Vlastně ze všech druhů kaštanovníků a ze všech druhů kaštanů (včetně těch z jírovce maďalu, ze kterých děti vyrábí na podzim figurky pomocí sirek a nebo špejlí) jsou jedlé pouze a jen kaštany kaštanovníku setého (Castanea sativa Mill.). Zajímavostí také je, že tento opadavý listnatý strom patří do čeledi bukovité (Fagaceae). Kaštanovník setý dorůstá za ideálních podmínek výšky až 30 metrů (běžně 10 až 20 m) a tloušťky kmene až 2 metry, v našich podmínkách ale takové velikány nečekejte. Dovede se dožít věku až 600 let, v mírném klimatickém pásu střední Evropy ale nejvýše okolo 200 let. V západní Asii se však ví o exemplářích starých až 1000 let. Korunu má kaštanovník jedlý vejčitou, borku v mládí hladkou a olivově hnědou, později pak rozpukanou a hnědošedou. Listy jsou na větvičkách uspořádané střídavě a vždy najdeme největší list na vrcholu každé větvičky. Listy mají tvar podlouhlý, elipsovitý a na okrajích pilovitý, přičemž je každý postranní nerv na každém listu zakončen ostnem. Z lícní strany jsou listy tmavě zelené a z rubu zelené světle, s olivovým nádechem a žlutou nervaturou. Vyšlechtěny však byly také odrůdy s listy na okrajích panašovanými a nebo listy úzkými a velmi dlouhými, které vypadají, jako by byly okousané housenkami. I tyto kultivary však plodí jedlé kaštany. Kaštanovník jedlý kvete v květnu a červnu, jde o dřevinu jednodomou, tedy oboupohlavní, ovšem kvůli cizosprašnosti je třeba, aby poblíž sebe rostly alespoň 2, nejlépe pak 3 stromy (stejně je tomu například u lísky). Plodem tohoto stromu jsou nažky, kterým říkáme kaštany a nebo maróny. V pichlavém obalu, který při zrání puká čtyřmi švy, najdeme dvě až tři nažky (ta třetí nebývá většinou dobře vyvinutá). Tyto nažky jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září, tedy stejně jako nažky například jírovce maďalu. A pozor – plody (resp. semena) jsou jedlé pouze po uvaření a nebo upečení. Obsahují mnoho bílkovin, škrobu a cukru. Obsah a energetické hodnoty mají podobný (ne-li lepší) jako brambory. Hlavní doménou pěstování kaštanovníku jedlého je jižní Evropa a v Přední Asie, u nás se mu však také dobře daří – totiž na teplých svazích především vinařských oblastí, ale pozor, nikoli na vápenité půdě. Jako ovocná dřevina je kaštanovník jedlý pěstován především v Itálii, Španělsku, Francii a Maďarsku, dokonce i na jihu Slovenska najdeme kaštanovníkové sady. Na Balkáně a Korsice pak kaštanovník jedlý dokonce tvoří souvislé lesní porosty. Kromě chutných vyhledávaných semen je vysoce ceněné i dřevo tohoto stromu. Konkrétně pro svou tvrdost, pevnost, houževnatost a hmotnost při současné pružnosti. Stinnou stránkou kaštanovníku jsou silně alergenní účinky jeho pylu, proto se příliš nehodí vyloženě do blízkosti lidských obydlí, ale spíše na okraje lesů a hájů. Dokonce se doporučuje, aby si děti pod kvetoucím kaštanovníkem nehrály. Více méně však jde o oblíbenou dřevinu našich parků. Když prostě kaštanovníky kvetou, musí se mít alergici na pozoru. Plody kaštanovníku dozrávají v září a sklízí se v říjnu. Sběr plodů se provádí výhradně ručně přímo ze země (není třeba lézt na strom a nebo plody srážet dolů) a dále se plody třídí. Ty nejmenší se využívají k výrobě kaštanové mouky, velké střední se po tepelné úpravě konzumují, ale využít je lze i dalšími způsoby. Uvnitř plodů se mohou vyskytovat paraziti, které odstraníme máčením ve vodě o teplotě 50 °C a následným