Ořešák černý (Juglans nigra L.), anglicky Black Walnut, má skutečně oproti ořešáku královskému (Juglans regia) ořechy natolik zarputilé, s natolik silnými slupkami a hlavně skořápkami, že získávání jader se zdá být až nemožné. Ano, být výrobcem či prodejcem stroje na louskání těchto ořechů, určitě budu propagovat masivní import ořešáku černého do celého světa. Ale posuďte sami na přiloženém průřezu, jestli vůbec stojí za to chutnou hmotu dobývat. Je totiž pořádně opancéřovaná. Ořešák černý (Juglans nigra L.) je statný solitérní strom, který dorůstá výšky 25 až 50 metrů a šířky 15 až 25 metrů. Prostě musí mít pro své dospělé rozměry dost místa. To má však s ořešákem královským společné. Společné mají také to, že čekáte desítky let na první pořádnou úrodu z jednoho stromu, a že jejich opravdu úctyhodných rozměrů se dočkají až vaše vnoučata, spíše pravnoučata. Ořešáky jsou prostě stromy, nad jejichž pořízením a výsadbou se musí hodně dlouho přemýšlet. Společné mají také své plody, ale právě u nich už začínají zásadní rozdíly. Ořešák černý (Juglans nigra L.) má tmavou rozbrázděnou borku a listy lichozpeřené s 5 až 10 jařmy, podle listů byste prostě nepoznali, že jde o ořešák, podle vzrůstu a koruny však ano. Listy jsou dlouhé 30 až 60 cm, a jejich drobné lístky jsou dlouze zašpičatělé a po okraji jemně pilovité. Strom je to taktéž jednodomý, stejně jako ořešák královský, samčí květy (jehnědy) jsou dlouhé až 12 cm, samičí květy se vyskytují po 2 až 5 na koncích mladých výhonků. Plody jsou zelené, kulovité, mají 4 až 6 cm v průměru a jsou voňavé. Jádra plodů ořešáku černého jsou samozřejmě jedlá, musíte se k nim však dostat. Ořešáku černému se také říká ořešák americký. Jednoduše již jen proto, že pochází z východní části USA. A právě odsud byl do Evropy poprvé dovezen v 17. století. Ne náhodou byl však pouze občas vysazován především v zámeckých zahradách, kde vynikne jako okrasný solitér. U nás byl poprvé vysazen na Moravě v roce 1803 v Lednici a v Čechách v roce 1835 v pražské Královské oboře. Nejmohutnější strom dnes roste v zámeckém parku v Kvasicích. Poslední dobou však vzrůstá jeho obliba v parkové výsadbě a opět je účel jediný – okrasa. Hlavním argumentem je odolnost stromu a jeho nenáchylnost vůči chorobám a škůdcům, tedy především odolnost plodů, které nás obvykle zajímají nejvíce. Jádra jsou prý navíc mnohem lahodnější a skvělá jsou například v cukrovinkách a zmrzlině, koláčích, moučnících a dortech. Bývají též součástí různých likérů. Dalším významným možným využitím je pak šperkařství a umělecké truhlářství, například tvorba intarsií, ale i různých drobnějších dřevěných předmětů. Využívají se tedy skořápky i dřevo. Skořápky jsou natolik silné a odolné, že z nich nařezané tenké plátky vydrží opravdu hodně. Navíc jsou pak velice zdobné. V léčitelství se používají kromě plodů i listy a slupky. A například silný extrakt ze slupek používali indiánští šamani k očistě organismu od parazitů, posílení imunity a čištění i hojení ran. My již navíc víme, že funguje i na akné a bolavé klouby. Samostatnou kapitolou je i ceněné dřevo tohoto stromu, které je výrazně hnědé a krásně probarvené. Pokud byste po něm však zatoužili, zřejmě půjde o import a pořádně si připlatíte.Zdroj: ireceptar.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz
