Může to být hezký námět k zamyšlení na táhlá letní odpoledne i zimní šedivé podvečery. Navíc docela často takové zamyšlení může přinést docela zajímavé odpovědi. Pokud například aktuálně řešíte příliš nízké pH půdy na zahradě, kruh souvislostí se uzavře zjištěním, že dříve, před staletími, tu byl jehličnatý les. Ne tedy, že by vám to s oním nízkým pH půdy nějak pomohlo. Ale potěší aspoň to, že budete vědět proč tomu tak je.Pátrat v minulosti vlastního pozemku může být docela zábava. Pokud máte připojení k internetu, nemusíte vyrážet do archivů se starými mapovými podklady osobně, můžete si je prohlížet v nejrůznějších databázích on-line. A zpravidla zadarmo. Velikou chválu a poděkování si zaslouží portál Mapy.cz, který v jedné ze svých vrstev nabízí mapy z 19. století. Do začátku je to rozhodně dostačující. Už proto, že si uděláte představu o tom „jak to všechno vypadalo dřív“. Kde se nacházely lesy, jak se klikatily řeky a potoky, kudy vedly cesty. To až narazíte na štěrkový zásyp a zjistíte, že váš pozemek byl součástí nějaké staré významné dopravní spojnice. Anebo že ten podmáčený kout zahrady byl vlastně ještě před sto lety obecní rybníkem. Pochopitelně, že při pátrání po minulosti můžete jít do větší hloubky, potažmo do větší podrobnosti. Sáhnout můžete například po Mapovém portálu Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického. Rozhodně potěší webová prezentace oldmaps.geolab.cz vytvořená Laboratoří geoinformatiky na Fakultě životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem. Teoreticky se v nich můžete dohledat záznamů z listů tzv. listy Müllerovy mapy Čech, která sahá až do roku 1720. Staré kousky a závan historie vyčtete i z mapové sbírky Moravské zemské knihovny v Brně. Jejich sbírka je zveřejněna na stránkách mapy.mzk.cz. Podnětné jsou i sbírky Národního archivu, které ostatně patří k největším v Česku. Naskenovaný katalog Sbírky map a plánů lze studovat prostřednictvím portálu archivnimapy.cuzk.cz. Podobných „sbírek“ se pak doberete i na stránkách řady českých univerzit. Zkrátka, je to příhodný prostor k objevnému bádání. Může ale být, že vzhledem k měřítkům tehdejších map zrovna na svůj pozemek v detailu úplně nenarazíte.Jaké další vodítko k minulosti se tedy nabízí? S hrubou orientací vám mohou pomoci místní a pomístní názvy v okolí. Může jít například o zažitá hydronyma (jména vodních toků); oronyma neboli jména horopisná a třeba agronyma, která udávají jména obdělávaných ploch. Odkazují k historii místa, která už třeba není na pozemku dávno patrná.Takovým názvem může být třeba Jihočechům blízké vráž. To slovo popisuje rokli, strž nebo místo ležící v prudkém svahu. Název seč není většinou až tak o kosených loukách, ale spíš o místech, kde se prováděl těžební zásah v lese, a vznikala mýtina. Z valašského místopisu se hodí zmínit třeba grúnik. To je označení táhlého horského hřbetu, mnohdy odbočujícího z hlavního hřebene pohoří s rozsáhlými travnatými úbočími vhodnými k pastvě. Z podobného regionu pochází i slůvko kyčera. Jde o prudké kopce se zalesněnými temeny. Středočeským ekvivalentem by mohl být chlum. Když se to někde jmenuje kopanina, byl to pravděpodobně pozemek upravovaný kopáním. V čem je to překvapivé? Inu, že se místo neobdělávalo rytím či pluhem, takže to bude asi nějaká terasa ve svahu. Pole úrodné se dá odtušit tam, kde se říká na prátně. Slůvko vzniklo počeštěním německého breiten-feld, a znamená široké pole. A jak se to má s bránisky? Nehledejte na nich obranné postavení a valy, je to zase velké pole, obdělávané dříve bránami. Velmi častým pomístním názvem v mapách jsou všemožné Padělky. Znamená to snad, že by se u nás tolik falšovalo? Kdepak, je to pojem rozvinutý od základu podělit. Jde o pozemek obdělávaný a rodově po-dělený. Podobné je to i se všemi možnými díly a čtvrtěmi. Tady se bude povalovat i spousta kamení, vynošeného z polí.A když se někde říká Amerika nebo Afrika? Většinou to znamená pozemky obdělávané, ale tehdy tak vzdálené od statku či vesnice, že tam cesta byla dlouhá a náročná, jako výprava na jiný kontinent. Zákopčí neleží ani tak za kopcem, jako u zákopy, tedy spíše příkopu u silnice. U potůčků, kališť a máčení můžeme očekávat prameniště a podmáčenou půdu. A jíloviště asi nebude z hlediska kvalit půdy zrovna na výši, když to věděli už naši předkové.To ostatně může být i záležitost u nebesářů. Tak se totiž označovaly rybníky bez přítoků/odtoků, sycené jen srážkovou vodou, z nebe. Voda se v nich zdržovala na nepropustném podloží, které se k obdělávání nejspíš taky moc nehodí. Stejné je to i s nesyty. Jejich jméno vzniklo z německého slova Niemersatt, tedy nikdy nasycený. I ty totiž sytila jen dešťová voda.Naopak vlhko může být u vrutů a vroutků – tak se též označovaly prameny – a na úvalech bude půda hodně kamenitá. Zejpy, zejfy a sejpy označují přesypávaný říční štěrk po těžbě/rýžování zlata, hrúdy jsou terénním tvarem typickým pro říční nivy, většinou jde o původní vrcholky písečných dun a přesypů. Hurá na trať!Ošidné je to s borky. Ano, na většině území to naznačuje přítomnost boru, tedy borového lesa. Ale v příhraničí se takové pojmenování vžilo pro slatiny a rašeliniště. Na hliništích a hlinících se kopala mazlavá jílovitá hlína pro domácí výrobu cihel. A později se tyto výkopy stávaly vesnickými skládkami odpadů. Takové zálesí se podle očekávání nacházelo blízko lesa a trať obvykle neoznačovala koleje, ale spíše pěstební plochu. Podobně to na kontakt s železnicí nevypadá u názvů, které jsou na drahách. Označoval se tak široký pruh země, kudy se hnal dobytek na pastvu.Zkrátka, když už máte chvilku, můžete v mapách i okolních názvech zapátrat, abyste se o historii svého pozemku dozvěděli víc. Zjištění, která učiníte, mohou být často i hodně překvapivá. Věrným příkladem může být například název lokality u Čelákovic, která se zve Mrchovláčky. Neznačilo to vláčky pro mršky, ale fakt, že při vláčení se tu vyorávaly na povrch mršiny. Místo totiž bylo dříve hřbitovem.Zdroj: Mapy.cz, Pomístní názvy v okolí Prostějova, oldmaps.geolab.cz, mapy.mzk.cz, archivnimapy.cuzk.cz, Czechency.org
