Rostliny nemají uši, mozek ani centrální nervovou soustavu, takže by se na první pohled mohlo zdát, že vůči hudbě budou zcela hluché. Na druhé straně už víme, že jsou schopny velmi efektivně - alespoň některé - vnímat své okolní prostředí. Reagují na světlo, vítr, dotek, gravitaci. A také na zvukové vlny o určitých frekvencích. Tady už ale musíme trochu opatrně. Vlastně, hodně opatrně. Ta tvrzení, že by rostliny pozitivně či negativně reagovaly na různou hudbu růstem své biomasy, delšími kořeny, kvetením nebo ve výsledku třeba šťavnatostí plodů, se periodicky vrací jako velká senzace do skleníků skoro každou sezónu, a už docela patří k zahradnickému bulváru. Zní naprosto báječně, nicméně „solidně“ doloženým faktem nejsou. Ne že by se o jejich doložení nikdo nepokoušel. Naopak. Vůbec první pokusy s pouštěním muziky skleníkovým květinám se datují - když pomineme filmovou masožravku Adélu a šíleného Kratzmara – k roku 1962 a výzkumům jinak docela váženého a respektovaného indického odborníka na rostlinnou fyziologii, T. C. N. Singha.Ten experimentálně „potvrdil“, že pouštění klasické hudby urychlilo růst sledovaných rostlin oproti kontrolnímu vzorku o 20 %, a o celých 72 % v průměru navýšilo jejich biomasu. Singh také zkoušel vliv hudby produkované různými hudebními nástroji. Varhany moc nefungovaly, ani tradiční sitár. Ale jeho květinám se hodně líbila flétna. O čtyři léta později něco takového vyzkoušel kanadský kontroverzní badatel Eugene Canby. Výsledkem jeho pokusů bylo, že pouštění houslových sonát od Bacha zvyšovalo úrodnost/výnosnost o 66 %. V 70. letech běžela série podobných pokusů po celém světě, hudba se linula z nejednoho univerzitního skleníku. A tak by se dalo pokračovat asi dlouho, protože podobné pokusy byly vždy mediálně vděčné, i když často podávaly rozpačité výsledky. O muzice pro rostliny se sepisovaly nevážné knihy i vážné studie, hovořilo se o technologii „indukovaného sonického kvetení“. A třeba ještě v roce 2004 experimentovali Bořitelé mýtů s tím, jestli rostlinkám víc sedí poslech metalu, reggae nebo vážné hudby. Potvrdili například, že rostliny vystavené disharmonické rockové hudbě rostly směrem od reproduktorů, a vykazovaly podobné příznaky jako při přelití, přemokření půdy. V čem je háček? Inu, v celkovém uspořádání takových experimentů. V tom, že v nich existuje skutečně mnoho předem obtížně odhadnutelných proměnných.Může jít o maličkosti, například to, že se rostlinkám může dařit lépe třeba už jen tím, že u nich badatel pouštějící jim songy a dělající si poznámky do deníčku tři hodiny denně sedí (a tím jím dopřává drobet víc svého tepla, vydýchávaného oxidu uhličitého). Anebo tím, že svou pasivní přítomností od sledovaných rostlin odhání škůdce. Rostliny pak vzchází lépe, než ty z kontrolního nehudebního vzorku. Nějaké viditelné výsledky v podobě lepšího či horšího růstu – ve vztahu k přehrávané hudbě – ale přitom určitě existují. Jak si je vysvětlit?Asi tou zatím nejhodnověrnější (byť stále přesvědčivě nedoloženou) teorií zůstává tzv. ovlivnění cytoplazmatického proudění skrze zvukové vibrace. V krátkosti: rostliny přenášejí živiny a proteiny skrze cytoplazmu ve svých buňkách. A vibrace určitých hudebních žánrů mohou napomáhat ke stimulování tohoto procesu cytoplazmatického proudění.Jako když se snažíte z lahvičky nakapat patřičný počet kapek léku, a ono to moc nekape – ale když s lahvičkou třepete, kape to o dost víc. Hudba by rostlinám skrze vibrace mohla podobně poskytnout ony