Rosení okenních skel Rosení okenních skel za chladných dní trápí nejčastěji majitele domů, kteří vyměnili nevyhovující stará okna za nová. Stejný problém se však vyskytuje i v novostavbách s novými okny. Řešení je přitom velmi jednoduché – nebát se účinného větrání a toho, že při něm dochází k tepelným ztrátám. Nedochází. Je však také nutné nová okna správně instalovat, včetně důsledného řešení konstrukčních detailů. Absence větrání naše účty za energie nejenže zásadně nesníží, ale je i velmi nezdravým řešením domnělých úspor. Neustálou obnovu vzduchu v místnostech potřebujeme a pokud jsme nepostavili zrovna vzduchotěsnou dřevostavbu s instalovanou rekuperací vzduchu, nic jiného než větrat nám nezbývá. Větrat bychom měli úplně stejně, jako se to dělalo dříve. Několikrát denně, krátce, ale účinně, tedy s okny dokořán. Pokud v místnosti rychle a účinně vyvětráme prodýchaný, převlhčený a často i přehřátý vzduch, nedojde k tepelným ztrátám, jelikož nemůžeme tak rychle ochladit i stěny, které teplo akumulovaly. Stejně tak nábytek a další zařízení interiéru. Přitom platí, že za chladných dní bude venkovní vzduch sušší, než ten převlhčený v interiéru. Na teplotě dovnitř proniknuvšího chladného vzduchu už nezáleží. Vyvětráním dokonce náklady na vytápění snížíme, jelikož vzdušná vlhkost na sebe váže značné množství tepla. Vlhkost vzduchu v interiéru ovlivňuje mnoho faktorů. A právě voda je jednou z nejpodstatnějších chemikálií. Vodní páry unikají při vaření, mytí nádobí, koupání či sprchování, z květináčů se zalitými květinami, z našich úst a při našem pocení pak celým tělem. Pro názornost – už jen při spánku uvolní každý z nás cirka až 0,5 litru vody. Ke kondenzaci vody na okenních sklech začne docházet v mezních situacích, za určitého poměru vzdušné vlhkosti v interiéru, interiérové i venkovní teploty a vnitřní teploty skla. Snadno si tyto hodnoty můžeme porovnat i sami. V okamžiku, kdy se nám začnou skla rosit, si zapíšeme hodnotu vzdušné vlhkosti v interiéru a hodnoty venkovní a interiérové teploty. Vlhkoměr, venkovní a vnitřní teploměr má doma téměř každý. Jak se rosení oken bránit? Venkovní teplotu vzduchu samozřejmě nemůžeme ovlivnit. Bránit se však můžeme kromě pravidelného větrání i udržováním co nejvíce stálé pokojové teploty a vlhkosti vzduchu. Za ideální je považována pokojová teplota 21 oC a relativní vlhkost 40, nejvýše pak 50%. Samotný začátek kondenzace vody na okenních sklech (ta po nich stéká) bychom pak měli chápat jako signál k nezbytnému ráznému vyvětrání. Pokud intenzivně vyvětráme cca 4 krát denně, nemusíme se budoucích následků časté kondenzace vodních par obávat. Voda navíc nekondenzuje jen na prosklení oken. Větráním tedy snižujeme riziko nadměrné vlhkosti a plísní i v konstrukcích stavby. Určitě však nemá smysl stále pootevřené okno. Když už průběžně provětrávat, pak je lepší využít v okenních rámech instalované mikroventilace. Naposledy bychom měli každý den vyvětrat ještě předtím, než regulační systém vytápění našeho domu či bytu v domě bytovém sníží na noc svůj výkon. Opět tak ze vzduchu v interiéru odstraníme zbytečné a nežádoucí vodní páry a navíc do bytu přivedeme čerstvý vzduch, který je k vydatnému a účinnému spánku třeba. Výměna oken ve starších domech Starší stavby jsou s výjimkou domů například s poškozenými izolacemi a střešní konstrukcí včetně krytiny ve stavu velice dobré rovnováhy vlhkosti. Do takového domu však osazujeme moderní okna, přitom ta stávající, byť nám již dnes nevyhovují, byla právě součástí této rovnováhy. Pokud pak nová okna instalujeme do vnějšího líce pláště (obvodového nosného zdiva) a dům zároveň dokonce ani nezateplíme, nastanou nám velké problémy