Koupit se dá dnes ledajaká služba, a zrovna pronájem úlů se stává vcelku módním trendem. Má totiž jednoznačně pozitivní vztah k následné úrodě. V obecném průměru se totiž dá bezprostřední aktivita opylovačů spojit s až 30% nadúrodou. Samozřejmě se kvůli tomu hned nemusíte stát včelařem. V současnosti si totiž můžete „pronajmout“ přítomnost úlů na svém pozemku, ať už zahradě, sadu nebo u zemědělského pole. Není to pochopitelně jen tak: majiteli totiž musíte garantovat, že zapůjčené včelstvo u vás nesejde hlady, anebo na otravu pesticidem. Jinak je to ale smlouva se vším všudy, podmínky je třeba ladit. Poskytovatel služby - včelař může zajistit servis vlastní kontroly a dozoru nad bzučícími pracovnicemi, nebo vám může včelstvo s úly rovnou zapůjčit. Pak už bude péče na vás, včetně možných rizik. Někdy je to o penězích, jindy o vzájemně prospěšné dohodě: vy dodáte květnatý sad, včelař opylovače. Med ale bude jeho. Poměrně zajímavou alternativou, která už v Česku párkrát probleskla, byla akce „včelařem na zkoušku“. Kdy si můžete na jeden rok zapůjčit úl i s obyvateli, a sami si v praxi vyzkoušet, jaké by to bylo. Minimalizuje to vaše pořizovací náklady, obohacuje o nevšední praktickou zkušenost a zážitky. Kdo ví, třeba se pak rozhodnete pro novou kariéru nebo koníček. Vztah Čechů k včelám je naštěstí příkladný, což se nedá říct o Spojených státech amerických. V Kalifornii se už dávno ujala praxe nákupu úlů se včelami, které se usadí u broskvových plantáží. A až sezóna sběru ovoce skončí, naháží tu úly na jednu hromadu a spálí. Nejde jim o včely a med, ale jen o opylovací servis. Chcete-li, byznys. Česká cesta s pronajatým úlem na vlastní zahradě je pak hned snesitelnějším řešením. Včely z pronájmu se tak dostávají i do měst a zahrad, kam by jinak pronikly jen stěží. A jaký hmyz si ještě můžete „koupit“? Vyzkoušet můžete třeba čmeláky. Záleží na konkrétním prodejci, ale pořízení čmeláků je také dost komplexní a sofistikovanou zábavou, která si co do náročnosti s chovem včel nezadá. Chovu čmeláků na zahrádkách se věnují například stránky www.cmelaci.cz a www.chov-cmelaku.cz, na kterých můžete načerpat spoustu inspirace. Ať si pořídíte úlek nebo rovnou hotový čmelín i s živou násadou, budete muset v dostatečném předstihu přizpůsobit svou zahradu novým obyvatelům. Je třeba sladit nabídku květin s poptávkou čmeláků a připravit jim optimální podmínky.Čmeláky totiž není až takový problém koupit, jako je úspěšně chovat. Jsou citlivější na chlad, stavbu čmelína a jeho izolaci, prostor, provedení vstupní klapky. Dokonalý servis v tomto ohledu, ať už po stránce informací a dostupné nabídky, nabízí projekt Český Čmelák. Raději byste něco elegantnějšího, než těžkotonážní brundibáry kroužící nad květinami? Pak by možná to pravé pro vás byl chov motýlů. Který můžete pojmout jako ochranářskou ideu, zábavný a poučný koníček anebo podnikatelský záměr. S vajíčky a kuklami motýlů se totiž obchoduje ve velkém, a raritní kousky přijdou na hezkých pár stovek. Sám chov není až tak o koupi nejkrásnějších exemplářů, jako spíše o citlivém přístupu, v rámci kterého dokážete dotáhnout do konce celý jejich životní cyklus. Je to přímo královská disciplína chovatelů, a hned trojboj. Protože tu v různé míře dokonalosti napodobujete tři fáze. Odchov housenek, většinou v nějaké prodyšně uzavřené nádobě, s živnou zelení. A také větvičkami nebo stonky, na kterých by druhy vázané na porost mohly zakuklit (některé druhy dávají přednost pobytu v zemině). Když se pak z kukly vyloupne motýl, ještě vyhráno nemáte. Chce to vnější pobytovou síť, ve které si bude moci poletovat. Než se třeba spáří a naklade vajíčka. Chov motýlů je skutečně náročný, takže nakonec možná dáte přednost živé a už hotové násadě. Ta vám ale na zahradě dlouho nevydrží, pokud nebude pro motýly atraktivní. Proto také chovatelé začínají u „rozumnějších“ martináčů a dalších, ne až tak nároky komplikovaných druhů. Koupit a odchovat v domácích/terarijních podmínkách lze s trochou umu a zkušeností prakticky jakýkoliv hmyz, od živých drahokamů – zlatohlávků, přes syčící šváby až po tajemné kudlanky. Jen je dobré dávat si velmi dobrý pozor na to, abyste je, coby druhy nepůvodní, nevypouštěli do volné přírody. Nejde o to, že by se tu hned musely zabydlet. Zimy to zatím spolehlivě regulují. Jde spíš o šíření nejrůznějších parazitů a chorob, které by ohrozily druhy domácí. Možná vás neláká krása, exotika ani zvýšení výnosu úrody. Třeba jen chcete zatočit s jinými škůdci, a nestojíte o pomoc postřiků. Pak byste mohli přemýšlet nad nákupem násad pomocníků z řad hmyzích dravců. Ukrutných slunéček sedmitečných, postrachu mšic. O zlatoočkách, před kterými se třesou svilušky. Inspiraci můžete nalézt v článku Hmyz jako nástroj biologické ochrany? Zatočte se škůdci tím, že proti nim nasadíte jejich predátory. Trochu to ale celé nutí k zamyšlení. Kupovat si užitečný nebo krásný hmyz? Na dobře fungující zahradě by měl být přeci přítomný, a své ekologické služby poskytující zdarma, ne?