vibrace, jež by byly tím třepavým pohybem, umocňujícím přenos živin. Některým rostlinám se skutečně – z hlediska produkované biomasy - roste o něco lépe tam, kde je vytrvalý mírný vánek anebo kde se vytrvale ozývá ptačí zpěv. Vibrace by tedy skutečně mohly být klíčem k výraznějšímu růstu. Současné experimenty přitom naznačují, že by rostliny mohly svoji fyziologickou/růstovou odpověď náležitě diverzifikovat podle vibrací o různé frekvenci. V roce 2014 tu byla divoce znějící studie o tom, že pokusné rostlinky huseníčku reagovaly na vibrace - odpovídající svou frekvencí zvuku žvýkajících housenek – zvýšenou tvorbou chemických obranných látek, olejů.Huseníček, oblíbený plevel z botanických experimentů, přitom opravdu nemá uši, mozek ani centrální nervovou soustavu, a přitom byl schopný „reagovat“ na přítomnost zvuku produkovaného škůdcem.S tvrzením, že rostliny neslyší - respektive nereagují - na hudbu, musíme právě proto opatrně. Určité reakce na ni totiž mají a teorie o cytoplazmatickém proudění vypadá hodně slibně. Takže kdybychom to měli, pochopitelně s jistým nadhledem a tolerancí k ne úplně doloženému výzkumu shrnout „do praxe“, a popsat, co se kterým rostlinkám, potažmo užitečným hospodářským plodinám líbí?Jahody, sladká paprika a salát si žádají zvuky o frekvenci 0,08-2 kHz, s hlasitostí 100 dB, 3 hodiny denně. Okurka a zelí – preferují hladinu 20 kHz, hlasitost 75 dB, tři hodinky denně. Houby, lilek a melouny mají širší rozsah, něco mezi 0,340-3,3 kHz, hlasitost okolo 40-80 dB, po dobu 4 hodin denně. Z okrasných květin si pak chryzantémy „říkají“ o frekvenci 1 kHz s hlasitostí 100 dB, po dobu 30 minut - dvakrát denně.Žánrově je to ale pestřejší, ale tato doporučení berte vážně s rezervou. Růže prý „mají rády“ klasickou hudbu – ideálně houslovou – po jednu hodinu denně a měsíčky prý upřednostňují hudbu meditační, klidnou. I čtyři hodiny za den. Obecně je prý preferovaná hudba klasická, jazzová. Snesou folk i country, ale nefandí muzice rockové, metalu a už vůbec ne moderně a technu. Není bez zajímavosti, že – teoreticky – může hudba prospět rostlinám i tím, že k nim láká opylovače. Jde hlavně o frekvenci 250-300 Hz. Ta je totiž podobná bzukotu, který vydávají včely v úlu.Takže volně létající včely tahle frekvence klame a nutí je zaletět si to skleníku, protože si myslí, že se uvnitř už nachází jejich kamarádky. Výsledkem pro zahradníka je efektivnější opylení pěstovaných rostlin, a vyšší výnos.Bez záruky - ale slibně znějící - je i zprávička o tom, že poslech vážné hudby (dvě hodiny denně) pomáhá snižovat vodní stres pokojových rostlin. Jde hlavně o přemokření, přelití. Pokud to někdy se zálivkou někdy přeženete, zachraňovat květiny nemusíte jen tím, že je vystavíte na okenní parapet. Můžete jim pustit i nějakou muziku, aby se snáze (podle výsledků experimentu o 45 % efektivněji) vzpamatovaly. Pokud teď přemýšlíte nad tím, jestli nebudete – případně jak moc budete - za blázny, když budete svým rostlinkám pouštět hudbu: loni proběhl ve Velké Británii anketní průzkum mezi tisícovkou zahradníků. A ukázalo se, že se téhle libůstky dopouští okolo dvou třetin z nich.Ne nutně proto, že by měli načtené závěry těch nejnovějších studií o rostlinné fyziologii anebo fandili teoriím o cytoplazmatickém proudění anebo indukovaném sonickém kvetení.Dělají to proto, že chtějí svým rostlinkám udělat radost. A funguje jim to.Zdroj: pplprs.co.uk, Oecologia.com, GardeningKnowHow.com, MythResults.com, BloomScape.com, prabook.com
