Příčiny V praxi známe několik základních příčin vzniku plísní ve stavebních konstrukcích. Většinou pak plísně způsobuje kombinace více příčin zároveň. Nejzásadnějšími příčinami vzniku plísní jsou tepelné mosty ve stavební konstrukci, obecně špatné izolační vlastnosti stavby, včetně špatně či vůbec odizolovaných základů a fakt, že zdivo domu je vystavěno z plných cihel, často pak ještě v kombinaci s přírodním kamenem. Kořeny příčin Každá příčina má však i své kořeny a těmi může být dlouhodobé neudržování objektu, dosloužení původních izolačních materiálů (i ty totiž mají svou životnost), absence izolací (prostě dům nemá vůbec žádné izolace), případně zazdění průduchů (nevhodně provedené stavební úpravy) či zanesení drenáží, dlouhodobé neužívání objektu (obecně změny v jeho užívání) a tedy absence vytápění a větrání a nakonec i změna hydrogeologických podmínek stavby (terén se navýší, setkáváme se s důsledky meliorací, nebo jsou porušené vodovodní instalace či kanalizace). Vlhkost a rosný bod Pokud pak vznik plísní souvisí především s rosným bodem a tedy kondenzací vodních par, projeví se nám tento fakt vždy v zimě a už na jaře se dá opět odstranit. Pokud ale z naší strany nedojde k razantnějšímu zásahu, plísně nám budou znova a znova vznikat každou další zimu. Přitom platí, že pokud v interiéru udržíme vlhkost na úrovni 50%, problém s plísněmi nám ve většině případů nenastane. Mnohé potíže tedy může napomoci vyřešit i vhodné větrání, rekuperace vzduchu a vůbec udržení nejen vhodné teploty, ale právě i vlhkosti. Přesvědčit se můžeme obyčejným vlhkoměrem. Plísně ve starých panelových domech Často se hovoří i o problémech s plísněmi ve starých panelových bytových domech (stejně tak i v jiných typech starší panelové zástavby, včetně domů rodinných). Nejčastěji se plísně objevují ve starých a nevyhovujících umakartových bytových jádrech, kam z koupelny často zatéka (mnohdy i z kuchyňské linky), dále na plísně narazíme v potravinových skříňkách, kdy se rozšiřují od větracích otvorů. Plísně a okna Dalším důvodem vzniku plísní jsou problémy s okny. Ať už novými – vyměněnými, tak starými a nevyhovujícími, včetně okenních parapetů. Problémy může způsobit nevhodné prosklení oken, špatné osazení oken, špatné větrání či nezateplená špaleta. Stejně tak nám může dovnitř zatékat nevhodně instalovanými okenními parapety, problémy jsou i s nevhodnou volbou parapetů. Na plísně však narazíme i kolem oken a často v bytech posledního podlaží se starou plochou střechou, která přímo volá po rekonstrukci. V tomto případě se plísně rozšiřují od stropu. A nakonec jsme už slyšeli i o plísních za garnýžemi na záclony a závěsy, instalovanými nad okenními otvory zevnitř bytu. Plísně a vnější kontaktní izolace? Spekuluje se i tom, zda může šíření plísní napomoci nová kontaktní tepelná izolace na vlhkém zdivu staršího domu (například polystyren). Odborníci tvrdí, že nikoli, jelikož už jen fakt, že je obvodové zdivo zvenčí izolované zvyšuje povrchovou teplotu konstrukce (vnějšího pláště domu) až na 18 oC, což je velmi daleko od rosného bodu. Dle nich tedy nelze stavět zateplení polystyrenem do přímé příčinné souvislosti se vznikem plísní, musí spolupůsobit i další faktory. Proto je důležité, aby se kontaktní lepené systémy zateplení používaly výhradně na zdivo již sanované a zemní vlhkosti zbavené. Další důležitou věcí je promyšlení detailů zateplení, například v oblasti soklu, patrových říms nebo ostění oken. Ponechání tepelných mostů, tedy špatně zateplených míst, má pak za následek výše uvedené problémy. Jak s plísněmi bojovat? Každé řešení vlhkosti v domě musí vyjít především z důkladné analýzy situace. Zbrklé řešení nejenže nepomůže a prodraží se, ale může dokonce situaci ještě zhoršit. V případně nižšího provlhnutí (do 6%) si vystačíme se sanační omítkou, ale i odvětrávanou předstěnou, pokud je provlhnutí stěny mezi 8 a 15%, případně nás trápí vysoké provlhnutí (až 25%), s jednoduchou sanací nevystačíme. Musíme počítat s injektáží (chemickou metodou), podřezáním spodku stěn objektu a aplikací izolační bariéry (izolační fólie a jiné). Můžeme ale použít i odvětrávací systémy pod podlahami a podél nosných zdí. Obecně tedy sanační systémy rozdělujeme na vzduchoizolační (aktivní provětrání vzduchem) a bariérové, tedy vložení izolační vrstvy (dodatečné vložení izolace, injektáž apod.). Kombinují se s použitím sanačních omítek, případně dalších opatření. Dalšími metodami je elektroosmóza a systémy využívající princip anody a katody. V každém případě by však sanační práce měl provádět odborník. Zásah svépomocí by se obzvláště při složitějších sanacích nemusel vyplatit. Pro každého z nás pak vždy platí, že často pomůže i jen preventivní zásah ještě předtím, než se s plísněmi vůbec budeme muset začít potýkat. Zvýšená vlhkost je patrná ještě dříve, než se nám na konstrukcích a jinde plísně objeví. K tomu si vystačíme se základními informacemi, logickým úsudkem, dodržováním základních zásad větrání a vytápění objektů a vyhodnocováním obyčejného pokojového vlhkoměru. Odbornou konzultaci při sepsání článku poskytlo poradenské středisko Energy Centre České Budějovice (www.eccb.cz).
