Oba vypadají podobně, oba obsahují kyslík. A oxid uhličitý dokonce dvakrát tolik. Přesto nás oba plyny zabijí, jde o neviditelné, tiché zabijáky. Ve skutečnosti se však od sebe dost liší, jeden atom kyslíku navíc totiž představuje ohromující rozdíl. Dříve se říkalo, že nejvíc otrav způsobí svítiplyn, zemřel na něj například básník Václav Hrabě a další známý umělec Jiří Šlitr. Jenže nezabíjela směs plynů jménem svítiplyn, nýbrž oxid uhelnatý, který tento technický plyn také obsahuje (svítiplyn je směsí vodíku, oxidu uhelnatého, metanu, dusíku a oxidu uhličitého). Oxid uhelnatý se ve svítiplynu vyskytoval v různém množství podle toho, z čeho byl svítiplyn vyroben. Svítiplyn se často stával i prostředkem sebevrahů, běžné však byly také nehody nejčastěji spojené s uhasnutím plamene v topidlech a na sporácích. Navíc se svítiplyn používal i pro účely svícení. A odsud vlastně získal své jméno. Každý rok se u nás otráví oxidem uhelnatým (CO) až 1500 lidí a výjimkou nejsou ani otravy hromadné. Oxid uhelnatý je co do složení velmi jednoduchý plyn, jehož molekula se skládá z jednoho atomu uhlíku a jednoho atomu kyslíku. Tento plyn je lehčí než vzduch a jeho koncentrace prudce roste v případě nedokonalého spalování jakéhokoli paliva. S oxidem uhelnatým se potýkají také profesionální řidiči, lidé pracující na rušných ulicích a náruživí kuřáci. Účinek oxidu uhelnatého na lidský organismus je přitom doslova devastující. Omezuje či zcela znemožňuje přenos kyslíku z plic do tkání, přitom se váže na železo obsažené v hemoglobinu, čímž významně snižuje schopnost krve přenášet kyslík (afinita hemoglobinu k oxidu uhelnatému je dokonce 200 až 250 krát vyšší než ke kyslíku). Vede to k rychlému poškození orgánů s vysokou spotřebou kyslíku (srdce, kosterní svalstvo, ale i vyvíjející se plod) a dochází k úmrtí. Při nižší koncentraci CO nás může bolet hlava, cítíme bušení krve v hlavě, tlak na prsou a závratě, pocity nevolnosti a zvracení. Při vyšší koncentraci dochází k slabosti, mdlobám a zvyšuje se tělesná teplota. Dokonce se můžeme cítit podobně, jako bychom byli opilí. Smrt pak nastává zadušením, při vysoké koncentraci CO je prakticky okamžitá, ke smrti však může dojít i s časovou prodlevou. Oxid uhličitý (CO2) je také bezbarvý plyn bez zápachu i chuti, pouze při hodně vysoké koncentraci tohoto plynu můžeme cítit v ústech chuť nakyslou. Na rozdíl od CO je CO2 1,52 krát těžší než vzduch, proto klesá k zemi. Rostoucí koncentrace CO2 je pak pro člověka také smrtící. V atmosféře se CO2 vyskytuje v průměrné koncentraci 0,04 % (údaj z roku 2013), při koncentraci nad 5 % již tento plyn tlumí centrální nervovou soustavu a dýchací centrum, při koncentraci 20 % a vyšší se člověk rychle zhroutí a nastává smrt.Tichým a pomalým zabijákem je pak právě postupně rostoucí koncentrace CO2. Například u laboratorních myší zabíjených pomocí CO2 by okamžitá vysoká koncentrace plynu vedla k rozpouštění oxidu uhličitého ve sliznicích a vzniku kyselin, což by bylo velice bolestivé, zatímco při pomalu rostoucí koncentraci (usmrcování trvá cca minutu) zvířata nic necítí, umírají bezbolestně. Ročně jsou takto usmrceny miliony zvířat. Kdo dočetl až sem, musí mu být jasné, že pravidelné revize a čištění topidel a spalinových cest je nezbytné už jen proto, abychom nezemřeli. O účinnosti spalování a ceně za energie nemluvě. Stejně tak je ale důležité větrání obývaných prostor čerstvým vzduchem. Důvodem toho prvého je CO, toho druhého CO2. Klíčovými parametry kvality vnitřního mikroklima jsou teplota vzduchu (oC), relativní vlhkost vzduchu (%) a právě koncentrace oxidu uhličitého (ppm = parts per milion, částic na milion). Oxid uhličitý je přitom stejně jako vodní pára produktem dýchání a je nedýchatelný. Nikoli jedovatý, ale nedýchatelný, proto nás při vysoké koncentraci usmrtí. Koncentrace CO2 v „čistém vzduchu“ vnějšího prostředí se pohybuje mezi 350 – 400 ppm. Přípustnou maximální koncentraci CO2 stanovuje vyhláška 268/2009Sb., o technických požadavcích na stavby v aktuálním znění v § 11, odst. 5): „Pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 l/h. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1 500 ppm.“ 350 – 400 ppm: koncentrace ve venkovním ovzduší, neškodná, koncentrace CO2 v ovzduší se přitom historicky zvyšuje (za posledních cca 250 let došlo ke zvýšení z cca 275 ppm na cca 400 ppm), koncentrace CO2 je též vyšší v sídelních a průmyslových aglomeracích než na venkově700 ppm: tato koncentrace je stále vnímána jako čerstvý vzduch1000 ppm: doporučená nejvyšší hodnota pro vnitřní prostory1500 ppm: maximální hodnota pro obytné prostory stanovená vyhláškou> 2000 ppm: nastávají příznaky únavy, snižování koncentrace, bolesti hlavy5000 ppm: maximální krátkodobá bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik> 5000 ppm: nevolnost a zrychlený tep> 15 000 ppm: dýchací potíže, při dlouhodobé expozici poškození zdraví> 25 000 ppm: možná ztráta vědomí a smrtZdroj: automatizace.hw.cz, poradme.se, bozp.cz, wikipedia.org
