Sivě stříbrné až zelené lístky s načervenalým lemováním a červenavými skvrnami na listech napovídají, že máme co dočinění se stříbrnou tlusticí (Crassula arborescens). Tahle kráska je nenáročná na ostatní podmínky, pokud jí dopřejete dobře propustnou, kamenitou až písčitou půdu. Má ráda slunná stanoviště, ale snese i lehký polostín. V Jižní Africe, odkud pochází, dorůstá výšky až dvou metrů a vytváří malé stromky. V domácích podmínkách takového „obra“ nečekejte, ale i tak ji lze příhodně tvarovat, podobně jako bonsaj. Zrovna tak často se jí říká jejím rodovým latinským jménem (Echeveira) jako i jejím českým názvem - růžice mexická. Echeveria elegans je stálezelený sukulent s drobnými růžicemi stříbřitě zelených listů, které mají narůžovělé špičky. Výborně se jí daří v interiéru i venku. Snáší plné i částečné slunce, chce písčitou a dobře propustnou půdu. Jen pozor, zalévat až když je půda proschlá, jinak jí hrozí hniloba. V Mexiku se rostlině přezdívá „kamenná růže“ a často se tam používá ve svatebních kyticích, jako symbol vytrvalé lásky. Tlustice vejčitá (Crassula ovata) tu pochopitelně chybět nemůže. Patří u nás k nejznámějším a nejčastěji pěstovaným druhům. Jde o velmi oblíbený sukulent s lesklými, masitými listy. Působí elegantně a zklidňuje prostor kolem sebe. Prý přináší štěstí a podle některých pověr také bohatství. V Číně je symbolem prosperity a štěstí, často se dává jako dárek při otevření nové firmy. Rostlina může žít desítky let a snadno se množí z řízků. K jejímu pěstování vám stačí jasné rozptýlené světlo. Egypťané ji nazývali rostlinou nesmrtelnosti a byla pro ně víc ceněná, než ve středověku pro alchymisty mandragora. Nechtěli jsme ji dát hned na první místo, ale pokud jde o „známost“, první by asi po zásluze měla být. Aloe pravá (Aloe vera) je opravdu velmi populární a nenáročná k pěstování. Ideální pro místnosti s dostatkem přirozeného světla. Potřebuje hodně slunce, jinak špatně prospívá. A prosím jasné a přirozené světlo, žárovka nestačí. I u ní se vyplatí zalévat až po úplném vyschnutí substrátu. S aloe si přitom doma pěstujete i kousek vlastní zelené lékárny. Lepivá látka, gel z listů, se používá k ošetření popálenin a podrážděné pokožky. Když se o nějaké rostlině řekne, že je chlupatá, moc na kráse jí to nepřidá. A snad i proto působí rostliny Kalanchoe tomentosa, chlupaté kalanchóe, jakoby na pohled nedůtklivě. Neklidně. Můžete být ale v klidu, je to docela nenáročná rostlina, vhodná i pro začátečníky. Vyžaduje jen dostatek světla a šetrně přiměřenou zálivku. Jinak ty jemné chloupky na listech jsou tam od toho, aby chránily rostlinu před sluncem a ztrátou vody. Zvláště dekorativně pak vypadá v keramických miskách i v kombinaci s kameny. Starček převislý neboli též šňůrka perel. K tomu poetickému názvu se Senecio rowleyanus dopracoval snadno, protože svými drobnými kuličkovitými listy o velikosti hrášku zelené perličky opravdu připomíná. Pokud si může vybírat, láká ho hlavně ranní slunce. Jasné, ale nepřímé. Je citlivý na chlad, takže se vyplatí jej v zimě přesunout dál od studených oken. Skvěle vynikne v závěsném květináči, anebo tam, kde bude znát jeho „převislý“ efekt. Jestli ale něco nesnáší, tak je to voda v misce. Ta mu opravdu dobře nedělá. A zajímavost na závěr? Starček vytváří malé bílé kvítky, které voní po skořici. Další ze sukulentů, které by vám v domácí sbírce chybět neměly – a nejspíš nechybí - jsou haworthie pruhované (Haworthiopsis attenuata). Populární jsou jako zebry v zoologické. Jde o kompaktní a nenáročný sukulent s bílými pruhy na listech. Je ideální i pro úplné začátečníky. Tedy i pro ty, co si nejsou jisti tím, jak