Přirozené světlo bude nejspíš docela přirozeně za okny. Ale má ta místnost, kterou se chystáte vymalovat, okna? A ta okna jsou orientována k jaké světové straně? Bude to místnost zaplavená ranním sluncem od samého rozbřesku, anebo se v ní v zimě neobejdete ani ve dne bez lucerny, protože směřují k severu a slunce nad obzorem bude zatraceně nízko? A proč se vlastně tolik vyptáváme? Zkrátka, faktor přirozeného světla je třeba zohlednit při výběru barvy. Protože ten opojný nadbytek přirozeného světla v místnosti může způsobit, že barvy budou vypadat rozmazaně a mnohem světlejší, něž jak jste to původně mysleli. A nedostatek světla naopak může způsobit, že barvy budou příliš tmavé a studené.Obecně platí, že u světlejších barev to tak výrazné nebude. Ale u tmavších odstínů? Brrr. Místo uvolňující námořnické modři můžete vytvořit něco, co spíš připomíná hřbitov v moři. V břiše velryby. Velryby se zažívacími potížemi. Zkrátka to chce zapřemýšlet. Nad tím, jak si místnost z hlediska přirozeného světla stojí teď, a jak to bude vypadat v zimě. A to ještě před tím, než začnete vše potahovat igelitovou folií. Ano, zní to podobně filozoficky, jako: „Kdo jsme?“ nebo „Kam směřujeme?“ potažmo: „Je ještě možné si koupit kousek Trumpa, nebo ho už Rusové vzali na splátky celého?“. Ale teď vážně. Jde o účel té místnosti, kterou chceme vymalovat. A řekněme o náladu, atmosféru, kterou má směrem k nám přenášet. Chceme místnost rytmickou, harmonickou, elegantní, uklidňující a uvolněnou, nebo naopak energickou?Určitá barevná témata dávají smysl v pracovně, kanceláři. Něco jiného očekáváme od obývacího pokoje, studovny, dětského pokoje. Něco jiného je koupelna, kuchyně a ložnice. Tu extravagantní sytě krvavě červenou zkrátka neuplatníte všude se stejným úspěchem. Energii, výkon a soustředění si spojujeme s barvami světlými a spíše chladnými. Barvy teplé a tlumené chceme tam, kde je relax a pohoda. Kuchyně by měla být světlá, ale teplé barvy v ní mohou působit špinavě. A samozřejmě, ne na všechny působí barvy stejně. Proto se ne všude hodí odvážné a jasné barvy, a je lepší sáhnout k neutrálním jemným odstínům, které se vám možná tolik nelíbí, ale taky nikomu neškodí. Ona se ta otázka může zdát zpozdilá a zbytečná. My přeci malujeme na poníkově růžovou! Jenže až odklidíte následky malování, vykouknou na vás z pod krycích folií kusy smaragdově zeleného čalounění secesního nábytku anebo černé kožené lenošky. A barevný nesoulad je na světě. To samozřejmě dobrotu nedělá.Ceny se mohou lišit, ale obvykle platí, že barva a práce s vymalováním jednoho pokoje vás vyjde o dost laciněji, než nábytek a vybavení v tom pokoji. A silnější (v tomto případě dražší) pes prostě… žere jako první. Chceme tím říct, že pro volbu barev není až tak určující naše vlastní představa, jako převládající barevná paleta nábytku a vybavení. Které si nebudete kupovat komplet nové jen proto, že by vám s růžovými stěnami neladilo.Pokud máte nábytek v neutrálních barvách, je pravděpodobnější, že bude lépe tolerovat změnu barvy stěn. Místnost s nenápadným nábytkem pak může důraznější a originálnější barevná výmalba posunout na novou úroveň. Pokud je ale nábytek barevně výrazný sám o sobě, ty barvy musíte volit tlumenější. V letech 1901 – 1904 maloval Picasso převážně tmavé obrazy, vyvedené v modrých a modrozelených tónech. Po teplejších barvách tehdy nesahal, bylo to jeho Modré období. Které ale později vyšumělo. A podobné návaly barevných období, často ve spojení s konzumací absintu, vypozorujeme u spousty slavných umělců. Byly to ale jen tvůrčí etapy.Otázkou do pranice je, jak velkou část té etapy jste už vy sami ve svém barevném období urazili. A jestli vás ta gotická čerň nebo olivová zeleň brzo neomrzí. Protože vkus se přirozeně mění, vyvíjí. Ony se také barevné trendy dost mění, přicházejí a odcházejí. Jednu dobu byla šedá téměř univerzální barvou, od podlah přes stěny až po nábytek. To už je dnes minulost, a s pokojem v barvě myší srsti už nikoho (ani sebe) neohromíte.Barva, kterou hledáte, je taková, která nepodlehne rychlým trendům a ani vám se rychle neomrzí. Jistotou je, že bílá nepřekvapí ani neurazí. A že cokoliv výraznějšího se vám dříve nebo později může okoukat. Když přijde na věc a jestli nespěcháte, zkuste si v místnosti tou „svou“ barvou vymalovat jen jednu stěnu. A uvidíte, jestli se to opravdu ujalo i ve vašem srdci. Raději se ptáme obecně na „domácnost“ než na to, co na vaši barevnou volbu říká váš partner nebo partnerka. Ale jde samozřejmě o to, že domácnost je prostor obývaný všemi, a všichni to nějak musí snést. Barevná volba by tedy měla být v jakémsi „pásmu tolerance“ všech dotčených osob.Pokud mají všichni okolo to pásmo úzce vymezené jen na čistě bílou, asi budete mít s barevnými experimenty problém. Jestli jsou schopni snést i tónované barevné hrátky, je váš manipulační prostor větší. Jinak ale z toho pásma tolerance můžete snadno vyběhnout, pokud se v jedné konkrétní místnosti výrazně odchýlíte od barevného schématu domácnosti. Domácnost by totiž měla být z principu barevně kohezní. Pokud má tedy celý váš dům bílé stěny a jemný neutrální dekor, jasně červená kuchyně by v něm mohla vypadat opravdu nepatřičně. Každé pravidlo má svou výjimku, a platí to i v případě konzistentního vyznění barev v domácnosti. Odvážněji si můžete počínat v místnostech, které ostatní členové domácnosti nevyužívají. Sobě v pracovně anebo malým princeznám v jejich pokojíčku tedy tu poníkovou růžovou dopřát můžete. A nebolí to.Zdroj: RealSimple.com, Shwerin-Williams.com, HouseAndGarden.co.uk
