A proč zrovna jižní Afrika? Období letních dešťů zde trvá cca od listopadu do dubna a v zimních měsících (od května do října) je zde velmi chladno, někdy i sněží. Ovšem úrovně našich zim, kdy mohou udeřit i silné mrazy, místní zima nedosahuje, proto je třeba lipku pěstovat jako pokojovou rostlinu, kterou můžeme letnit. Krátce po objevu a popisu rodu Linnéem mladším byla lipka africká představena v roce 1790 v Anglii a poté ve zbytku Evropy. Nejprve si získala ohromnou oblibu a brzy se dočkala prvních vyšlechtěných kultivarů, ovšem právě pro svůj bujný a mohutný vzrůst ustoupila během 20. století do pozadí. Svůj comeback zažila až v roce 1980 a začala se vracet i na naše území. České jméno rostliny výhradně odkazuje na její podobnost s našimi domácími lípami. Stačí se podívat na listy a také rozložitý vzrůst. Prostě zmenšené lípy. Lipka africká (Sparmannia africana), jinak též obnitec, lípěnka a nebo spermánie je však pokojovou rostlinou vhodnou do větších prostor, kde vynikne jako solitér. A důvodů je více, nejen velikost. Dalším je barevnost, tvar listů a samozřejmě neuvěřitelné květy. Rod Sparmannia jinak zahrnuje cca sedm druhů pocházejících z Afriky a Madagaskaru, jen dva však pochází právě z jižní Afriky. A právě z nich byly vyšlechtěné pokojové rostliny. Nejčastěji se pěstuje kultivar Sparmannia africana 'Flore Pleno' s plnými květy a 'Variegata' s bělavě skvrnitými listy. Známá je též zakrslá forma 'Nana'. Lipka africká je hustý, již od země větvený, stálezelený keř. V přírodě dosahuje výšky až šest metrů, doma si však můžeme růst usměrnit řezem, přesto ale vždy půjde o pokojovku s většími nároky na prostor. Listy má široce srdčité, na okrajích pilovité, bíle chlupaté na obou stranách. Ochlupení je měkké. Květy jsou dlouze stopkaté, velké cca 3 cm a vyrůstající v okolících na koncích větviček, případně v paždí listů. Květů se dočkáme od listopadu do května, tedy v období, které je v oblasti původu pro tuto rostlinu obdobím vegetačním. Květy lipky se otevírají postupně, nejprve jsou bílé až zelenobílé a svěšené, v jejich středu najdeme značné množství nápadně dlouhých, barevných, nitkovitých tyčinek. Vnější tyčinky jsou žluto-fialové, vnitřní červeno-fialové. Zajímavostí je, že tyto tyčinky jsou citlivé na dotek. Květ se proto otevře při doteku hmyzu a samozřejmě i našeho prstu. Oč více potřebuje lipka prostoru, o to méně jí postačí světla. Temný kout sice nesnese, ale světla vyžaduje méně a přímé slunce vyloženě nesnáší. Za dobrých podmínek dovede za jedno vegetační období vyrůst vyrůst velmi vysoko i široko. V interiéru tedy volíme stanoviště světlejší, vzdušné a chladné. Nesnáší suchý vzduch a ideální je pro ni místo u severně orientovaného okna. Pokud lipka vyloženě trpí nedostatkem světla (zamiokulkas to prostě není), případně vysokými teplotami, vytvoří dlouhé výhony s malými listy. Lipka je doporučována pro zlepšení vylhkosti vzduchu v bytě. Svou velkou listovou plochou a množstvím listů dochází k odparu většího množství vody. Ve vegetačním období, tedy od března do září, lipka vyžaduje hojnou zálivku, kořenový bal nesmí nikdy vyschnout. V oblastech svého původu vyhledává stále vlhká stanoviště. V létě potřebuje více vody než v zimě, to však platí pro většinu rostlin. V zimě se navíc zálivka řídí teplotami v místnosti. Pozor však, nejde o rostlinu bahenní, na přelití je proto citlivá, nikdy nesmí stát ve vodě. Od jara do podzimu přihnojujeme dvakrát týdně, v zimě stačí jednou za měsíc. Použijte běžné hnojivo pro kvetoucí pokojové rostliny. Přezimování lipky je ideální při teplotě okolo 10 °C. Mladé rostliny je třeba každý rok na jaře přesazovat do větších nádob, starší jednou za dva roky. S přesazováním skončíme u maximální velikosti nádoby, jakou jsme schopni rostlině poskytnout, poté již jen vyměňujeme vrchní díl substrátu. Směs je dobré smíchat z jednoho dílu zahradního substrátu, kompostu a písku. Lipka má rozložité a bohaté kořeny, proto opravdu nesmíme prostorem pro ně šetřit. Kořeny navíc nádobu rychle vyplní, proto také tak časté přesazování. Na dně květináče je vždy nezbytná drenáž.Květů se dočkáme až od věku tří let a do té doby se ani nesmí stříhat letorosty. Pokud však již starším rostlinám upravujeme rozložitost řezem, snadno využijeme odstříhnuté části k množení. Není nic snadnějšího než množení lipky z řízků. Ty však odebíráme pouze z odkvetlých výhonů, v opačném případě bychom se květů nedočkali. Řízky nám zakoření nejrychleji zakryté sklem, případně v domácím skleníčku.
