Když potkáte běžného řemeslníka, řekne vám: nekupuj nekalibrované dlaždice, jinak se za pokládku nedoplatíš, obzvláště při minimální spáře. Všechno se bude muset zařezávat, zbrušovat… Prostě žádný obchoďák, žádné Polsko. Jedině kalibrovanou! Jenže ono to tak není, principiálně sice tak trochu ano, ale dochází zde ke zmatení slov, nekalibrovaná dlažba totiž vlastně neexistuje a ta, na kterou řemeslník upozorňuje, je právě kalibrovaná, což ovšem znamená, že u ní dochází ke značnému rozměrovému kolísání. Naprosto přesné rozměry totiž nabízí dlažba rektifikovaná, čili taková, jejíž hrany jsou mechanicky broušeny do pravého úhlu. A proto je také významně dražší, ušetříte pak ale za práci! A v případě minimalizace spár a pokládky větších ploch i docela velký “balík“. S výše uvedeným zmatením slov jsem se setkal dokonce i u prodejce, u něhož by člověk vyžadoval odbornost a zkušenosti. U rektifikované dlažby dosahuje přesnost zabroušení hran ± 0,2 mm. A to již umožňuje pokládku s minimální spárou od 2 mm. Důležitá je však zvýšená opatrnost při manipulaci s rektifikovanými dlaždicemi, jelikož jsou jejich hrany velmi křehké. Významné rozměrové kolísání kalibrovaných dlaždic je pak zcela v souladu s normou a nutností je zde spára od čtyř až pěti mm výše. Navíc je třeba kalibrované dlaždice nakoupit vždy v dostatečném množství (včetně dostatečného prořezu) naráz. Jednotlivé výrobní šarže se mohou výrazně lišit především kalibrem, ale i probarveností. Při jednorázovém nákupu si obsahy krabic snadno promísíme, ovšem „dolepit“ část plochy odlišnou šarží může být fatální zkušeností. V jedné místnosti se navíc při pokládce nesmí kombinovat různé kalibry, natož více. Nesmíme kombinovat ani 2! Jedině v případě na sebe navazujících ploch odlišných kalibrů, kdy nemohou rozměrové rozdíly ovlivnit výsledek. Prořez je ve všemožných zdrojích a výrobci uváděn alespoň 10%, lépe 15%, záleží však i na typu dlaždic, zkušenostech obkladače a členitosti a rozměrech obkládaných ploch. Například pásky na rovném kusu stěny lze položit i zcela bez prořezu, přesto je však třeba počítat s rezervou, jelikož nějaká dlaždice může být v balení rozbita, může mít výrobní vadu, nějaká se může poškodit při přepravě a nebo praskne při samotné práci, stačí drobné, skryté poškození z výroby, ťukne se gumovou paličkou a prasklina je na světě. Podobné je to vlastně i s jinými materiály, ovšem u těch nepohledových existuje ohromná výhoda možnosti maximálního využití prořezů. Třeba v případě příčkovek z pórobetonu (značku neuvádím kvůli skryté reklamě) se mi povedl prořez ani ne 1%, ovšem platit byste za takovou práci řemeslníkovi nechtěli… To je již levnější část materiálu vyhodit na skládku. Jednou věcí jsou přesné či nepřesné rozměry dlaždic a druhou podklad. Pokud není rovný, nejsou nám nic platné ani ty nejlepší rektifikované dlaždice. Prostě je třeba podklad nejprve důkladně srovnat. A čím větší je formát dlaždic, tím je dokonalá rovinatost důležitější. Prostě lepidlo, “perlinka“ a “kleťák“, vodováhy, případně i provázky a dostatečně dlouhá lať, či raději více latí potřebných rozměrů a samozřejmě zcela rovných. Takzvané “vrtule“ způsobí jediné, přivedou nás k šílenství. V případě podlahy pak rozhodně nivelační hmota! Čili rekapitulace, rektifikace je mechanický proces broušení hrany dlaždic do pravého úhlu. Upravené dlaždice pak mohou být pokládány bez rizika rozdílné velikosti. Při rektifikaci je totiž každá dlaždice zabroušena na přesnou (totožnou) velikost, kdy přesnost zabroušení hrany je ± 0,2 mm. Rektifikace proto umožňuje pokládku s minimální spárou od 2 mm. Rektifikují se dlaždice určené na stěny i podlahu, i když to již v dnešní době nehraje velkou roli, běžně se na stěny lepí dlažba a tloušťka obkladů určených na stěny dorovnává tloušťku dlažby. Standardem již obvykle nejsou 4 mm, ale 8 mm. Na rozdíl od kalibrovaných dlaždic, není třeba rektifikované dlaždice třídit do skupin jednotlivých kalibrů (např. kalibr 0, 1, 2, 3, atd.). Pozor však, zabroušené hrany rektifikovaných dlaždic jsou křehké a je proto nutná opatrná manipulace. Hrany a rohy se při neopatrnosti snadno odštípnou. Stinnou stránkou je obvykle dosti vyšší cena rektifikovaných dlaždic oproti kalibrovaným. Někdy dokonce není u rektifikovaných dlaždic nutné ani spárování, prostě mohou být rozměrově zcela dokonalé, totožné. Pozor však, není pravdou, že se rektifikované dlaždice vůbec nemusí spárovat. Pokud vám tedy bude prodejce něco takového tvrdit, možná bude lepší jít o dům dál. Navíc platí, že pokládka bez spár může hrany a rohy dlaždic velice snadno poškodit. A důvodem může být již jen přirozená rozpínavost a roztažnost materiálů, které tvoří podkladní vrstvu. Jinak se prostě rozpíná beton, stavební chemie (např. nivelační vrstva), lepidlo (lepící tmel), dřevo apod. A jinou rozpínavost mají logicky i samotné keramické dlaždice. A v případě například podlahového topení se pak tyto vlastnosti ještě násobí. Navíc je nutné při pokládce rektifikovaných dlaždic naplánovat nejen vhodný spárořez, ale ve větších prostorách i dilatační flexibilní spáry. Ty totiž eliminují přirozené pnutí materiálu právě způsobené rozdílnou rozpínavostí a roztažností. Spárování keramických dlaždic má totiž zásadní funkci, kterou je právě absorpce pnutí materiálů. A při instalaci beze spár na podlahy je zde navíc ohromné riziko poškození již nalepených obkladů na stěnách. Mezi podlahou a stěnou totiž musí být vždy pružná spára! Dokonce platí, že pokládku bez spár pokládají výrobci keramických dlaždic za chybnou! Při vypalování keramických dlaždic v pecích za vysokých teplot dochází k přirozenému smršťování hmoty o cca 10% objemu. Výrobní dávka (šarže) keramických dlaždic, které opouštějí pec, může mít odlišné objemové rozměry, prostě se může lišit geometrie jednotlivých šarží, ale i probarvenost. Dlaždice mohou být dokonce i deformovány. Kalibr je pak údajem o přiřazení konkrétních keramických dlaždic do skupiny daného rozměrového rozsahu. A ten je specifikován normou (EN 14 411:2006). Po vypálení jsou tedy dlaždice ve výrobě členěny do jednotlivých skupin (šarží) právě podle dosažené hodnoty kalibru. Označení kalibru a rozměrové tolerance podle normy jsou pak uvedeny na každém balení keramické dlažby. Najdeme zde jmenovité rozměry v cm (např. 20x20 cm) a deklarovaný rozměr (kalibr) je uváděn na obalu v mm. Metodiku stanovení geometrických parametrů keramických obkladových prvků a povolených odchylek od deklarovaných rozměrů přitom popisuje norma EN ISO 10545-2. Vždy je třeba pořídit potřebné množství kalibrovaných dlaždic naráz včetně dostatečného prořezu a je třeba dbát na to, že při pokládce v jedné místnosti nesmíme používat dlaždice rozdílného kalibru. Nebylo by možné dosáhnout pravidelné pokládky. Schválně si nechte obkladačem udělat kalkulaci pokládky kalibrované a rektifikované dlažby na stejné plochy a uvidíte. A pokud řekne, že to není důležité, měl by se dozvědět, kde jsou dveře...
