Problémy, které řeší v newyorském Brooklynu, nejsou zase tak odlišné od těch, s nimiž zápasí většina českých měst. Všude na těch zastavěných územích až žalostně chybí neutrální veřejná prostranství. Místa, kde se lidé mohou jen tak potkávat a procházet, aniž by přitom museli zírat do výloh obchodů anebo uhýbat parkujícím či projíždějícím autům.A když už se někde náhodou vyloupne nějaká nezastavěná (nebo právě demolicí uvolněná) parcela? Většinou po ní hbitě skočí developeři, aby nás obšťastnili nějakým dalším „výnosným“ administrativním centrem nebo komerčním projektem. Na peníze náměstí, které samo o sobě nepřináší peníze do rozpočtu, se v plánech měst nehledí. Každá mince má dvě strany a hodí se přitom dodat, že za tuhle nadílku si obyvatelé měst (těch českých i třeba onoho New Yorku) mohou do jisté míry sami. Protože zrovna ti developeři, lačnící po uvolněné stavební parcele, přesně vědí, čím ji chtějí zastavět. A obyvatelé měst zpravidla přesně nevědí, co by tam viděli raději. Průřez jejich reakcemi si můžete podle vlastních zkušeností doplnit sami. Jen namátkou: Vsadit do města park? To je samozřejmě žádané, zvlášť když je v centru zeleně pořád nedostatek. Ale ten samý městský park sám o sobě stojí peníze, protože potřebuje údržbu. Umístit do volného prostoru jen tak lavičky k posezení? To se tam za chvilku jistě začnou stahovat nejrůznější podezřelé existence, a oblast se stane epicentrem lokální kriminality. Z dalšího workoutového hřiště by měla radost jen hrstka sportovců, a na ideální podobě hřiště dětského se neshodnou ani dvě maminky, natož pak lidé na zastupitelstvu. Skatepark uzavře lokalitu pro starší, galerii umění pod širým nebem docení jen snobové, částečně zastřešený výstavní prostor se nehodí každému a veřejnou scénu venkovního divadla nebo letního kina budou doprovázet stížnosti na hluk a rušení nočního klidu.Přitom po celou dobu budou zastánci parku v rozporu s těmi, co chtějí dětské hřiště, a ti zase budou nesouhlasit s těmi, co by celý ten plac nejraději vybetonovali a nechali volný. Což ale bude vadit těm, co chtějí trochu stínu a ne plochu, která se přehřívá.Když se to tak posčítá, nejednotnost názorů a rozmanitých plánů věčně nespokojených obyvatel, dá se i vcelku pochopit, proč pak radnice radši schválí projekt developerský. Na ten budou všichni obyvatelé aspoň naštvaní stejně. To už nás ale dostává k projektu v newyorském Brooklynu, na němž se podílely architektonické firmy Field Operations a Studio Cadena. A které, zjevně vybaveny předchozími zkušenostmi ze zakázek veřejných prostranství, nepředstoupily nepřipravené. Na malý prostor tzv. Domino Square v Brooklynu totiž v rámci svého projektu navrhly prakticky vše, co vůbec bylo možné navrhnout.Zahrady s parkovou zelení, veřejné prostranství s posezením, venkovní amfiteátr i hygienické zázemí v podstřeší, expoziční prostor venkovní i vnitřní, posezení i vyžití, částečné zastínění. A k tomu je celý park situován, aby maximalizoval výhled na panorama Manhattanu se Sochou Svobody, viditelnou z vrcholu stupňovitého sezení, které lemuje východní stranu. Už tímto výběrem možností se záměr dobře uvedl a na svou stranu dokázal dostat většinu obyvatel. A těm, kteří by snad byli nespokojení, nabídl i něco navíc. Předně, park je usazen za složitou geometrickou konstrukcí, takže je ohraničený od okolí a bezpečnější. Zeleň se tu rozkládá na lomených střechách, takže je přítomna a lidé do ní přitom sami nevstupují.Posezení je situováno na stupně klesající střechy, což nabízí řadu alternativních možností využití celého prostoru. Vzhledem k hustému městskému prostředí a rozloze infrastruktury v sousedství i pod ním musel projekt integrovat řadu technických prvků, včetně řady ventilačních a sacích potrubí pro úpravnu vody pod ním.Město tímto projektem o nic nepřišlo a obyvatelé jen získali. Protože tento vnitřně jistě komplikovaný, ale pestrý projekt veřejného prostranství, nakonec slouží opravdu všem.Zdroj: Studio CadenaFoto: Michael Vahrenwald / ESTO
