Mnohé územní plány dokonce porušují zákon a diskriminují možnost výstavby nízkoenergetických a pasivních domů. Často za tichého přihlížení obce, která tak vyřeší svůj konkrétní problém. Obzvlášť špatně rozdělené pozemky, jejich chybná orientace a navržené uliční čáry nám u některých parcel vystaví značku STOP. Takže si připomeňme, že přiměřená míra regulace v územním plánu zpracovaném po roce 1998 je jen funkční využití území, výška zástavby, procento zastavění a velikost pozemků od – do, tedy nikoli taxativně určená. Naštěstí se v tomto případě brání trh a takové pozemky bývají špatně prodejné a nakonec se prodají za výrazně nižší cenu, nebo se neprodají vůbec. A investorům nezbývá nic jiného, než cesta občanské neposlušnosti. Možnost bránit se je správní žalobou, či žádostí o přezkum. Není přece možné respektovat rozhodnutí, které bylo učiněno v rozporu se zákonem. A to už koneckonců řekl i kdejaký spisovatel. Jedinou možností, jak z bludného kruhu představ o nízkoenergetickém a pasivním bydlení vybřednout a do ouška jehly prostrčit správnou a správně dlouhou nit, je osvěta a podpora ze strany příslušných institucí, případně tlak na ně. Například dotační program Zelená úsporám může v současnosti nízkoeneregetickým a pasivním stavbám velmi napomoci a zastánci takové architektury je velmi vítán. Za stejným účelem vyšla i kniha Stavba rodinného domu krok za krokem (GRADA, 2007) od Ing. Arch. Josefa Smoly, který v ní definuje desatero nízkoenergetické výstavby a snaží se stavebníkům poradit, jak postupovat, aby se nestali vazaly dodavatelských firem a „oslíčky otřes se.“ Za reálných a především smysluplných podmínek by měla být nízkoenergetická výstavba dražší než výstavba tradiční o pouhých 10 až 15%. Pokud někdo postavil pasivní dům za 2 či 3 násobek ceny domu běžného, je to jeho chyba. Stavitel (majitel nemovistosti, investor) nese podle našeho platného stavebního zákona za realizaci stavby plnou zodpovědnost. Návratnost takové investice (pokud se nám stavba domu zbytečně neprodraží) je pak do 12 let. U nízkoenergetického a pasivního domu nyní zaplatíme cca kolem 7.000,- Kč za m3 obestavěného prostoru (bez DPH a vedlejších rozpočtových ukazatelů). Hlavní důraz je přitom u nízkoenergetické výstavby kladen na vyváženost kritérií. Není možné některá kritéria splnit a jiným se zcela vyhnout. Je nutné, aby byly veškeré vstupy ve vzájemných proporcích a pokud nemůžeme konkrétní kritérium splnit (například orientaci pozemku), musíme přidat v jiných opatřeních, stavba už se nám však prodražuje. Ideální nízkoenergetický či pasivní dům je postaven i za ideální cenu pouze v případě, že jednotlivá kritéria skutečně vyvážíme. Měli bychom též vědět, že ČR má v průměru o 60 dnů slunečního svitu méně než třeba Rakousko. Světelná čára probíhá někde na hranicích obou zemí. Na našem území se například zjistilo, že z toho hlediska je ideální oblastí pro nízkoenergetickou výstavbu oblast Novohradských hor, která je mimochodem velmi blízko hranicím s Rakouskem. Stavět však takové domy můžeme všude, což dokazují třeba severské země. Desatero nízkoenergetické a pasivní výstavby 1. TEPLO NEPROPUSTÍŠ. Pro konstrukce nízkoenergetických domů platí, že musí splňovat alespoň doporučené normové hodnoty součinitele prostupu tepla 'U' (ČSN 73 05 40-2). Jednoduše řečeno jsou pak hodnoty pro nízkoenergetický dům cca o