prostoupit skrz. Na jedné straně je moderna, na druhé klasika tradic starého srubu. Obyvatelé mohou tímto rámem projít, a ocitnout se na druhé straně.Vnější nesoulad a kontrast stále přetrval, ale zevnitř žádná bariéra patrná není. A to je kouzlo, které se tu architektům ze studia ACDF moc povedlo.Materiály: ACDF ArchitectureFoto-kredit: Adrien Williams
