Vyhledávanými rostlinami do moderních, ale i rustikálních interiérů, jsou kalateje, blízké příbuzné marant. Jejich obliba roste především pro krásnou kresbu na listech, která je oběma rodům společná. Hlavním rozdílem mezi nimi je, že kalateje jsou poněkud vzpřímenější a jejich listy větší. Jméno pochází z řeckého kalathos, což znamená košík. Původem jsou kalateje z tropické Ameriky, především Brazílie a západní Indie, kde jich roste na stovku druhů. Kalatea vyžaduje stinné až polostinné místo s běžnou pokojovou teplotou a vyšší vzdušnou vlhkostí. Neumisťujeme je na jižní ani západní okno. Na příliš tmavém místě nebudou její listy tak výrazně zbarveny jako v polostínu. Je citlivá na průvan a přeschnutí kořenového balu. Půdu je nutné udržovat mírně vlhkou, zalévat odstátou vodou a pravidelně rosit. Od března do srpna je možné slabě přihnojovat. Vyžaduje denní teplotu přes 20 °C, noční by nikdy neměla klesnout pod 16 °C. Kalateje se velmi dobře kombinují s ostatními rostlinami jako například filodendrony, fíkusy či dracénami. Jedním z nejznámějších druhů je Calathea zebrina, která má na listech světle zelenou kresbu, k dekoraci bytu se neméně hodí i velmi přitažlivá C. roseopicta nebo C. rufibarba odrůdy ‘Blue Grass’. Spathiphyllum (lopatkovec) Velké lesklé listy a bílé květy tvoří ozdobu této tropické rostliny pocházející z Kolumbie a Venezuely. Listy se v elegantních obloucích sklánějí od středu rostliny a křehké bílé květy vyrůstají vzpřímeně na dlouhých stopkách. Květy na rostlině vydrží velmi dlouho. Tato rostlina miluje dostatek vody a vyžaduje minimálně pokojovou teplotu. Pokud to dodržíme, odmění se nám svými květy po celý rok. Čím větší rostlina je, tím více květů tvoří. Přes léto umístíme lopatkovec na světlé až polostinné místo, v zimě na parapet, aby měla co nejvíce světla. Přes léto ji svědčí pokojová teplota v rozpětí od 18 do 25 °C, v zimě okolo 18 °C. Potřebuje dostatek vody, když v létě roste a kvete; do vody proto přidáváme každé dva týdny tekuté hnojivo. Rostlina má ráda vysokou vzdušnou vlhkost: je dobré pravidelně její listy postřikovat, květináč postavit na vlhké oblázky nebo ho vložit do vnějšího květináče s vlhkou rašelinou. Mezi nejkrásnější odrůdy patří ‘Alfa’ a ‘Sensation’. Krása a kouzlo kapradin spočívá zejména ve svěže zelených listech. Některé druhy mají listy jakoby „uháčkované“ z nejjemnější příze, naopak jiné je mají pevné, kožovité. Velký zájem o kapradiny nastal před dvěma staletími, kdy se vystavovaly do elegantních salónů a luxusních hotelových hal. Kapradiny patří k jedněm z nejstarších rostlin na Zemi. Jsou staré 250 až 400 miliónů let. Rostou ve světlých i hluboce stinných domácích i tropických lesích. Kapradiny se nejlépe cítí ve vzdušných, živinami a vláhou bohatých substrátech. Nesnášejí pronikavé sluneční záření a chlad. Půda musí být stále mírně vlhká, nejlepší je zálivka měkkou, odraženou vodou. Vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, kterou jim musíme zajistit častým rosením, výjimkou je pouze kapradina s názvem pelea (Pellaea rotundifolia), která se velmi dobře přizpůsobila sušším podmínkám. Ideálním místem pro všechny kapradiny jsou skleníky, terária nebo koupelny, kde je dostatečná vlhkost. Při dobré péči – tj. při zajištění dostatečně vlhkého vzduchu - nám budou dělat radost v obývacím pokoji i ložnici. Do