třetinu tvrdší, než pro dům běžný, a pro dům pasivní ještě opět o třetinu. Nízkoenergetická stavba je co se týká teploty relativně soběstačná. Vypadne-li nám například vytápění, u běžného domu nejsme už po velmi krátké době schopni uvnitř v zimě žít, zatímco v nízkoenergetickém či pasivním domu naopak. Je však důležité vědět, co vše prostup tepla ovlivňuje. Například u oken a dveří hovoříme o Uw, kdy slučujeme tepelnou propustnost výplně i rámu. 2. DŮM KDEKOLI NEPOSTAVÍŠ. Základem je správné umístění stavby na pozemku. Ideálně ji situujeme k severní a východní hranici parcely. Přitom je důležité, aby jižní a pokud možno i východní, případně západní průčelí bylo plně přístupné solárním ziskům. Důležitá je i poloha ve smyslu vrstevnic. Nejnevhodnější je údolí a naopak ideální je mírný jižní svah. To, co nesledujeme u běžné výstavby, může být u pasivních domů fatální problém. 3. KVÁDR NEOPUSTÍŠ. Tvar nízkoenergetického domu musí být co nejkompaktnější, bez zbytečných výstupků. Zároveň musí být povrch pláště vůči obestavěnému objemu co nejmenší. Ideální je samozřejmě tvar koule, její realizovatelnost je ale velmi problematická. Krychle zase omezuje vnitřní prostor a proto je v Evropě ustálen ležatý dvoupodlažní kvádr, orientovaný svou delší stranou k jihu. 4. SLUNCI TVÁŘ NEODVRÁTÍŠ. Dispozice interiéru musí být tepelně zónovaná vůči světovým stranám. Vstupní partie domu a jeho technické zázemí orientujeme na neosluněnou stranu domu, obytné prostory naopak na osluněnou. Takzvané mokré provozy soustředíme nad sebou, abychom vystačili s jednou stoupačkou. Naprostým neštěstím je potom garáž umístěná v domě, jelikož ta je v podstatě studenou dírou do stavby. Takovou garáž musíme od zbytku domu tepelně izolovat a stavba se nám prodražuje. Zde opět můžeme být na štíru s požadavky regulací. 5. DŮM DO KOŽICHU OBLÉKNEŠ. Obálka domu, která je nejvíc ochlazovaná, musí být vybavena dostatečnou vrstvou tepelné izolace. Zásadně přitom volíme zateplení vnější (nikoli vnitřní) a zároveň eliminujeme tepelné mosty. Ty přerušujeme například i u nosných sloupů. Je důležité, aby byla minerální vlnou beze zbytku vyplněna každá dutina, už jen malá mezera (třeba 0,5 cm) nám může vytvořit kondenzační pásmo. Co vlastně očekáváme od nosné stěny bez ohledu na kvalitu jejího provedení? Chceme, aby nám nesla dům. Proto přidáváme zateplení (kožíšek domu), abychom uvnitř udrželi co nejvíc tepla. Co se týká zdiva, platí pravidlo, že co se peče, je energeticky náročné. Proto nám jako materiál pro vyzdění nízkoenergetických domů nejlépe vychází vápenopískové cihly, liapor, ... Určitě to nejsou třeba plynosilikátové tvárnice. Výrobci materiálu zdiva se dokonce snaží materiály kombinovat, taková stavba je však velmi náročná na technologickou kázeň výstavby (až nereálně). U soklu domu používáme extrudovaný polystyren, jinak běžný polystyren fasádní. U dvouvrstvého systému je první vrstva vnějšího zateplení kotvená a lepená a druhá už je jen lepená. Při lepení desek pokrýváme lepidlem cca 40% plochy a obvod je uzavřený. Pokud prší, nedostane se nám pak voda pod celou fasádu. Výběr materiálu zateplení je však velmi široký. Používají se různé druhy minerálních vln a pěnové sklo. Známé a užívané jsou u nás i ekologické izolace z konopí, slámy, dřevitých vláken, lnu a celulózy. U moderní dřevostavby pak považujeme za bezpečnou pouze difuzně otevřenou třívrstvou konstrukci, čili parotěsná rovina je na vnitřním líci, obvykle tvořená OSB (dřevoštěpkovou) deskou. Důležité je, že veškeré instalační rozvody vedeme v předstěně, před parotěsnou rovinou. Bojujeme také o přerušení tepelného mostu mezi spodní stavbou (základy) a stavbou vrchní. Velmi dobrým řešením je vrstva z pěnoskla, tento materiál je však drahý. 