Pochozí lamely se zámkovými spoji, tzv. perodrážkami, které zacvaknete do sebe a nemusíte se uchycovat k podkladu ani ke stěnám (proto se jim říká plovoucí) teď v nabídce dominují, protože nabízí dost univerzální řešení. Je jich ale vícero druhů, přičemž ne každý se hodí do každé místnosti. Jaké varianty se tedy nabízí a kde jejich vlastnosti opravdu vyniknou? Pro plovoucí podlahy do startu hovoří řada faktorů, z nichž snadná manipulace a sestavení vede prim. Poskládat podlahu v řádu desítek minut je totiž velký skok od napevno přibitých prken nebo skládačky z jednotlivých parket. Rozhodně jsou také estetičtějším řešením, než klasické lino a jeho variace. Díky široké nabídce dostáváte to, co chcete, a většinou i za sumu, kterou chcete. Chtít přitom můžete nejen výběr z palety barev, ale také nejrůznější motivy a povrchové finiše, které plovoučce dodají požadovaný vzhled. Takže podlaha může mít styl světlého mramoru, napodobit vlys parket, tmavého ebenu i pastelových tónů. Každá místnost může díky nim vypadat jinak. A jejich výměna/změna zůstává i po pokládce snadná. Pokud jde o jejich odolnost/životnost, je to už trochu složitější. Protože ne každý materiál plovoucí podlahy je ze své povahy univerzální. Co to znamená? Že v místnostech s výrazným kolísáním teploty a vlhkosti (koupelny, kuchyně) díru do světa neuděláte s plovoucí podlahou dřevěnou. Minimálně ne bez pořádné povrchově-ochranné vrstvy. Podlaha by se jinak mohla napínáním doslova roztancovat, a místo elegantního hladkého povrchu byste mohli získat rozvrzaný taneční sál. Hodí se také zmínit, že i když se jim říká plovoucí, minimálně ty dřevěné opravdu vodu nemusí.Podobně se pak hovoří o plovoucích podlahách korkových, jako o vynikající tepelné a akustické izolaci. Což pravda je, ale neznamená to, že to bude dokonale fungovat bez předchozího položení akustické kročejové (protihlukové vrstvy). Vyzvedávat můžeme odolnost plovoucích podlah, ale hodilo by se taktně zmínit, že to zrovna není pravda u těch nejlevnějších z PVC. Pro exponovaná místa (kde za den projde hodně lidí), jsou spíše špatným řešením. Dlouhověkost a odolnost je spíše doménou plovoucích podlah dýhových, které zatížení snáší mnohem lépe. Obecně platí, že životnost plovoucích podlah kolísá od 5-30 let, podle materiálu, s tím že každý typ má své ideální místo. Stálicí z hlediska odolnosti jsou plovoučky dřevěné. Je to podlaha, se kterou počítáte na několik desetiletí. Zpravidla se jedná o vícevrstvé řešení, z masivních prken s povrchovou úpravou. Mají dobrou nášlapnou elasticitu (prostě se po nich dobře chodí), velmi slušně tepelně izolují, neusazuje se na nich tolik prach. A taky dost špatně hoří. Tedy, ne že by nehořely, ale při povrchu spíše uhelnatí. Je to dost extrémní případ, ale třeba jednou oceníte, že při požáru „neštěknou“ plamenem a nezaplní celý byt toxickými výpary. Populární jsou také proto, že jejich původ je přírodní. Nevýhody? Ne zrovna příjemná cena, a omezení vyplývající z vlhkosti/kolísání teplot. Nesnášíte ranní probuzení, které začíná dotykem chodidla se studenou podlahou? Pak zkuste podlahy korkové, ty jsou jako pohlazení. Jsou chemicky neutrální, antistatické, při chůzi nenápadně „pruží“, takže nezatěžují vaši kostru. Velmi dobře izolují hluk a mají vynikající tepelně-akumulační vlastnosti. V místnosti s korkovou plovoucí podlahou je pořád pocitově teplo. Přírodní materiál? Pohádku o tom, jak hodní dřevorubci ořezávají z korkového dubu jen přírůst, necháme raději spát, protože monokulturní intenzivně obhospodařované plantáže nejsou pro přírodu úplně výhra. Ale proti PVC pořád ujdou.Nevýhody? Nikdy nevypadají úplně čisté, v místech intenzivního pohybu se „prošlapou“, životnost nejlevnějším končí první desetiletí a také se umí „přebarvovat“, když na ně dlouho svítí slunce. A dost výrazně zasahují do vlhkosti v bytě (regulují vlhkost, takže mohou být řešením i problémem současně). Samozřejmě, když seženete podlahu, ve které je korku víc než jen na chuť, vydrží déle. Jsou dobrým řešením pro ložnici nebo pokoj, ve kterém řádí děti (a pod nimi bydlí sousedé). Limity plovoucích podlah? Bolestně přichází tam, kde bychom chtěli mít instalováno podlahové vytápění. Dřevěná vícevrstvá podlaha má větší tepelný odpor, takže prostup tepla z topení přes ni za mnoho nestojí. S korkem by to bylo ještě horší. Po jakém materiálu tedy sáhnout (když už nechcete keramické dlaždice)? Zkuste „umělé materiály“, třeba plovoucí podlahu z laminátu. Není to výhra, ale pořád lepší, než dřevo. Které by navíc mohlo podléhat teplotním deformacím.Laminát je pro svou snadnou údržbu dobrým materiálem do kuchyně. Jen pozor na agresivní čistící chemii. S jeho životností to není zrovna divoké, ale dorovnává to nižší pořizovací cena a opravdu pestrá nabídka dekoru. Laminát zachovává stálost barvy, je odolný proti otěru, snáší zátěž. Ale už zdaleka tolik netlumí hluk. Jednička na vašem seznamu, když přijde na odolnost vůči vlhkosti? Vinyl. Plovoucí podlahy z vinylu jsou odolné, a díky své tepelné propustnosti si dobře rozumí s podlahovým topením. Je to materiál, jehož hvězda momentálně stoupá. Přeci jen, je opravdu univerzální a nevyžaduje zvláštní zacházení. Záleží samozřejmě, jakou třídu zátěže si zvolíte. Ta totiž rozhoduje o tloušťce nášlapné vrstvy, a tím i o odolnosti/životnosti podlahy. Na vinylu je sympatické, že se dokáže vyrovnat i s drobnými nerovnostmi podkladové betonové vrstvy.Zdroj: ČeskéStavby.cz, shutterstock.com
