Venkovní poškozená schodiště je potřeba rozdělit na schodiště na úrovni terénu a nad terénem. Podstatný je přitom přístup vody do konstrukce. Ta je spojena s většinou korozních procesů probíhajících jak v betonu a v něm uložené ocelové armatuře, tak v porézních kamenných prvcích. Ve vnějším prostředí jsou schodiště nejčastěji poškozena v důsledku působení mrazu, karbonatace a dalších účinků spojených s povětrností. To jsou prvotní účinky, které jsou následně doplněny mechanickým poškozením oslabených prvků. U venkovního schodiště, které neleží na terénu, je nejprve potřeba očistit podklad. Odstraní se degradované a poškozené vrstvy a očistí případné korozní zplodiny z výztuže. Následně je výztuž ošetřena adhezním můstkem (DENSOCRETE 111). Tvar konstrukce je obnoven pomocí mrazuvzdorného materiálu MONOCRETE PPE TH a povrch je následně ošetřen vhodným nátěrem. Ve venkovním prostředí je ideální použít na nepochozí konstrukce styren akrylátový nátěr BETOSIL W, na pochozí plochy pak vodou ředitelný epoxid EPOLIT W s protiskluzovou úpravou.U schodiště, které je umístěné na terénu, je nutné zvážit, zda je možné opravnou maltu na stávající konstrukci aplikovat pouze za pomoci adhezního můstku. V případě, že podklad nesplňuje požadavky na odolnost vůči cyklickému působení mrazu, je potřeba reprofilační malty k podkladu mechanicky přikotvit, nebo dokonce zvážit provedení konstrukce nové. Sjednocující a ochranné systémy musí být voleny tak, aby byl umožněn prostup vodních par z podkladu do okolního prostředí.V některých případech je oprava prováděna pouze na schodišťových stupních, které jsou osazeny do ocelových prvků. Stupně jsou obvykle z výroby ve finální podobě. Povrch takových prvků je možné hydrofobizovat a prodloužit tak jeho životnost. U schodišť, která jsou ve vnitřním prostředí, je hlavním účinkem vyvolávajícím poškození schodiště mechanické působení. Teoreticky by vnitřní schodiště mělo mít dlouhou životnost. Mechanicky bývají poškozeny zejména stupně a nášlapné plochy. Jedná se o poškození běžným provozem a také o poškození v důsledku pádu nejrůznějších předmětů (např. nábytku).Sanace vnitřního schodiště pak spočívá obvykle v sanaci nášlapných ploch, případně nášlapných vrstev. V některých případech dochází také k úpravě vzhledu schodiště. Příkladem je oprava betonového schodiště, které mělo být vyrobeno z pohledového betonu. To se nezdařilo, proto bylo potřeba nějakým způsobem povrch opravit, ale tak, aby bylo dosaženo betonového vzhledu a současně nebylo nutné zvyšovat niveletu podlah. Použit byl silně ztekucený nesmrštivý materiál SUPERFIX. Vrstva byla realizována v tloušťce 15 mm, do které byla vložena ocelová síťka pro minimalizaci vzniku trhlin.Rychlost opravy nášlapů je v některých případech klíčová. V bytových domech bez výtahu není možné dlouhodoběji uzavřít schodiště. Práce po částech (nebo v noci) prodlužuje a prodražuje celou opravu. Schodiště s kamennými stupni bylo opraveno již minulosti pomocí cementem pojených malt. Na minulých opravách se však projevily poruchy, které jsou spojeny s nedostatečnou přídržností k podkladu. Jedná se o smršťovací trhliny, oddělení od podkladu a v důsledku toho i o mechanické poškození. Tenké vrstvy, které nejsou vyztužené a nejsou spojeny s podkladem, jsou namáhány ohybem, který přesahuje jejich únosnost. K nové opravě byl využit rychle tuhnoucí materiál MONOCRETE rapid, který byl k podkladu kotven pomocí epoxidového adhezního můstku. Jedná se o silný spoj mezi podkladem a novým materiálem, tvořený epoxidovou pryskyřicí zasypanou křemičitým pískem. Opravná malta, kterou byly nové vrstvy provedeny, byla zbarvena pigmentem tak, aby se blížila původnímu vzhledu kamene. Článek si klade za cíl ukázat možnosti sanací schodiště a současně upozornit na skutečnost, že okolní podmínky a původní materiál je potřeba zohlednit při návrhu sanace. V některých případech je potřeba přistoupit k diagnostice konstrukce, v některých případech je potřeba, aby technologii sanace a použitý materiál navrhl zkušený odborník. Obvykle je vhodné oslovit technologa výrobce materiálu, nebo poučeného projektanta, nebo technika.