6. KNIHU KONSTRUKČNÍCH DETAILŮ CTÍT BUDEŠ. Pro správné řešení stavby nízkoenergetického či pasivního domu musíme zpracovat takzvanou KNIHU KONSTRUKČNÍCH DETAILŮ. Ta by měla mít měřítko alespoň 1/10 a do její přípravy by měl být už v úrovni studie zapojen specialista na tepelnou techniku. 7. PLOCHU OKEN SPOČÍTÁŠ. Zásadní je podíl celkové plochy oken vůči ochlazovanému obvodovému zdivu. Je realitou, že až 40 % tepelných ztrát se děje výplněmi stavebních otvorů (okny a dveřmi). Celkovou plochou oken proto neplýtváme. Každé okno má 3 až 4 krát horší vlastnosti, než obvodový plášť. Bráníme se tedy tak, že dodržíme poměr plochy oken a podlahové plochy v místnostech 1/6. Zároveň redukujeme otevíravé části oken. Často padají dotazy na mytí takových oken, proto se budují například lávky, ze kterých se k oknu zvenčí dostaneme. A nakonec též platí pravidlo, že je vždy lepší instalovat 1 velké okno s minimální otevíravou plochou, než 3 okna malá. Důležité je také správné osazení a dotěsnění oken. Každé okno má 3 spáry: připojovací, funkční a zasklívací. My můžeme na stavbě ovlivnit pouze spáru připojovací. Po ní ale chceme, aby byla z interiéru parotěsná, z druhé paropropustná a ještě k tomu nezatékavá. Vždy se při usazování oken vyhněme běžné PUR pěně, která těžce znehodnocuje naši investici. Okna vysaďme do roviny zateplení a zevnitř je utěsněme speciální difuzně uzavřenou páskou, na vnější část pak aplikujme pásku difuzně otevřenou. Oba typy pásek jsou oddělené barevně (červená a zelená), na stavbách se to však v reálu stále plete, a proto je na trhu i páska, která spojuje obě vlastnosti. Podle vlhkosti a teploty se tato páska chová buď difuzně otevřeně nebo uzavřeně. Pásky přitom zásadně lepíme na začištěné ostění oken. Okno je také důležité správně kotvit, vlastně má plavat, dilatovat v konstrukci. Pokud tedy rám do zdiva přišroubujeme napevno, postupujeme chybně a navíc poškozením rámu vytváříme tepelné mosty, nebo netěsnosti. 8. VZDUCHOTĚSNOST DOMU ZAJISTÍŠ. Nízkoenergetický a pasivní dům je v ideálním případě relativně vzduchotěsný. Značnou tepelnou ztrátu nám mohou způsobit i jinak obvyklé ventilační průduchy (digestoř, krb, spíž, garáž, …). Je dobré vědět, že se tepelný tok vždy soustředí na defektní místa. Čím víc zateplíme okolí defektu, tím větší je tepelný tok právě na něm (princip vypouštěné vany – čím užší výpusť, tím rychlejší průtok). Na obzvlášť nešetrně řešených místech pak cítíme průvan. Je nutné přesvědčit všechny řemeslníky, aby vzduchotěsnost budovy respektovali. Není možné, aby nám ji poškodil například instalatér. Přitom řešíme i parotěsnou rovinu OSB desek, kterou zajistíme relativní vzduchotěsnost na celou životnost domu. Zásadně tedy utěsňujeme všechny spáry. Důkazem dobré míry vzduchotěsnosti domu je takzvaný BLOWER DOOR TEST. Vzduchotěsnost se jím měří tak, že do rámu dveří instalujeme vysokootáčkový ventilátor, napojený na počítač. Utěsněný dům pak ventilátorem tlakujeme, nejprve tlakem 50 Pascalů a poté podtlakem 50 Pascalů. Přitom měříme úbytek tlaku za časovou jednotku. Doporučuje se, aby se testu zúčastnila celá rodina, aby i děti viděly, že budou-li rýpat třeba do stěn, dům poškodí. K ověření defektních míst se používá i termokamera, ovšem ideálně v chladném zimním období. 