Rhodochiton atrosanguineus je sice vytrvalou rostlinou, její domovinou je však horké Mexiko a naše zimy by proto nepřežila. Roste ale velice rychle a právě prvním rokem kvete, proto je oblíbenou letničkou. Pravda, hodila by se i jako rostlina pokojová, jsou zde však 2 problémy: preferuje dostatek přirozeného denního světla, byť snese i polostín, a rychle přibývá na rostlinné hmotě, bere si velký díl prostoru. Prostě liána, která se o svůj životní prostor porve s každým. V úvodu jsme použili výraz „oblíbenou letničkou“, což ale není až tak pravda. Oblíbenou pouze mezi znalými, většina lidí ji však nezná. Jakmile ovšem spatříte její exotické květy, je na světě láska k mexické krásce jako trám. Jakoby se pohledná Mexičanka ukrývala před slunečním žárem pod nádherným slunečníkem. A kdyby jen jedna, rovnou plné náměstí mexických krasavic. Jinak se o této rostlině též hovoří jako o bylinné vytrvalé révě. Jako okrasná rostlina je přitom Rhodochiton atrosanguineus pěstována již od roku 1836. Rhodochiton atrosanguineus patří do čeledi krtičníkovité (Scrophulariaceae) a pro běžné pěstitele jde o poměrně málo známou trvalku, která je v našich podmínkách pěstována pouze jako letnička. Nejznámější je kultivar 'Purple Bells', který vykvétá velice bohatě. Ve Velké Británii se této rostlině říkalo hovorově „vůle černocha“, známy jsou též pojmy „fialová zvonová réva“ a „fialový zvon“. Všechny druhy rodu Rhodochiton jsou také někdy řazeny do rodu Lophospermum. Tvar lístků má tato půvabná liána srdčitý a barvu tmavě zelenou. Květy mají tmavě krvavě rudou korunu, která je žlaznatě chlupatá a růžovočervený zvonkovitý kalich (sepals). Ten zůstává na rostlině i po oplození. Kalich obepíná tubulární korunu. Květy jsou převislé a poměrně dlouhé, trubkovité, s pěti srostlými okvětními lístky. Rhodochiton atrosanguineus je tedy atraktivní svými květy i listy, stejně jako snadným pěstováním (minimálními nároky) a rychlým růstem. Pokud květinu vysadíme do závěsné nádoby, poroste nám jako převislá i popínavá zároveň, má-li se po čem popnout. Oporu vyloženě vyžaduje. Oč ale roste rychleji, o to později vykvétá, cca až 5 měsíců po svém výsevu. Kvete tedy v srpnu až říjnu, kdy ve venkovním prostředí spolu s příchodem chladných nocí a dnů uhyne. Snese sice i dosti nízké teploty, mráz ale již ne. Rostlina preferuje půdy propustné, lehké a humózní, případně i hlinité, ale lehčí. Vyhovuje jí polostín, ale snáší i přímé slunce, nároky na vlhkost má střední, půda nesmí být pouze přemokřená, snese i delší sucho. Za ideálních podmínek může tato réva dorůst až tří metrů, obvykle je to však jen 1,5 - 2,5 metru. Některé zdroje uvádějí až 7 metrů, to však je zřejmě možné pouze pro ideální podmínky v domovině, tedy v Mexiku. Semena mají průměr 3 mm. Pokud se pokusíte pěstovat Rhodochiton atrosanguineus jako pokojovku například v prostorné a slunné hale, kde jí nabídnete oporu, může si přes zimu ponechat své listy, ale nemusí. Záleží na podmínkách. Výsev provádíme na jaře při teplotě 15 až 18 °C a to v interiéru v mobilních nádobách. Nesmíme zapomenout, že rostlina kvete až 5 měsíců po výsevu, má tedy jako letnička velmi dlouhou vegetační dobu. V případě pěstování v interiéru můžeme rostliny na konci zimy prořezávat, abychom dosáhli požadované velikosti a tvaru.
