Tchynin jazyk (Sansevieria) je vyloženě ideální do temnějších koutů, rohů, chodeb a koupelen našich bytů. Přitom vypadá velice pěkně, dokonce honosně. Pozor však na psychicky labilní osobnosti v domácnosti, tato rostlina totiž nejenže má hrany listů ostré jako břitva, tedy jazyk tchyně, ale také vypouští do ovzduší jedovaté alkaloidy, které ovlivňují právě lidskou psychiku. Jinak ale jde o extrémně skromný a nenáročný rostlinný druh. Naopak dokonce dovede vzduch čistit od mnohých toxinů. Pokud jste začínající pěstitel pokojových rostlin, určitě na tchynin jazyk vsaďte. A nebo klidně odjeďte na delší dovolenou, pokud si tuto rostlinu pořídíte. Přežije to. Tchynin jazyk si navíc můžeme pořídit v mnoha podobách, nemusí mít listy jen špičaté a ostré. Všechny druhy jsou přitom velmi dekorativní. Z dalších druhů rostlin, které snesou temnější místa v bytech, můžeme jmenovat například dračinec pruhovaný, zelenec chocholatý, toulcovku kolumbijskou a tajemný zamioculcas. I množení tohoto rostlinného druhu je velmi snadné, nové jedince získáme rychle pouhým rozesazováním rostlin, pokud již vyplnily celý květináč. Tchynin jazyk je lidový název, pod kterým znají tuto rostlinu snad všichni a její jméno tenura bylo zcela vytlačeno. O latinském názvu nemluvě. Název tenura zvolil pro tuto rostlinu botanik jménem Presl. A dokonce i v jiných jazycích je to podobné. Například v angličtině se jí říká mother-in-law's tongue (tchýnin jazyk). Angličané však také říkají devil's tongue (ďáblův jazyk), jinn's tongue (džinův jazyk), bow string hemp (tětivové konopí), snake plant (hadí rostlina) a snake tongue (hadí jazyk). Své vědecké jméno získal rod Sansevieria podle italského šlechtice Pietra Antonia Sanseverina, hraběte z Chiaromonte, který tyto rostliny pěstoval s oblibou ve své zahradě v La Barra poblíž Neapole. Kromě své dekorativnosti a nenáročnosti na pěstování jsou tenury také dlouhověké. Zásadně jde o rostliny zdobné listem a s úspěchem je lze pěstovat dokonce i hydroponicky. Tenury mají tlustý a krátký podzemní oddenek, ze kterého rostou mečovité a nebo nebo homolovité, tuhé, polodužnaté listy. Základní druh má listy tmavě zelené s ještě tmavšími příčnými pruhy, ovšem listy některých druhů dokonce připomínají i hadí těla. Proto také název hadí rostlina.Mnohé vyšlechtěné kultivary pak mají odlišně zbarvené listy se žlutými nebo téměř bílými okrajovými pásy, případně homolovitými listy, z nichž některé lze dokonce splétat do copů, čímž rostlina získává opravdu pikantní vzhled. Některé druhy tenur rostou růžicovitě a mají listy podstatně kratší, ale o to širší. Květenství se dočkáme u starších rostlin, vyrůstá v paždí listů, ovšem květy tenur jsou drobné a celkem nezajímavé. Pro krásu květů prostě tenury nepěstujeme. V tropech se Sansevieria pěstuje na plantážích kvůli vláknům, která se zpracovávají v textilním průmyslu na hrubé tkaniny, lana a rybářské sítě. A právě odolnost vláken vůči vodě, a to i agresivní mořské, je vyhlášená. V přírodě najdeme cca 70 druhů tenur a kulturní formy pochází již z poloviny 18. století. Jde tedy vůbec o jedny z nejstarších pokojových rostlin. Na začátku 20. století se v Čechách pěstovaly v teplém skleníku především tři druhy tenur: Sansevieria angolensis (dnes Sansevieria cylindrica), Sansevieria guyanensis (dnes Sansevieria hyacinthoides) a Sansevieria speciosa. Nejčastěji je však dnes pěstována Sansevieria trifasciata, ze které bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů. Mezi oblíbené kultivary tenury patří Sansevieria ‚Laurentii‘ (má zlatožluté okraje listů), S. ‚Hanhii‘ (má nízký, růžicovitý habitus), S. ‚Golden Hahnii‘ (růžicovité listy má podélně žlutě panašované), S. ‚Silver Hahnii‘ (má bíle panašované listy) a S. ‘Craigii‘ (okrajové žluté pruhy a pruhy středové). Mezi další oblíbené tenury patří Sansevieria arborescens, Sansevieria zeilanica a Sansevieria grandis. Samozřejmě i pro nenáročné tenury platí, že za vhodných podmínek porostou ideálně. Daří se jim již při teplotách 10 oC, ideální je pro ně však 18 oC. Daří se jim jak ve stínu, tak na slunci, ideální jsou však okna orientovaná na západ. Tenury jsou rostlinami suchomilnými, udržujeme proto substrát spíše suchý. V trvale vlhkém substrátu by oddenky telur začaly uhnívat. Před zimou rostliny přemístíme na chladnější stanoviště, kde teploty přesahují jen mírně 14 oC, ovšem jinak tenury bez problémů vydrží i v suchých bytech s ústředním topením. Přes zimu je také třeba značně omezit zálivku. Tenury koření mělce, proto je vysazujeme do širších a mělčích nádob. Mladší rostliny přesazujeme každý rok na jaře, ty starší jednou za tři roky. Ideální je substrát smíchaný jako kombinace drnovky, listovky, rašeliny, hlíny a písku v poměru 2:2:1:1:1. PH je ideální 6. Pokaždé volíme o něco širší květináč a na jeho dno umístíme drenáž ze štěrku nebo drobných kamínků. Použít lze i keramzit. Nepřeháníme to nejen se zálivkou, ale i s hnojením. Bujnější růst by byl vykompenzován nedostatečným zbarvením zdobných listů. Tenury proto hnojíme jen mírně od května do srpna a používáme pouze hnojiva s nízkým obsahem dusíku. Vhodné je i hnojivo určené pro sukulenty. Velmi snadné je i množení tenur, jelikož stačí při přesazování oddělit kořenové oddenky (rhizomy). Poté je vysadíme zvlášť a je hotovo. Množit však můžeme tenury i listovými řízky. Rozdělíme 1 dlouhý list ostrým a čistým nožem na několik pěticentimetrových řízků. Z každého kousku pak vypěstujeme novou rostlinu. Řízky pustí kořínky ve sklenici s vodou, ale i v substrátu. Pokud řízky vysazujeme do substrátu, necháme je několik hodin zaschnout a poté vysadíme a zalijeme. Je důležité, aby horní část řízku byla vždy nahoře. Řízky vysazujeme do hloubky 1 cm. Řízek v teple a vlhku brzy zakoření, načež na spodní části listu brzy vyraší nová rostlina. Řízky můžeme přesazovat i do suchého písku, přičemž je přiklopíme zavařovací sklenicí, pod kterou se vytvoří příznivé mikroklima. Dobře zakořeněné rostliny získáme ve všech případech do měsíce.Zdroj: CESKESTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com, pixabay.com, picjumbo.com, unsplash.com