9. STUDENÝ VZDUCH NEVPUSTÍŠ. Požadavek na vzduchotěsnost nízkoenergetického domu je však v rozporu s hygienicky nezbytnou výměnou vzduchu. Proto do takových domů instalujeme řízený systém větrání s rekuperací. Ten lze doplnit například zemním výměníkem tepla. Platí zde pravidlo, že tradiční otopnou soustavu (ústřední vytápění) stále častěji nahrazujeme teplovzdušným větráním a vytápěním, doplněným třeba solárním ohřevem. Při rekuperaci bereme studený vzduch na fasádě a špinavý vzduch je odváděn z prostor, kde je ovzduší nejvíc poškozeno (toalety, koupelny, kuchyně), do rekuperační jednotky. Zde teplý ale špinavý vzduch své teplo předá. Studený vzduch čerpaný zvenčí se pak zpětně ohřívá. 10. BEZ DOZORU NEPOSTAVÍŠ. Klíčovým nástrojem ke kontrole kvality stavby NED je důsledný autorský dozor projektanta a technický dozor investora. Vyhneme se tak třeba běžnému českému nešvaru: Co se pokazí, to vytmelíme či vypěnujeme. Svého času se PUR pěnou dokonce vyplňovaly zkorozivělé dutiny automobilů před technickou kontrolou, zbytek zamaskoval brusný papír společně s asfaltovou barvou. V žádném případě ale nelze brát slovy pana architekta Smoly toto desatero smrtelně vážně. Koncipujeme-li nízkoenergetický dům, musíme vycházet především z kvalit pozemku a jeho okolí. A proč potom nenavrhnout třeba rozsáhlá prosklení na sever, pokud máme tímto směrem zajímavý výhled? Pouze si musíme být takového prohřešku vědomi a kompenzovat ho posílením jiných vlastností domu. Nízkoenergetický či pasivní dům (dřevostavbu) si například můžeme objednat v sousedním Rakousku nebo Německu. Ten přivezou v dílech na několika kamionech a během týdne na základovou desku smontují, za dodržení technologické kázně a bez jakýchkoli průtahů. Už i u nás se ale objevují projektanti a firmy disponující schopností a vůlí provádět energeticky kvalitní návrhy domů a jejich výstavbu. Energeticky pasivní budovy a Zelená úsporám Výstavbu domů v nízkoenergetickém a pasivním standardu podporuje dotační program Zelená úsporám (oblast podpory B). Podporována je jak výstavba nových domů rodinných a bytových, tak přestavba stávajících obytných domů na energeticky pasivní budovy. Podmínkou pro přidělení dotace je dosažení měrné roční potřeby tepla maximálně 20 kWh/m2 u rodinných domů a 15 kWh/m2 u domů bytových. Dotaci na tyto stavby získáte jako fixní částku. 250.000,- Kč na jeden rodinný dům a 150.000,- Kč na každou bytovou jednotku domu bytového. Zelená úsporám přitom podporuje i zpracování projektů a výpočtů nezbytných pro realizaci opatření. Zde je výše podpory pro rodinné a bytové domy stejná. Získáte fixní částku 40.000,-Kč. Dotace na projekt je podmíněna schválením žádosti o podporu investiční akce a bude poskytována až do vyčerpání, nejdéle však do 31. března 2010. Bližší informace o dotačním programu Zelená úsporám získáte na www.zelenausporam.cz. Zdroje: Seminář Ing. Arch. Josefa Smoly Kniha „Stavba rodinného domu krok za krokem,“ GRADA 2007, autor Ing. Arch. Josef Smola Hospodářské noviny, 19.2.2007, Desatero nízkoenergetického domu www.zelenausporam.cz