ložnice jsou vhodné zejména ty kapradiny, které dorůstají menších rozměrů. Jejich výhodou je také to, že nepotřebují ke zdárnému růstu mnoho světla, a proto s nimi lze vyzdobit i poněkud tmavší místa. Nephrolepis exaltata (ledviník ztepilý) je jednou z nejznámějších kapradin. Měli ji v oblibě již Viktoriáni, protože byli okouzleni krásou jeho dlouhých, převislých výhonů. Tento druh se výtečně hodí jak do moderního, tak i tradičněji zařízeného interior. Velmi dobře vynikne v závěsných košíčcích nebo na květinovém stolku, kde můžeme obdivovat jeho svěže zelené listy vyrůstající v ladných obloucích. Nephrolepis dorůstá v pozdějším věku do větších rozměrů, jeho listy mohou mít délku až 75 cm. Pokud jim dáme ty nejlepší podmínky, mohou svoji velikost během jednoho roku až zdvojnásobit. V létě vyžaduje rostlina 18 - 21 °C, přes zimu je ideální teplota okolo 15 °C. Během léta je dobré rostliny přihnojit. Pravidelné mlžení podpoří růst. Pelea je mezi kapradinami výjimkou, a to hned z několika důvodů: nemá typické listy pro kapradiny a nevyžaduje tolik vlhkosti jako ostatní. Pellaea rotundifolia má okrouhlé, kožovité lístky. Angličané přezdívají této rostlině velmi příznačně button fern, což v češtině znamená knoflíková kapradina. Má asi dvacet centimetrů dlouhé, převislé výhony, proto vypadá krásně v závěsném košíčku. Pochází z Nového Zélandu a Madagaskaru. Daří se jí velmi dobře na světle, ne však na přímém slunci. Během zimy jí postačí teplota okolo 15 °C, po zbytek roku roste velmi dobře při pokojové teplotě. Zalévat musíme opatrně, protože přelití ji může zničit. Důležité je si pamatovat, že peleu nikdy na rozdíl od ostatních kapradin nerosíme. Tip: Nephrolepis exaltata je ideální rostlinou do koupelny či ložnice. Velké exempláře je lepší pěstovat samostatně, protože tak lépe vyniknou. Menší rostlinky je možné nasázet do jedné misky. Musa (banánovník) Tato exotická rostlina se v poslední době s úspěchem zabydluje i v našich domovech. Kdo by se nechtěl pokusit vypěstovat si sám doma banány? Pravdou určitě je, že více než plody nás přitahují jeho krásné velké listy se zajímavou kresbou. V bytech se pěstuje pouze jeden druh, zakrslý banánovník, který byl původně dovezen z Číny v roce 1829. Banánovník zaujal již vojáky římských legií, kteří jej přivezli ze svých cest. Byl pojmenován podle Antonia Musy, lékaře Octaviana Augusta, prvního římského císaře. Banánovníky jsou rozšířeny po celých tropech. Některé z nich v přírodě dosahují velikosti stromů, mají obrovské listy a jejich plody jsou velmi důležitou plodinou. Menší variety, které dosahují do výšky dvou metrů, byly v oblibě u Viktoriánů, kteří je pěstovali ve svých tropických sklenících. Banánovník je značně odolnou pokojovou rostlinou, pokud mají jeho kořeny dostatek vláhy a vzdušnou vlhkost. Poroste při běžné pokojové teplotě, jež však nesmí klesnout pod 15 °C. V létě snáší i opravdu vysoké teploty, ale jakmile se teplota vyšplhá nad 21 °C, potřebuje dobré větrání. Listy dorůstají až 1 m délky a 30 cm šířky, jsou však velmi křehké a je třeba dávat pozor, abychom je nepoškodili. Pro pěstování v bytech se velmi dobře hodí odrůda ‘Bananarama’. V létě vyžaduje rostlina dostatek vláhy – zalévat 2 až 3 krát týdně, v zimě jednou za 14 dní. Za teplého počasí je vhodné opakovaně mlžit listy, které ale musí uschnout dříve, než se jich