Jako když se Trautenberkovi zdálo kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborový. Moderní domácnosti s otevřeným plánem jsou někomu podle všeho až moc otevřené. A to se nelíbí. Vzniká z toho docela zajímavá situace, kdy se řeší, jak tu otevřenost poněkud zmenšit, a vytvořit v ní trochu útulnější prostředí, soukromí.Vezmeme to postupně, od přiznaných kladů (a záporů) domácností s otevřeným plánem. Obecně si je pochvalují stavitelé. Protože se snadno staví. Méně se zdí a znamená to i méně konstrukčních prvků, dveří, překladů. Po stránce realizace je to s nimi prostě snazší. A jestli se někde upřednostňuje rychlost, je tohle schůdná cesta. Další výhody otevřeného plánu se projevují hlavně při bydlení. Uvnitř je světleji, vzdušněji. Dobře se to křížově vyvětrává. A ta absence předělů zdí pochopitelně usnadňuje propojení celého prostoru. Propojení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje – to je ta nejklasičtější ukázka otevřeného plánu – usnadňuje pohyb a všední život obyvatel, rodiny.Jenže tady už právě s živou náplní obyvatel začínají trochu problémy. Udržet pořádek v otevřeném plánu je po praktické stránce o dost těžší. Protože i malá hromádka nepořádku vám jakoby pokazí dojem ze tří propojených místností najednou. A když třeba připálíte oběd? To jste si zamořili smradem i obývák s jídelnou. A to už je docela divočina. Otevřený plán místností je sice mnohem snazší vyvětrat, ale je o dost nákladnější ho vytopit. Se zařizováním interiéru nábytkem je to také o cosi těžší. Bez jasných hranic je třeba rozmístění nábytku a dekorací pečlivě promyslet, aby prostor nepůsobil přeplněně. Jeho flexibilita je jen zdánlivá.A největší neduh? Kuchyň, jídelna a obývací pokoj jsou propojené, což podporuje komunikaci a společenský kontakt. Že v tom žádnou chybu nespatřujete? Inu, je to o tom, že i v pokoji o velikosti fotbalového hřiště klidně můžete trpět ponorkovou nemocí. A obtížné vymezení jednotlivých zón v otevřeném plánu domácnosti vede k nedostatku soukromí. To, že si všichni mohou spolu povídat, špatné jistě není. Dokud si tedy všichni spolu povídat chtějí, což nemusí být vždy pravidlem.Je to trochu podobné, jako když si pořídíte elektromobil. V jeho interiéru není hluk jako v autě s naftovým nebo benzínovým motorem. Řidič i pasažéři se rázem slyší. Ale o čem si k čertu mají celou cestu povídat, aby jen trapně nemlčeli nebo neposlouchali rádio? Během toho trapného ticha si nejeden posteskne nad tím, že dřív nebylo za jízdy slyšet ani slovo. V domácnosti s otevřeným plánem to můžete zažívat docela často. Pokud se vyloženě neizolujete od ostatních, nezalezete do své komůrky, ve společných prostorách klidu jen tak s kafíčkem a knihou neužijete. A právě z absence soukromí pak plyne snaha ten doširoka rozprostřený prostor nějak účelně štěpit.Dělit na menší kousky, úseky a zákoutí. Které by přímo nesmyly výhodu otevřenosti, ale udělaly prostor decentněji členěný. Jaké stylové způsoby se k takovému vytváření soukromí v otevřeném půdorysu využívají? Jednou z možností je tzv. půlzeď. Ta vytváří vizuální oddělení mezi částmi domácnosti, aniž by prostor zcela uzavírala. Může to být skutečně částečně postavená přepážka, příčka. Anebo třeba série dřevěných roštů, lamel, usazených jako malé vybočení v otevřeném prostoru. Ty rošty jsou skutečně rošťácké, protože z nich vytvořená půlzeď poskytuje soukromí a zároveň propouští světlo i vzduch.O poznání snazší variantou pak asi budou skládací paravány. Ty umožňují prostor opticky rozdělit, a současně dodat interiéru velmi elegantní výraz. Pozitivní na tom je, že na rozdíl od "půlzdí" je tohle řešení dočasné, netrvalé. A můžete ho různě obměňovat, podle stylu a vkusu, který vám sedí. S paravány se pojí nádech osobitosti, uměleckosti. A když je nepotřebujete, jednoduše je složíte a uklidíte. Do členění a separace prostoru můžete zapojit i pokojové rostliny. Chce to ale kousky, které skutečně budou prostoru dominovat. Buď spoustu malých, které přetlačí prostor na svou stranu množstvím, anebo kusy velké, které budou místo oddělovat svou objemností. Tyhle zelené přepážky mohou být třeba umístěné i na závěsných policích. Řešení, které si najde své příznivce (a jistě i spoustu odpůrců) představují závěsy. Ono skutečně existuje dost důvodů, proč je mít a nemít rádi. Ale faktem pořád zůstává, že se závěsy nemusí pnout jen kolem oken. A když jim vytvoříte pojezdovou kolejnici nebo garnýž ve středu místnosti, budou fungovat zrovna tak dobře. Je to cenově dostupný způsob, jak vytvořit soukromí v jakémkoli prostoru. Na knihovny jsme vysazení. Tedy, v dobrém. Protože knihoven doma není nikdy dost. Takže se tu docela přirozeně musíme pochlubit i s možností, že v otevřeném půdorysu místností vytvoříte oddělený koutek skrze knihovny a police s knihami. Nemusí mít uzavřený týl, mohou být normálně prodyšné, otevřené. A i tak v prostoru vytváří žádoucí fyzickou bariéru.Radikálnější (ale neméně působivé) řešení je pak zástěna z neprůhledného, matného nebo temperovaného skla. Taková skleněná přepážka v prostředku místnosti zajišťuje soukromí a zároveň působí elegantně. Matné sklo vytváří iluzi soukromí, ale stále propouští světlo a nechává prostor světlý a vzdušný. Je už z principu vizuálně křehké, takže z prostoru neukusuje tak, jako hrubá zeď. Těch variací a možností vás jistě napadne víc. Společné jim je, že prostor otevřený přímo nečiní uzavřeným, ale člení jej do optimálnějších měřítek. Se soukromými zónami. Pochopitelně, že když se vám líbí a budete spokojení s otevřeným půdorysem, potřebovat je nebudete. Ale myslete na to, že i ta otevřenost má své nedostatky, které se mohou vyjevit až časem.Materiály: FamilyHandyman.com
