Základ každého domu tvoří dobře zvolený konstrukční systém. U pasivních domů je však mnohem významnější než otázka skladby nosné části obvodových zdí problematika tepelné izolace. Pro stavbu nosné části budovy se používají běžně dostupné materiály (cihly nebo beton). K hlavní roli se následně dostávají izolační materiály. Jde o správnou volbu druhu a množství izolantu, jehož silná vrstva co nejvíce eliminuje tepelné ztráty domu. Funkce Hlavní funkce spočívá v zamezení tepelných ztrát objektu, ale izolace s sebou nese i další výhody. Má velký podíl na udržování příznivých povrchových teplot vnitřních stěn, což výrazně ovlivňuje tepelnou pohodu interiéru. Dále vytváří zvýšení povrchové teploty stěn negativní prostředí pro množení plísní. Vnější izolace zároveň chrání celkovou konstrukci domu před vnějšími vlivy a prodlužuje její životnost. V létě pak dům spolehlivě ochrání před přehříváním. Pokud bychom měli porovnat izolaci u běžných novostaveb a u pasivního domu, dostaneme se na rozdíly zejména v množství použitého materiálu. Pasivní stavby se izolují podstatně větší tloušťkou, která může být až několikanásobně větší, než u novostaveb klasického typu. Pro orientaci lze uvést tloušťku vnější izolace až několik desítek centimetrů. Proto bychom měli dbát i na správnou volbu kotevních prvků (například speciální kotevní prvky s přerušeným tepelným mostem). Větší tloušťka izolace představuje také vyšší finanční náklady na materiál izolantu. Ceny na současném trhu ovšem nejsou nijak dramatické a větší částku zaplatíme spíše za samotnou aplikaci izolantu. V úsporách za energie by se nám tato investice měla brzy vrátit, řádově během pouhých několika let. Používané materiály pro tepelnou izolaci pasivních domů Sestava izolačních materiálů se liší podle toho, pro jakou plochu se použije. Jiný druh můžeme najít v obvodovém plášti stavby, izolaci střechy a podlahy. K nejčastěji využívaným izolantům ve všech těchto kategorií patří minerální vlna, polystyren, celulóza a PUR pěna. Menší podíl mají dřevité desky a pěnosklo. Minerální vlna Minerální vlna patří k nejpoužívanějším izolantům. Také se můžeme setkat s názvem kamenná nebo skelná vlna. Aplikují se například ve formátu desek, které by neměly být dlouhodobě vystavené vlhkosti. Na druhou stranu materiál výborně odolává vysokým teplotám a je paropropustný čili difúzní. Pěnový polyuretan PUR Tuto látku známe jak v měkké, tak v pevné formě. Nízký součinitel tepelné vodivosti materiál předurčuje pro rozmanité použití na stavbě, ovšem musíme jej chránit před UV zářením. Extrudovaný polystyren Struktura tohoto druhu pevného polystyrenu se skládá z uzavřených pórů, což výrazně ovlivňuje nasákavost. Využívá se pro izolaci základové desky a soklů, protože má stabilní strukturu a není zde vystaven působení UV záření. Celulóza Celulózová vlákna se chemicky obohatí boritany a vzniká tak materiál, který sice má původ v recyklovaném papíru, ale je odolný proti požáru i hnilobě. Směs se nejčastěji aplikuje strojovým foukáním, které dokáže látku dopravit i do těžko dostupných míst. Pěnové sklo Tento izolant je zástupcem nehořlavých a parotěsných materiálů, kterých se u pasivních domů hojně využívá pro přerušení tepelných mostů. Širšímu využívání materiálu však zatím brání jeho poměrně vysoká cena. Na českém trhu získávají pevnou pozici také izolanty s původem v přírodě: sláma, dřevité desky, desky na bázi lnu nebo konopí. Odborníci těmto ekologickým variantám prorokují velkou budoucnost.
