Jelikož ekologům a projektantům stále nestačí ani takzvaný pasivní standard bydlení, čili pasivní domy, začaly se stavět domy až takzvaně nulové a dokonce aktivní. Co to znamená? Nulové domy jsou díky svým technologiím energeticky soběstačné a ty aktivní dokonce vyrábějí energii navíc. A jak je to v číslech? Běžná novostavba rodinného domu spotřebuje 80 až 140 kWh/m2 za rok. Náklady na vytápění takového domu se pak pohybují v řádech desetitisíců. Staví se proto domy výrazně úspornější, přesto je však jejich spotřeba energií potřebných k provozu až o 40 % vyšší, než by mohla být. Takzvané nízkoenergetické domy spotřebují průměrně 50 kWh/m2 ročně, pasivní domy 15 kWh/m2 ročně. Co však dostat tato čísla na nulu a nebo dokonce „z červené do zelené zóny“?Takzvané nulové domy si dovedou pokrýt většinu spotřebovaných energií vlastními zařízeními určenými k jejich výrobě. Měrná potřeba tepla na vytápění je pak v nulovém domě menší jak 5 kWh/m2 za rok. Produkci energií zajišťují například fotovoltaické systémy nebo kogenerační jednotka. Ta dovede využít odpadní teplo, čili odpadním teplem topíme a ohříváme užitkovou vodu. Účinnost kogenerační jednotky je pak oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla dokonce dvojnásobná. Tyto domy též využívají solárních tepelných zisků (hlavně ze slunečního záření přes okna) a vnitřních tepelných zisků (energie vydávaná osobami, zvířaty a přístroji v domě), stejně jako domy pasivní. Klíčové je však precizní provedení takových staveb, doslova každičký detail musí být perfektní. Samozřejmě se neobejdeme bez vynikající tepelné izolace, kvalitních oken a dveří, naprosté vzduchotěsnosti a řízené výměny vzduchu (rekuperace).A nyní k domům aktivním. Ty skutečně dovedou vyrobit víc energie, než spotřebují. Kromě slova aktivní se též používá přívlastek „plusový“. Energetická náročnost aktivního domu je velmi nízká (měrná potřeba tepla na vytápění je 0 kWh/m2 za rok), čehož příčinou jsou vlastní energetické zdroje. A právě ty dovedou v tomto případě vyrobit více energie, než pro provoz svého domu potřebujeme. Filozofií takzvaných aktivních domů je nulová uhlíková stopa (emise CO2 by prostě měly být nulové, čili žádné). Velice se u těchto domů také dbá na kvalitu použitých materiálů a využití dostupných obnovitelných zdrojů energie. Často jde přitom o tzv. montované dřevostavby. V maximální možné míře je v těchto domech využívána sluneční energie, včetně velkých prosklených ploch směřujících na jih. Ty musí nejen pouštět dovnitř teplo a světlo, ale také výborně izolovat teplo uvnitř domu. Pro parné letní dny je pak nezbytné účinné venkovní stínění, abychom naopak nepotřebovali tolik energie na klimatizování interiéru. První takzvaně aktivní dům byl postaven v roce 2009 v Dánsku. Dánové jsou tedy průkopníky, a že mají doma o dosti chladněji než my. Kromě rodinných domů se v aktivním standardu staví například již i mateřské školy a administrativní budovy. I v ČR se pak aktivní domy začínají objevovat, byť jde o první posly jara. V roce 2013 vyhrál projekt energeticky aktivního domu v Plzni-Bolevci kategorii Kutil prestižní soutěže E.ON Energy Globe Award ČR. Tento dům má celkovou roční spotřebu elektřiny od 6 000 do 7 000 kilowatthodin (tato spotřeba zahrnuje vytápění, přípravu teplé vody, větrání, chlazení, osvětlení a elektrické zásuvky). A právě v závislosti na počasí a intenzitě slunečního záření dovede tento dům vyrobit až o 50 % více energie, než sám spotřebuje. Další zajímavý aktivní dům, který byl též oceněn v soutěži E.ON Energy Globe Award ČR, byl realizován v roce 2015 v Brně v městské části Komín. Postaven byl dokonce v proluce široké pouhých 5,5 metru a je rozdělen na 2 byty pro 2 a 4 osoby. V jednom bytě investor bydlí a druhý pronajímá. Pronájmem a zisky z aktivního domu přitom investor splácí hypotéku. Tento aktivní dům je osazen fotovoltaickou elektrárnou, větrací jednotkou s rekuperací a využívá dešťovou vodu ke splachování WC a praní.Je tedy patrné, že právě bydlení v aktivním domě přináší nejen úsporu energií, ale též zisk z jejich přebytku. Aktivní domy jsou přitom ekologické, světlé a nabízí optimální vnitřní klima. Nepředpokládáme, že by nyní chtěl každý stavět domy „s aktivitou“, ale nápad je to velmi zajímavý. A každopádně na provoz extrémně úsporný. Bylo by však třeba se podívat na problematiku podrobněji. Jak je to s životností a poruchovostí technologií? A jak rychle se nám vrátí investice do nich? O kolik je precizní výstavba v takto úsporném standardu dražší? A je vůbec nutné, aby byla?