právě s kondenzací vlhkosti. Přitom by stačilo zachovat původní osazení, čili nová okna vsadit na místo těch starých, případně ještě dál dovnitř a zvnějšku pak napojení zateplit. To se však mnohým stavebníkům jeví jako příliš pracné řešení. Nová okna v novostavbách Na začátku článku jsme zmínili, že problémy s kondenzací vodních par mohou nastat i u novostaveb. Správně by tomu nemělo být, může ale dojít k různým chybám. První z nich je absence řízení výměny vzduchu, dokonce v kombinaci s nesprávně osazenými okny. Okna jsou osazována do vnějšího líce domu, potom však často dochází ke kondenzaci vody v místech napojení oken na plášť domu. To ale neznamená, že osazení oken do vnějšího líce je špatné (nevhodné) řešení. U nízkoenergetických dřevostaveb a pasivních domů okna prakticky nemůžeme osadit jinak. Důležité ale jsou správně vyřešené konstrukční detaily. Okna musíme osadit s ohledem na nutné zateplení napojení okenního rámu na plášť domu. Pokud realizační firma tento detail nepodcení, problémy s kondenzací vody nenastanou. Pokud ale dům z vnější části nezateplujeme, musíme okna osadit co nejblíže k vnitřnímu líci pláště. Zmenšíme tak riziko kondenzace vody ve spoji. Další problém představuje spěch při realizaci stavby. Platí sice, že čas jsou peníze, mnohdy však zkrácení některých technologických lhůt představuje další budoucí finanční výdaje. Pokud novostavbu před první zimou zakonzervujeme právě novými okny a přes zimu pokračujeme s pracemi v interiéru, udržíme v novém domě po mnoho dalších let nadměrnou vlhkost a jejích následků se budeme zbavovat jen těžko. Prostě stále platí, že stavíme-li mokrou cestou, musí dům přes první zimu vymrznout. Tento fakt bychom si měli ohlídat i u nově stavěných domů bytových. Kupujeme si nový a krásný byt, za nemalé peníze, přitom však mnohdy ani nevíme, že si vlastně na několik let kupujeme právo bydlení v dílku konzervy. Kritická místa v konstrukci okna Mezi nejkrytičtější místa v konstrukci okna patří vsazení skel do rámu a dilatační rámečky. Důležité je samozřejmě i samotné provedení a kvalita nových oken. Především pak vsazení zasklení do profilu. To by nemělo být příliš mělké, jinak si vlastně kupujeme okna s výrobcem připravenými spoji vhodnými pro nežádoucí tepelné mosty. Minimální hloubka vsazení okenních skel do rámu by měla být 15 mm. Dalším problémem může být dilatační rámeček. Ten vymezuje prostor mezi okenními skly (okna s jednoduchým prosklením jsou nevhodným řešením, nejčastěji se dnes setkáme s izolačními dvojskly, případně i trojskly). Dilatační rámečky jsou dnes vyráběné ideálně z plastu, případně nerezu. Od velmi tepelně vodivého hliníku se již výrobci odklánějí. I rámeček musí izolovat, jinak opět vytvoří tepelný most. Další nebezpečí Další nebezpečí představuje nesprávné osazení parapetů. Nesprávně osazený a hlavně pak utěsněný parapet opět vytváří tepelný most a přivádí tak do konstrukce pláště domu nadměrnou vlhkost. Stejně tak není vhodné při osazení nových oken používat k utěsnění běžné PUR pěny. Jsou velmi nestabilní a po čase se nám v konstrukci vytvoří větší tepelné mosty, než si vůbec dovedeme představit. Nemáte-li jistotu, zda jsou vaše okna správně osazena a zda jste pořídili ta správná, neváhejte využít služeb termografie. Právě nyní, v chladném zimním období, jsou vytvořené ideální podmínky pro snímání tepelných mostů v konstrukcích termokamerou. Je však nutné dodržet několik zásadních pravidel: při měření nesmí sněžit ani pršet, nesmí foukat příliš silný vítr a pokud bude přivolaný pracovník s termokamerou měřit ve dne, mělo by být zataženo. Všechny zmíněné vlivy zásadně ovlivňují kvalitu měření a tedy získaných hodnot.