dotknou prudké paprsky slunce. Ve vegetačním období ocení rostlina tekutou výživu přidávanou do vody každých 14 dní. Pokud banánovník vytvoří plody, plodný stonek odumírá, přičemž vytvoří místo sebe 2 až 3 odnože. Květy tvoří rostlina v červnu a červenci; nevoní a jsou značně malé. Tip: velké, klonící se listy banánovníku vypadají nejlépe samostatně. Velmi dobře se kombinuje s ostatními tropickými rostlinami. Dracaena (dracéna) Dracény patří mezi jedny z nejoblíbenějších a nejpěstovanějších pokojových rostlin, a to zejména kvůli exotickému vzhledu a svojí nenáročnosti. K dostání je mnoho jejich druhů a také odrůd. Název dracény se odvozuje z řeckého slova drakania, což znamená dračice, proto jí také v češtině říkáme dračinec. V přírodě dorůstají tyto rostliny až do výšky 6 m, jako pokojové rostliny jsou však vysoké jen asi 45 - 60 cm. Dracéna pochází z tropické a subtropické Afriky a z Madagaskaru. Jednou z nejznámějších dracén je Dracaena fragrans, která má široké zelené listy, jež mohou být zelenožlutě nebo zelenobíle proužkované. Byla pojmenována po silně vonících květech. Ty se objevují v létě, mají krémově bílou barvu a těžkou tropickou vůni. Velmi zajímavou odrůdou D. fragrans je ‘Warneckei’, která má okraje listů bíle zbarveny; odrůda ‘Lemon Lime’ má okraje žluté. Rostlina roste značně pomalu, obvykle zhruba 10 - 15 cm za rok. Pro udržení vybarvení listů je třeba mnoho světla, avšak v létě je nutné je chránit před poledním sluncem. Dracéna má ráda vysokou teplotu 18 - 21 °C, v létě až 24 °C, snese však i pokles na 13 °C, pokud ovšem omezíme přísun vody. V létě se doporučuje zalévat jednou až dvakrát týdně, v zimě jednou. Musíme dbát na to, aby květináč nestál nikdy ve vodě a aby kořenový bal nikdy úplně nevyschnul. V létě je vhodné také každých čtrnáct dní přihnojit. Rostlina oceňuje rosení dvakrát týdně, pokud není na přímém slunečním světle. Tip: tyto rostliny vyniknou zejména ve smíšených výsadbách a milují společnost většiny dalších skleníkových rostlin. Svými barevnými a žíhanými listy pěkně kontrastují s fíkusy, filodendrony či břečťany. Palmy jsou připomínkou tropických oblastí a tamní flóry. Pro mnohé možná i vzpomínkou na dovolenou v jižních zemích. Atmosféru vzdálených zemí se můžeme do bytu přinést právě s těmito rostlinami. Architekti využívají palmy velmi často do vstupních hal bytů, ale také hotelů a moderních budov. Je možné s nimi prostor zaplnit a dodat mu pocit zabydlenosti. V menších bytech je vhodné pěstovat palmy na podstavci nebo stolečku. Kdo má zimní zahradu nebo jiný podobný prostor, může jej směle palmám zapůjčit. Palmy se vyznačují krásnými listy, které mohou být zpeřené nebo dlanité. Zpeřené dlouhé listy má například datlovník, dlanité washingtonie. Palmy rostou v tropických pralesích, horách, savanách, pouštích i na mořském pobřeží, skoro všechny jsou citlivé na nízké teploty. Optimálním místem pro palmy je světlé, ale nikdy slunečné místo. Mezi nejznámější palmy patří Washingtonia a horská palma Chamaedorea. Washingtonie pochází z Arizony, Kalifornie a Mexika. Kalifornský druh Washingtonia filifera je známý jako „niťovitá washingtonie“. Má malebný kmen a šedozelené listy. Potřebuje světlé a vzdušné místo, v létě teplo, v zimě okolo 10 °C. Nesnáší absolutně žádné vytápění. Od poloviny května může být rostlina umístěna na zahradě. Od dubna do