V průběhu let střídavé ohřívání a ochlazování zatěžují strukturu i povrch solárů. Vznikají na nich malé praskliny, srážky korodují rám a vrstvy materiálů na povrchu se mohou začít odlupovat. Není to nějaká nepřiznaná vada, nikdo nesliboval, že solární panely vydrží na věčnost. Co už ale problém je, že pořád ještě není dořešeno, co bude se solárními panely dál, až limit své životnosti přesáhnou.Své o tom vědí třeba ve Spojených státech amerických, kde vyžilé solární panely zpravidla končí na skládkách. V roce 2023 to byla konečná adresa pro 90 procent tamních vyřazených solárních panelů. Zdá se to být nelogické, vypadá to jako nesmyslné mrhání. Při tom, kolik obsahují vzácných a znovu-použitelných materiálů, by jistě bylo praktičtější je rozebírat, recyklovat a vyrábět z nich panely nové. Jenže to snadné není. Solární panely jsou vyrobeny tak, aby odolaly rozmarům počasí. Jsou navrženy pro maximální odolnost, proto není snadné je nějak „rozbít a rozložit na součástky“. A vzhledem k tomu, kolik je dnes – nejen ve Státech, ale po celém světě – solárních instalací, narůstá tím i celý problém.Pozitivně vnímané tempo, kterým v posledních dekádách přibývalo solárních instalací, teď bude určovat, jak velké objemy vyřazených solárních panelů se budou hromadit. A skutečně se nemáme nač těšit. Vysvětlit to v souvislostech se pokouší Anurag Srivastava, profesor informatiky a elektrotechniky z Univerzity Západní Virginie. Základním zádrhelem, který stojí v cestě materiálové recyklaci při zpracování solárních panelů za hranici životnosti, je podle něj „cenové dilema“. Prostá bilance nákladů a zisků.Odeslání solárního panelu na skládku v USA stojí 1 až 5 amerických dolarů. Po přepočítání řekněme kolem jedné stokoruny. Recyklace však může stát třikrát až čtyřikrát více. Kolem osmnácti dolarů. Takže o tom, že recyklace vyjde dráž, pochyb není. O návratnost vložených vyšších nákladů na recyklaci by se „měla postarat“ přidaná hodnota získaných materiálů. Třeba stříbra nebo mědi. Jenže tyto materiály jsou v solárních panelech obsaženy ve velmi malém množství. Takže se jejich hodnota po kompletním vytěžení pohybuje někde kolem 10 až 12 dolarů (zhruba 200 – 250 korun). Což snahu o recyklaci deklasuje na ztrátovou záležitost. Platit více za to, že dostanete méně, se prostě nenosí nikde ve světě.Ruku v ruce s tím jde i kvalita vytěženého materiálu. Prozatím je obtížné získat recyklací solárních panelů zpět i obyčejné sklo. Mnoho vrstev je slepeno k sobě a je třeba je oddělit, než je lze roztavit pro opětovné použití. A pokud oddělení není dostatečně přesné, získané sklo nebude dostatečně kvalitní pro výrobu dalších solárních panelů. Nebo oken.Bude vhodné pouze pro méně kvalitní použití, jako je například výplňový materiál ve stavebních projektech. Nezískáváte tutéž kvalitní surovinu, jaká byla do konstrukce vložena. Jiné panely, obvykle ty staršího data výroby, mohou obsahovat malé množství toxických kovů, jako je olovo nebo kadmium. Ty mohou výrazně komplikovat jednotné zprocesování. S nebezpečným odpadem se musí zacházet jinak. A je to pak dražší.Nikdo se nijak zvlášť do recyklace solárních panelů nehrne: je to nákladné, pracné, neziskové. A prozatím to nedává ani kvalitní výstup sekundárně zužitkovatelného materiálu. Přičemž se s recyklací pojí riziko, že se vám recyklovaný odpad pod rukama změní v odpad nebezpečný. Což zvyšuje náklady recyklace i likvidace. Odborníci, jako například Srivastava navrhují, aby se na průmyslové a designové bázi proměnil způsob, jakým jsou solární panely konstruovány. S tím, že by alespoň ty budoucí solární panely mohly být navrženy – přímo integrálně - pro snazší recyklaci. S použitím různých konstrukčních metod a materiálů a vylepšených systémů zpracování.Výroba solárních panelů, které lze snadněji rozebrat na samostatné komponenty vyrobené z různých materiálů, by totiž mohla urychlit recyklaci. Součástí těchto návrhů by mohly být komponenty, které do sebe zapadají jako kostky Lega – a které namísto použití lepidla drží pohromadě rozpustné tmely a syntetické pryskyřice.Pomoci by mohly i vylepšené metody recyklace. V současné době se panely často jednoduše rozemelou, přičemž se všechny materiály jejich součástí smíchají dohromady. A k jejich separaci, opětovnému oddělení pro opětovné použití, je nutný složitý proces.Pokročilejší přístupy umožňují extrahovat jednotlivé materiály s vysokou čistotou. Například proces zvaný leptání solí dokáže získat zpět více než 99 % stříbra a 98 % křemíku v úrovni čistoty, která je vhodná pro vysoce kvalitní opětovné použití, potenciálně i v nových solárních panelech, bez použití toxických kyselin. Tato metoda umožňuje také získat významné množství mědi a olova pro použití v nových produktech. Jenže to by po takových postupech musela existovat širší poptávka, což zatím příliš neplatí. Protože je lacinější (a snazší) vyřadit staré a pořídit nové. Tedy pokud je celý cyklus vnímán jen skrze ekonomické náklady.Srivastava upozorňuje, že právě „jen ten ekonomický pohled“ nás zkrátka nechává ve štychu. Recyklaci solárních panelů je prý třeba chápat v celé šíři možných přínosů. Nejen těch prozatím ne úplně výhodných ekonomických, ale i třeba environmentálních.Z dlouhodobého hlediska se může ukázat, že získávání a opětovné použití cenných materiálů je nákladově efektivnější než neustálý nákup nových surovin na volném trhu. Což by mohlo snížit náklady na budoucí instalace solárních panelů.Recyklace panelů a komponentů navíc snižuje závislost na materiálech dovážených ze zahraničí, čímž se projekty solární energie stávají méně zranitelnými vůči globálním narušením. Recyklace také zabraňuje ukládání toxických materiálů na skládky. To může pomoci zajistit, aby přechod na čistou energii nevytvářel nové ani větší environmentální problémy.Recyklace solárních panelů také produkuje mnohem méně oxidu uhličitého než těžba a výroba panelů ze surovin. Má své výhody. Kterým ale zatím nedáváme moc prostoru, protože realitu solárních panelů vnímáme jen „ekonomicky“.Třeba se to začne měnit, až nás zaplaví haldy výběhových solárních panelů. I když by asi bylo lepší o tom popřemýšlet dřív, než k tomu dojde.Zdroj: TheConversation.com, eridirect.com, EPA.gov
