S barvou se v interiéru pracuje už od samotného návrhu. Architekti ji promýšleli společně se světlem, materiály a proporcemi jednotlivých místností. Výsledkem je bydlení, ve kterém barevné plochy pomáhají uspořádat prostor stejně účinně jako nábytek nebo příčky. Autoři svůj koncept označují jako „neviditelnou architekturu“. Barva zde dokáže naznačit hranici mezi dvěma prostředími, upozornit na průchod, opticky snížit strop nebo dodat místnosti hloubku. Někde se objevuje na celé stěně, jinde pouze v horním pásu či na konstrukci nábytku. Právě střídání velkých ploch a drobných akcentů dává bytu rytmus. Paleta zahrnuje patnáct odstínů. Vedle jemné broskvové a šalvějové se uplatňují sytější tóny fialové, petrolejové, medové, růžové a vínové. Dispozice se rozvíjí kolem centrální chodby. Ta se stala plnohodnotnou součástí interiéru, jejímž prostřednictvím lze vnímat vztahy mezi jednotlivými místnostmi. Otvory, dveřní průchody a navazující barevné plochy vytvářejí sérii pohledů, které provázejí obyvatele při pohybu bytem. Význam průchodů dobře ilustruje vstup do pracovny, orámovaný výrazným oranžovým odstínem. Barevný rám přitahuje pozornost a dává sousední místnosti jasnou identitu ještě předtím, než do ní člověk vstoupí. Podobný princip se opakuje i jinde: hranice jednotlivých prostor nejsou pouze stavební, ale také vizuální. Celek propojuje dřevěná podlaha s parketami skládanými do výrazného geometrického vzoru. Přirozená kresba dřeva a jeho teplý tón vyvažují barevnost stěn i zařízení. Díky tomuto společnému základu působí přechody mezi místnostmi plynule, přestože se jejich atmosféra mění. Obývací část představuje jednu z nejstřídmějších zón bytu. Světlé stěny doplňuje teplý broskvový odstín stropu a horního pásu místnosti. Tento barevný přesah prostor jemně uzavírá a dodává mu útulnější měřítko. Šedá pohovka a křeslo s drobným vzorem nechávají vyniknout okolním detailům. Výrazným prvkem je rozměrná otevřená knihovna, která zabírá velkou část stěny. Tmavá subtilní konstrukce, dřevěné police a uzavřené spodní skříňky kombinují úložnou funkci s místem pro knihy, obrazy a osobní předměty. Pravidelná geometrie knihovny kontrastuje s oblým kobercem a organickým motivem jeho kresby. Rostliny, volně opřené obrazy i drobné dekorace přinášejí do pečlivě navrženého prostředí uvolněnost. Obývací prostor, jídelna a kuchyň tvoří propojenou denní zónu. Kuchyň však získává vlastní charakter díky barevnosti, odlišné podlaze a prosklené posuvné příčce vyrobené na míru. Její žlutozelený rám doplňují obloukové motivy v horní části. Kuchyňské skříňky mají tlumený šedozelený odstín a jednoduchá hladká čela. Doplňuje je světlá pracovní deska a obklad z drobných čtvercových dlaždic. Nad touto klidnou sestavou se objevuje výrazná fialová plocha, která dodává kuchyni hloubku a vytváří kontrast ke svěžímu rámu prosklení. Nejhravějším prvkem je mozaiková podlaha. Pravidelný rastr drobných čtverců kombinuje světlé tóny s fialovou, zelenomodrou a teplými barevnými akcenty. Na rozhraní s parketami jasně vymezuje kuchyňskou zónu a současně připomíná odstíny použité v dalších částech bytu. Jídelní kout stojí přímo před prosklenou příčkou. Dřevěný stůl doprovázejí židle s lehkou kovovou konstrukcí a dřevěnými prvky. Jejich střídmé provedení nechává vyniknout kresbě parket i dekorativnímu členění kuchyňského prosklení. Nad stolem visí dvojice svítidel s lesklými medově žlutými stínidly. Oblé tvary zjemňují převahu rovných linií a přidávají další výrazný barevný akcent. Při pohledu z jídelny se tak setkává několik odstínů současně: teplé dřevo, žlutá svítidla, žlutozelený rám příčky a fialová plocha v kuchyni. Jejich účinek přitom vyvažují světlé stěny a jednoduché vybavení. Samostatná pracovna kombinuje pracovní stůl, otevřený policový systém a zelenou pohovku. Místnost tak slouží nejen k soustředění, ale také ke čtení či krátkému odpočinku. Oranžové části pracovního nábytku navazují na výrazně orámovaný vstup. Vínově zbarvená konstrukce polic přidává další vrstvu, zatímco světlé plochy pomáhají udržet celek vzdušný. Důležitou roli hraje denní světlo přicházející vysokými prosklenými dveřmi. Zvýrazňuje strukturu dřevěné podlahy a vyvažuje syté barvy, díky čemuž místnost působí živě i příjemně. V ložnici vytváří hlavní barevný motiv sytá petrolejově zelená plocha za postelí. Její vodorovné zakončení ponechává horní část stěny bílou a zdůrazňuje horizontální členění pokoje. Žluté lůžkoviny přinášejí teplý kontrast, který doplňuje modrozelený a růžovofialový přehoz. Dětský pokoj pracuje s jemnější kombinací šalvějově zelených stěn a medově žlutého pásu u stropu. Bílá postýlka a světlý koberec s drobnými barevnými motivy udržují prostředí lehké. Barevnost tu vytváří veselou atmosféru, aniž by potřebovala množství výrazných dekorací. Také koupelny pokračují v promyšlené práci s barvami. V hlavní koupelně se tmavý petrolejový strop setkává se světlými stěnami a teplým odstínem podlahy. Prostor oživuje pruhovaný obklad ve sprchové části Druhá koupelna využívá úzké svislé dlaždice v olivovém tónu, které zvýrazňují výšku místnosti. Jejich pravidelný rastr zjemňuje zrcadlo se zaobleným obrysem.Tento byt ukazuje, kolik podob může mít barevný interiér v rámci jediného domova. Jednotlivé místnosti si zachovávají vlastní náladu, zatímco opakující se odstíny, geometrické motivy a materiály drží celý byt pohromadě. Barva tu získává konkrétní úkol: vede pohled, vymezuje prostor a dává každé části bydlení osobitý výraz.Architekt: www.chromastudio.itFoto: Riccardo Gasperoni
