Řeč je především o kvasném lihovém a vinném octu, protože ten vyniká nad jiné dostupností a nízkou cenou. A světlou barvou. S litrem objemu v průměru po 15 korunách se totiž nemusíte bát experimentovat. Jeho hlavní přednosti vychází z toho, že je ve své chemické podstatě slabou (4-8%) kyselinou. Málo na to, aby něco poleptal a poškodil, dost na to, aby pomáhal čistit. Třeba samotnou pračku, od vodního kamene. Není na tom nic extrémního. Vodní kámen se usazuje v útrobách pračky, díky střídavému rytmu zahřívání a ochlazování vody během každého použití. Při ní dochází k vysrážení uhličitanu vápenatého na stěnách celého pracího mechanismu, bubnu, spirály i přívodů. Někdy to může trvat léta, jindy jen měsíce. To když pracujete s tzv. tvrdou vodou. Zvolna se ale mění v krápníkovou jeskyni, která existenci vaší pračky definitivně ukončí. Životnost vaší pračky vodní kámen snižuje o třetinu, a spolu s tím také kvalitu praní, čištění. Prádlo z takové pračky nevychází voňavé, ale podivně plesnivě načichlé (i když je vytáhnete hned po praní). Takže se rozhodně vyplatí s tím něco dělat. Zakoupení čistícího setu, přípravků pro čištění pračky, není úplně lacinou záležitostí. Tuhle investici v řádu stokorun ale můžete obejít. Tím, že přibližně každou dvacátou pračku necháte „proprat“ volně, bez prádla, a vyčistíte její útroby octem. Jeden až tři šálky (cca 250-500 ml) nalijte o boxu, kam obvykle dávkujete prací prášek, zbytek láhve můžete přímo do bubnu. Nastavíte program s nejvyšší teplotou a zázraky se začnou dít. Slabá kyselina octová totiž vysrážené soli vápníku hladce rozpustí, pračka je jako po garanční prohlídce. Ocet zrovna nevoní. Ba, dá se říct, že mnohým smrdí. Nemusíte se ale bát, že by octovou lázní propláchnutá pračka znehodnotila i vaše pozdější praní. Jeho aroma zmizí po zahřátí, spolu s odpadní vodou ve výlevce. Tím ale užitečnost octa nekončí: využít jej totiž můžete, v trochu skromnějším množství, přímo při praní. Jako náhradu či doplněk aviváže, která sama o sobě není laciná. Tady se ale hodí zmínit, proč ji vlastně ke každé várce přidáváme. Nějak jsme totiž zaběhli do kolejí, že bez ní se prát skoro nedá. Přitom původní význam „avivage – oživení“ spočíval hlavně v zachování barev a svěžesti prádla. Všechna ta králíčkovská a hebká adjektiva, bohatá květinový aromata, jí přičaroval obchodní marketing až později. Aviváž má při praní snížit tření a změkčit tkaninu. To samé přitom dokáže i ocet. Při praní s vysokou teplotou jej prostě dodejte do přihrádky místo aviváže, a efekt zůstane zachován. S jedním rozdílem: chybět budou ony rozmanité vůně komerčních aviváží. Je to výhoda? Pro někoho rozhodně. Alergiky totiž dráždí, jak intenzivním pachovým vjemem, tak i na pokožce. Což platí hlavně u dětí. Ne každý stojí o vůni fialek anebo levandule z Provence. S pracím práškem a octem tak vytvoříte „čistotu bez vůně“, ale zato čistotu férovou a přitom nekompromisní. Pokud perete podle barev (což asi děláte), potěší vás ocet znovu. V jeho schopnostech je totiž fixace barev, které z barevného podkladu nevytahuje. Aby bílá bílá byla? Přidejte ocet. Ložní prádlo a prostěradla vrací ze smutné bledosti zpět k běloskvoucí čistotě, jako s nejdražším bělidlem. Černé prádlo prané s octem nešedne, červená si zachovává svůj vysoký jas. Poslední cyklus máchání, kdy je přítomen ocet, se o to postará. Ve vychvalování octa budeme ještě chvilku pokračovat: coby slabá kyselina totiž snižuje elektrostatický náboj prádla. Zní to složitě? V praxi je to prosté. Onen elektrostatický náboj totiž funguje jako magnet na mikroskopické částečky, přitahuje je. Jinými slovy, svou slabou vazbou chytá špínu a prach. Když takové prádlo sušíte, lapáte tím prach. Jenže při praní s octem se jich zase rychle pustí. Znamená to čistší prádlo, které vydrží – alespoň teoreticky – déle čisté. Výsledkem je také výrazně méně žmolků. S elektrostatikou souvisí i vysoká přilnavost zvířecích chlupů, od psů a koček. A vlasů. Skutečně se jich zbavit je kumšt, a znovu je to ocet, který může pomoci. Doceníte jej i při praní silně zapáchajícího oblečení. Montérky, se kterými jste poklízeli v prasečáku? Přestárlé šaty, které po léta odpočívaly v pytli s kuličkami proti molům? Oděvy načichlé plísní? Ne, ty určitě nenechávejte prát s ostatním prádlem, svůj nevonný odér by předaly ostatním. Ale když jim dopřejete octovou lázeň, vrátíte je zpět do života a pach zneutralizujete. Ocet pak můžete zužitkovat i jako odstraňovač skvrn, když jej přidáte k prádlu, které v horké lázni odmáčíte. Se skvrnami od olejů a průmyslových barev nepomohou, ale na jiné „zažrané“ fleky fungují spolehlivě. Přídavek octa může napravit i menší neduhy, například skvrny od nerozpuštěného pracího prášku na oblečení, případně jako domácí dezinfekci praného šatstva. Ani se zázračným a univerzálním octem se to nevyplatí přehánět. Určitě by neměl být v každé prané dávce prádla (stejně jako je třeba šetřit s aviváží), a nikdy ne v extrémních koncentracích. Už litr pračku bolí! Dílem proto, že naše moderní automatické pračky už dávno nejsou takovým bytelným konstruktem železa a průmyslové oceli, jako prastaré a nezničitelné tartramatky, míchačky na prádlo. Dnes totiž obsahují spoustu plastových/gumových součástí, které stálé kyselosti prostředí nejsou nakloněny. Vyhněte se také „lepším“ octům. Těm tmavším, a hlavně více koncentrovaných. S 18% jablečňákem anebo balzamikem už leptáte. Pro přiměřené používání octa je nezbytné znát, s jak tvrdou vodou máte co do činění. Pokud se pohybujete v průměru anebo blíže k měkké vodě, postačí vám k čištění vodního kamene 2×-3× do roka. A pokud byste moderní pračku v záruce chtěli reklamovat, informaci o tom, že jste nepoužívali superdrahé čističe, si raději ponechejte pro sebe.