dlouho se dá nechat sukulent bez zálivky. Jinak oproti jiným druhům haworthie nefandí tolik slunci. Snesou i trochu stínu. O Sedum morganianum se někdy hovoří jako o oslím jazyku. Jde o převislý sukulent s hustými, šedozelenými výhony, které připomínají spletený copánek. Je velmi křehký, proto s ním manipulujte opatrně, anebo raději vůbec. Když na něj na pár let zapomenete, respektive jej budete jen pravidelně po vyschnutí zeminy zalévat – a nehýbat s ním – odmění vás bujným vzrůstem. Jinak pokud se jeho listy ulomí, umí snadno zakořenit. V teplých podmínkách (typicky na osluněných balkonech) vytváří růžové květy, které lákají opylovače. Vypadá jako dvě naprosto odlišné rostliny, které se tak nějak náhodou staly jednou. Trnová koruna (Euphorbia milii) na jedné straně totiž láká křehkými a rozněžnělými kvítky, k nimž ale vedou po čertech pichlavé stonky. Je to nápadná rostlina s drobnými květy a sytě zelenými listy, která kvete po většinu roku. Miluje slunce a teplo. Podle legend měla být právě z větví této rostliny upletena ona Kristova koruna. Vy k ní ale tak mučednicky nepřistupujte. Už proto, že obsahuje mléčnou šťávu, která je mírně jedovatá. Proto při manipulaci používejte rukavice. Napadlo vás někdy, proč se netřesku (Sempervivum spp.) vlastně říká „netřesk“? Bývaly totiž vysazovány na střechách domů, které měly chránit před úderem blesku. Ať už tomu věříte, nebo ne, rozhodně jim to na těch střechách slušelo. Říká se jim také „kuřátka a slepičky“, ale k tomu se už žádná pověst neváže. Na první pohled vypadá jako malá růžice, která si libuje ve spárách skal nebo mezi kameny. Ve skutečnosti jde ale o neuvěřitelně houževnatou rostlinu. Přežije sucho, mráz i vítr. Ono i to latinské semper-vivum znamená „věčně živé“. Pravda to však úplně není, když vykvete, uhyne, brzy ale uvolněné místo vyplní nové rostlinky. Na první pohled byste si mohli myslet, že někdo vysypal pár oblázků do květináče. Až při bližším pohledu zjistíte, že se díváte na takzvané živé kameny. Patří k rodu Lithops. Pochází z Jižní Afriky, kde svou strategii přežití založily na tom, že se budou raději podobat nestravitelným kamenům, aby se vyhnuly sežrání býložravci. Na pěstování jsou nenáročné. Potřebují velmi málo vody a hodně světla. Jsou to hodně pomalé housenky, které se dobývají ven z květináče? Kdepak. Jde o ledové kvítky, známější spíš pod svým latinským názvem Delosperma echinatum. Českou verzi svého jména si ale rostlina nevysloužila náhodou. Její drobné lístky jsou pokryté mikroskopickými krystalky, které se na slunci třpytí jako zmrzlé kapky rosy. Když má dost světla, vykvétá drobnými žlutými kvítky, které rozzáří váš okenní parapet i náladu. Po obživlých kamenech Lithops tu máme další specialitku. Kameny přímo z Měsíce. Tak se totiž rostlině Pachyphytum oviferum říká. Měsíční kamínky. Jejich dužnaté, kulaté listy mají perleťový nádech, od jemně modrošedé až po růžovou. Na slunci získávají jemný pastelový tón, který se mění podle světla během dne. Pozor však při manipulaci s nimi. Jsou velmi křehké. Na druhé straně, když nějaký upadne, snadno zakoření a vznikne z něj nová rostlina. Pokud by se popularita sukulentů poměřovala počtem lajků na sociálních sítích, Senecio peregrinus by byl jednoznačně tou největší celebritou. Stačí jediný pohled na její listy, a hned je jasné proč. Připomínají totiž malé skákající delfíny. Daří se jí dobře v závěsných květináčích a v místnostech s dostatkem světla. Ovšem zalévejte jen střídmě, až poté, co půda řádně proschne. Na rozdíl od skutečných delfínů vlhku moc nehoví.Zdroj: autorský text - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
