Slzovička zhoubná (Naegleria fowleri) je označována za mozkožravého parazita, který se v bazénech může vyskytnout, ale jen vzácně. Je pak třeba zlikvidovat zdroj nákazy, šíření ale nehrozí. Respektive pravděpodobnost šíření je nízká. Pokud se však stane, že parazit někoho napadne, bývá to obvykle smrtelné setkání. Vyléčí se nejvýše 3 % napadených. A co se bude na Slovensku nyní dít? Parazitologové předpokládají, že se zvýší kontrola, voda v bazénech a lázních se bude více testovat, obzvláště těch termálních a vůbec s vyšší teplotou vody. Označení „améba požírající mozek“ pochází z angličtiny, která často používá popisné přezdívky, výraz „mozkožravá améba“ je proto doslovným překladem z angličtiny do češtiny. Ovšem právě tento popis možného působení parazita je skutečně děsivý. Většinou totiž jde o volně žijící organismus, který se živí bakteriemi. Do lidského těla (resp. těla savce) se parazit dostane jen velmi vzácně a za velice specifických podmínek. Nejde totiž vyloženě o cizopasníka, jakým je třeba tasemnice, dovede však přežít i v hostiteli a zahubit jej, znamená to ale pro samotný parazitický organismus špatnou zprávu, protože zahyne i s hostitelem. Mnohem lepší je pro něj žít ve vodě. Nákaza se navíc nešíří mezi lidmi, nejde o běžnou infekční nemoc, nebo extrémně agresivní parazitující druh. Možné ale je, že se na jednom místě nakazí více lidí, pokud je voda parazitem silněji kontaminována. Vlastně epidemiologové pátrají, kde se chlapec vůbec mohl nakazit. Teprve pak je možné zlikvidovat zdroj nákazy. Améb je na světě známa spousta druhů, konkrétně slzovička zhoubná však dobře snáší vysoké teploty včetně teploty lidského těla. Organismus si vyvinul mnoho různých adaptací, aby mohl žít ve vodě, lovit bakterie, zabíjet je, rozkládat a trávit. Nejsnáze se parazit dostane do těla člověka tak, že voda vnikne do nosu a čichovým nervem pak až do mozku, kde se projeví schopnost organismu přežít za vysokých teplot. A když už žije, způsobuje škody. Ve skutečnosti ale améba mozek nesežere, nýbrž jej rozpouští pomocí takzvaných lyzačních enzymů, čímž se v mozku objevují doslova otvory (díry), navíc se přidá zánět a právě ten nakonec zabíjí. Parazit tedy nejčastěji vstupuje do lidského těla nosem, typicky například skokem do vody a při potápění. Jiné cesty v zásadě nejsou možné, v trávicím traktu by parazit nezpůsobil nic, do svaloviny se nemá jak dostat. Důležitá je také teplota vody, jelikož améby se množí hlavně v teplejších stojatých vodách. Pokud je ale voda v bazénech a na koupalištích dezinfikována (ozon, chlor apod.) a navíc je chladnější, nakažení amébou nehrozí. Améba se však může vyskytnout v nějakém místě bazénu (kapse) s teplou vodou, například za poškozeným obkladem, kde se améby mohou množit a odkud se do bazénu dostanou. Pokud pak améba vnikne do mozku, je to rychlé. Již za dva dny může pacient vykazovat neurologické příznaky a mozek je již výrazně poškozen. Mozek je totiž výjimečný jako imunologicky privilegované místo lidského těla. Imunitní systém zde nefunguje tak aktivně jako v jiných částech lidského těla, vlastně jde o ochranu před autoimunitním poškozením, protože imunita je silná zbraň schopná ublížit tělu. Když se pak do mozku dostane patogen, tělo má potíž, jeho obranyschopnost je oslabena. Podobný případ byl zaznamenán v 60. letech 20. století ve Vrbenského lázních a vlastně šlo o vůbec jednu z největších epidemií tohoto parazita na světě. Umírali mladí lidé ve věku od 8 do 25 let, což bylo způsobeno tím, že častěji skáčou do vody a obecně se více koupou, tráví ve vodě více času. Pravděpodobnost vniknutí vody do nosu je u nich vysoká.Jinak ale jde o výskyt ojedinělý, většina z nás slyší a čte o tomto organismu poprvé v životě. Ostatně na celé planetě se objeví podobných případů jenom několik za rok, což ale ještě zvyšuje nebezpečnost parazita. Lékaři obvykle vůbec netuší, s čím (s kým) mají čest. Složitá je přitom i diagnostika, musí se totiž odebrat mozkomíšní mok a potom teprve se v něm améba hledá, resp. stopy po ní. Infekce postupuje rychle, ale i samotná diagnostika je pomalá. Pacient se dokonce může i vyléčit, klíčová je však právě včasná diagnostika. Většinou se na přítomnost améby přijde až po smrti člověka při pitvě. Navíc neexistuje ani cílený lék, zatím je pouze vyvíjen a testován na zvířatech.Zdroj: seznamzpravy.cz, idnes.cz, novinky.cz