srpna vyžaduje každých 14 dní přihnojit. Okrasná horská palma, Chamaedorea elegans, má pevný kmínek, který dosahuje maximálně 2 m, a svěže zelené zpeřené listy. Roste v Mexiku a Guatemale. Patří k nemnoha palmám, které již během mládí kvetou. Samičí květy příjemně voní, samčí jsou nevonné. Horské palmě se daří na světle i v polostínu, ideální je severní okno. V létě jí svědčí teplota okolo 20 °C, v zimě o něco chladněji. Od června může být na stinném místě venku v zahradě. Od března do září je vhodné každé 3 týdny slabě přihnojit a častěji rosit. Kořenový bal se musí udržovat rovnoměrně vlhký. Tip: palmy se velmi dobře hodí do hal nebo zimních zahrad. Alocasia (alokázie) Pokud toužíme po exotické rostlině, která dodá našemu interiéru punc výjimečnosti a nenapodobitelnosti, nemůžeme zvolit jinak než alokázii. S jistotou lze tvrdit, že patří mezi nejkrásnější rostliny ozdobné listem. Na našem trhu je poměrně novou, v posledních letech se však zařadila mezi patnáct nejprodávanějších. Svědčí to o tom, že společně s kalateou a krotonem patří alokázia k rostlinám velmi oblíbeným. Alokázia má lesklé, dekorativní listy, které jsou v prostoru nepřehlédnutelné. Jsou až 40 cm dlouhé, tmavě zelené s kovovým leskem a širokými bílými žilkami. Zajímavá je i druhá strana listů, která je fialově zbarvena. Alokázia pochází z jihovýchodní Asie. Na našem trhu se nejčastěji setkáváme s druhem Alocasia amazonica a odrůdou ‘Polly’. Alokázie nejlépe vyniknou v obytném skleníku nebo v uzavřené květinové vitríně, kde lze uspokojit jejich vysoké nároky na teplo, vzdušnou vlhkost a dostatek místa. Alokázia má ráda polostinné až stinné místo, s dostatečnou vlhkostí vzduchu. Pro úspěšné pěstování se doporučuje teplota přes 20 °C, v zimě jen o málo chladněji, ale nikdy pod 17 °C. K zalévání používáme jen měkkou odraženou vodu. Substrát musí být dostatečně vlhký, je ale nutné se vyvarovat přemokření. Od března do srpna každých 14 dní přihnojíme nízkou dávkou. Tip: všeobecně lze říci, že rostliny ozdobné listem mohou tvořit barevnou kulisu rostlinám s krásným květem, alokázia je však natolik výrazná, že vynikne i samostatně. Beaucarnea (Sloní noha) Horký mexický vzduch, poušť, písek - to vše se nám vybaví při pohledu na tuto rostlinu, které se příznačně přezdívá „Sloní noha“. Pohled na ni je velmi fascinující. Ve své domovině, Mexiku, dorůstá do výšky až 8 - 10 metrů, má dlouhé obloukovitě převislé šedozelené listy. V našich podmínkách nedoroste samozřejmě do tak obrovských rozměrů, to však nic nemění na její exotičnosti a přitažlivosti. Představme si ji třeba na okenním parapetu v kombinaci s kaktusy, které k Mexiku neodmyslitelně patří, a máme rázem „malé Mexiko“ přímo uprostřed obývacího pokoje. Bude to prostor, kde můžeme zapomenout na denní shon a čerpat tolik potřebný klid. To, co nás na této rostlině ihned upoutá, je její zvláštně tvarovaný stonek: rázem je nám pak jasné, odkud se vzalo pojmenování „Sloní noha“. Baňatý stonek slouží jako zásobárna vody, jeho povrch je značně zbrázděný, tak jako noha opravdového slona. Rostlinu zaléváme jen tehdy, má-li zcela vyschlou zeminu. Přelití nebo stagnující voda škodí. Dobře se jí daří na světlém a vzdušném místě až výslunní. V zimě na světle a v chladnu, ale nikdy pod 10 °C. Od května do října každý měsíc hnojíme. Listy je vhodné od jara do podzimu rosit.