ochlazením. Navíc tak prodloužíme životnost jedlých kaštanů a nemusíme je proto skladovat pouze sušené. V každém případě jde především v Evropě o vyhledávanou pochoutku, která se peče tak, že každý plod nařízneme na špičce do kříže (čili 2 řezy) a krátce kaštany pečeme na horké plotně, v troubě a nebo třeba v kovové nádobě nad ohněm či na grilu na plechu. Řezy jsou důležité pro uvolnění a pozdější snadné odstranění tvrdého obalu. Pokud pak kaštany rozemeleme, získáme vynikající mouku, ze které upečeme třeba výborné zákusky. Chuť jedlých kaštanů je jemná, nasládlá a trochu podobná oříškům. Na jihu Evropy se jedlé kaštany pojídají se zeleninou, masem, máslem a sýrem, vyráběna je též kaštanová kaše, která se hodí ke zvěřině, pyré, pudink, kaštany v čokoládě, glazované (kandované) kaštany aj. Z kaštanovníku se též získává tanin, z něhož jsou vyráběny extrakty pro farmacii, kožedělný průmysl, výrobu alkoholů včetně vína a také výživu zvířat.V našich končinách má pěstování kaštanovníku jedlého již mnoho set let dlouhou historii, byť jde o doménu subtropů. Obzvláště v teplejších oblastech se jim výborně daří a bohatě plodí. První zmínky o jeho pěstování na našem území jsou staré již cca 1500 let. Pokud chceme získat sazeničky, můžeme si je zakoupit a nebo vypěstovat ze semen. Ta je však nejprve třeba stratifikovat, čili nechat přejít mrazem a na jaře vysít. Klidně je proto uložte do mrazáku. Další možností je výsev již na podzim hned po sklizni jedlých kaštanů, ovšem pozor na hlodavce a ptáky. A jestliže má tato dřevina mohutný hlavní kůlový kořen, bude již později nemožné přesazení (nebo jen velice obtížné). Proto provádíme výsev rovnou na finální stanoviště. Můžeme i zkusit semínek více a pokud se uchytí více jak 1, necháme si nejsilnější rostlinu. Jestliže však takto získáme semenáček, dočkáme se jeho začínajícího plození až za 15 až 20 let. Je proto lepší sáhnout po šlechtěných odrůdách, které se štěpují na semenáče kaštanovníku setého. Tyto stromky pak dosahují prvního plození mnohem dříve, mají velmi kvalitní plody a plodí bohatě. Zakoupení starších sazenic je proto rozumné rozhodnutí. Prodávají se běžně sazenice tří a čtyřleté, ale i starší, kontejnerované. Tvarování a prořezávání kaštanovníku je důležité u mladých stromků. Nejvhodnějším tvarem je však vysokokmen s přirozeně rostoucí korunou. Při úpravě mladé korunky proto necháme 4 až 5 kosterních větví a terminál. Výhony přitom zkracujeme o tři čtvrtiny jejich délky tak, aby terminál mírně přesahoval kosterní větve. Obzvláště letním řezem odstraníme nadbytečné a zahušťující letorosty, čímž vytvoříme základní tvar koruny. Ten již pak v dalších letech pouze udržujeme prosvětlovacím řezem (odstraňujeme jen příliš zahušťující, suché a poškozené větve). Kaštanovník je poměrně odolný vůči chorobám a škůdcům, nejčastěji se setkáme s červivostí plodů, která je způsobována přemnožením nosatců v konkrétní sezóně, hlavně nosatce lískového. Jinak může také docházet k předčasnému usychání stromu, které způsobuje houba Melanconia madonia. V tomto případě je nutné napadené listy a větvičky odstranit.Při volbě stanoviště musíme počítat s tím, že potřebujeme stromy alespoň dva poblíž sebe. Volíme stanoviště slunné, nejlépe na jižním svahu, půdu kyselejší a nebo alespoň neutrálního pH. Jinak nemají kaštanovníky vysoké nároky na kvalitu půdy, živiny a ani zálivku. Dokonce dobře snáší i delší sucha.
