Životní poučení s blokovou pokutou jí nadělil zelený mužíček, který jí vysvětlil, že tohle se nedělá. Je to příběh, který bere za srdce. Ale přesto (nebo možná právě proto) nebudeme konkrétně jmenovat, na kterém že českém webu se objevil. (Pokud náhodou zatoužíte a budete chtít, podle klíčových slov jako „mech, šišky, věnec, tvořilka a pokuta“ si jej snadno dohledáte.)Možná ale bude přeci jen lepší, když se mu vyhnete obloukem. Byť to v diskuzi pod ním bouří, ve skutečnosti toho ten jímavý článek osvětluje velmi málo. Protože to nejpodstatnější, co vlastně mělo vést k pokutování oné snaživé tvořilky, je tam zmíněno jen hodně okrajově. A to fakt, že se rozhodla ty přírodniny, šišky a mech, sbírat v přírodní rezervaci. Možná dokonce i v národní přírodní rezervaci. A to zkrátka není jen tak „obyčejný“ les.Pro případ, že už plánujete víkendový program s dětmi, a hodláte s nimi vyrazit v poslední slunečnou sobotu do lesů – kde si chcete nasbírat materiál na tvorbu věnečků a ozdůbek – proto raději učiníme krátké shrnutí. Co se v lese, který není chráněným územím, smí? Do takového lesa můžete například na vlastní nebezpečí vstoupit. To začíná dobře, že? Můžete tu sbírat pro vlastní potřebu lesní plody. Ale prosím pěkně bez poškozování lesa. Také tu můžete sbírat suchou klest, tedy větve, větvičky, jehličí, ležící volně na zemi. Avšak s omezením, že silnější kusy dřeva, nad sedmicentimetrový průměr, už nesmí být odnášeny bez svolení vlastníka lesa.Co se v lese, který není chráněným územím, nesmí? Nesmíte poškozovat les. Sbírat výhonky a sazenice, tedy zasahovat do rozmnožování lesa. Vjíždět do lesa mimo cesty na kole nebo motorovými vozidly. Kouřit a rozdělávat oheň, tábořit mimo vyhrazená místa, znečisťovat les odpadky, vstupovat do míst označených zákazem vstupu – například do školek, obor anebo míst, kde probíhá těžba. Když to velmi obecně shrneme: Ostružiny si nasbírat můžete, houby sbírat můžete též. Sbírat šišky spadané na zem? Zajisté. Rvát šišky ze stromů? To už prosím pěkně ne. Uspořádat šiškovou bitvu? Ano. Používat při šiškové bitvě zelené smrkové šišky jako „protitankové“ střely? Při zásahu to s nimi sice bolí víc, ale klidně můžete. Nasbírat čtyři pytle šišek a vyvézt je z lesa ke kamnům? Ne.Vykopávat jámy u kořenů stromů, protože větříte lanýže? Ne. Odnést si otýpku suchého klestí? Ano. Odnést si celý půltunový pokroucený pařez, který vám připomíná účes vaší tchyně? Ne. Odsekávat kůru ze stromů, abyste si mohli vydlabat lžíci nebo lodičku? Nikoliv. Vykopat si malý stromeček a odnést si ho domů? Ne.Ten výčet samozřejmě není kompletní, kapacita příkladů je zkrátka omezená. Ale jednoduše řečeno, v normálním lese by zkrátka neměl být problém nasbírat si pár šišek a trochu větviček na podzimní věneček. Uf. Jen doplníme, že s mechem už je to všude složitější.V zákoně je uvedeno, že: „Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí a sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest.“ Mech zde ale není výslovně uveden. A nepatří ani mezi „lesní plody“. Ze zákona se totiž za lesní plody nepovažuje mech, lišejník, hrabanka ani lesní půda.Vychází to ale z logiky věci: kdyby si každý odnesl z lesa chomáček pomalu přirůstajícího mechu, za chvilku tam nezůstane žádný. To lesní plody nebo „klest“ se obnovují průběžně každou sezónu. A teď, co se nesmí v lese, který je zvláště vyhlášeným chráněným územím? Tam jsou podmínky přísnější. V krátkosti: „Na území rezervace je zakázáno sbírat rostliny, jejich části, semena, plody nebo jiné přírodniny, pokud to není povoleno orgánem ochrany přírody.“A co není povoleno, je zakázáno. Takže pokud jste v přírodní rezervaci nebo dokonce v národní přírodní rezervaci, sběr přírodnin na podzimní věnečky si tu odpusťte. Je to galerie přírody, a ani z klasické obrazárny galerie byste si domů neodnášeli rámy obrazů, koberce a kousky pláten vystavovaných děl. V rezervacích se chrání přírodní procesy jako celek, a nemůžete je narušovat rytím, vyhrabáváním, vytrháváním. Je to rezervace.Přitom konkrétní rezervace mohou mít ještě specifičtější podmínky a svá vlastní pravidla, specifikovaná vyhláškou. Do některých se nesmí vjíždět na kole, v některých je zakázán i pohyb mimo vyznačené trasy. V řadě rezervací je zakázáno sbírat houby nebo lesní plody, záleží na konkrétní vyhlášce o jejich zřízení. Do některých může být i dočasně zakázán vstup, třeba proto, že tam dochází k hnízdění nějakých kriticky ohrožených druhů. A je to tak docela v pořádku.Na tom článku, který vůbec nezmiňujeme, je však nejpozoruhodnější diskuze čtenářů. Ti vyjadřují nad tou nespravedlností, spáchanou na tvořilce, rozpaky, rozhořčení a několikrát i projevy hněvu. Nedochází jim zpravidla ale to, že se ona mladá tvořilka vydala pro materiál na tvoření tam, kde se přírodní materiál prostě sbírat nesmí. Povzdech autora nad diskutujícími pak shrnuje i častá otázka: „A jak mám asi vědět, že se zrovna nacházím v přírodní rezervaci?“ Inu, to už je tak. Rezervace, ty přírodní i národní přírodní, jsou docela zřetelně označeny v mapách. Jsou označeny i na turistických rozcestnících. A kromě toho jsou označeny i plechovými tabulemi u vstupu. Zpravidla jsou zelené (bílo-zelené), a je na nich malý státní znak.To je ta dvouocasá kočka v červeném štítu. A pro ty, kteří tonou v nejistotě, je u toho i nápis „Přírodní rezervace“. Kromě toho profil hranic přírodní rezervace označují kůly, kolíky, kameny nebo tyče. A taky značky na stromech (červené pruhy, dva při vstupu, jeden při výstupu), zpravidla ve vzdálenosti 20 -100 metrů od sebe.S takovým vizuálním značením přehlédnout, že se nacházíme v rezervaci, už chce pořádný kumšt. Ale jak už kdysi zaznělo v povídce Šimka a Grossmana, Můj první tramp: „Hlupáku, který přehlédl dvojitá světelná znamení s houkačkou, nepřísluší obdiv!“.Zkrátka, pro přírodniny se do rezervací nechodí. A v obyčejném lese se chováme ideálně tak, aby po nás všechno zůstalo tak, jako před naším příchodem.Zdroj: ČeskéStavby.cz, Frankbold.org, NKZ.cz, LesyCR.cz
