Poruchy základové konstrukcePokud se objeví poruchy základů, je to skutečně vážný problém. Dochází k nim kvůli nerovnoměrnému sedání stavby (je překročena únosnost základové půdy, stavba je špatně odvodněna, záleží i na stavu podzemních vod), nedostatečně hlubokým základům (základová spára musí být založena alespoň v nezámrzné hloubce 80 cm, jinak se základy poškodí vlivem mrazů), poklesu či posunu podkladních vrstev pod základy, či použití nekvalitního či nevhodného materiálu (nejčastěji betonu nedostačující třídy, betonu s plnivem z recyklátu, betonu vyráběnému po domácku). Důsledkem poruch základů jsou často trhliny ve stěnách stavby. Oprava základové konstrukce poškozené nerovnoměrným sedáním stavby se provádí rozšířením plochy základu a ohled je brán na únosnost zeminy. Zároveň je třeba odstranit vlhnutí pod základy a dodatečně zvýšit únosnost půdy (například injektáže cementových či jílovitých suspenzí, pozor však na vliv zásahu na okolní budovy).Pokud jsou základy nedostatečně hluboké, musíme je podezdít, podbetonovat či zvýšit okolní terén, aby zůstala pata základů alespoň 0,8 až 1,2 metru pod terénem. Dalším řešením jsou mikropiloty. Pokud poklesly či se posunuly vrstvy pod základy, je třeba stavbu stáhnout opasky nebo železnými kleštinami. Při větším poškození domu se však nevyhneme demolici.Při použití nekvalitního materiálu či špatném technologickém postupu se mohou v budoucnu na budově objevit trhliny. Řešením může být výměna základů, jejich ochrana obkladem či nátěrem, nebo jejich prohloubení. Vždy však jde o velmi nákladné a složité zásahy, proto se vyplatí věnovat základům - ZÁKLADU DOMU - při stavbě nového objektu náležitou pozornost. Poruchy nosné svislé stavební konstrukceK poruchám svislých nosných konstrukcí dochází nejčastěji kvůli špatně zpracovanému projektu, nekvalitnímu materiálu, jeho nesprávnému použití a nedostatečnému dohledu nad prováděnými pracemi. Trhliny ve zdivu také často zaviní poruchy základů (viz. výše). Ovšem svou roli hraje též vnější působení – mechanické a chemické. A právě nejčastějším nepřítelem těchto (ale nejen těchto) stavebních konstrukcí je nadměrná vlhkost. Vlhkost snižuje tepelně-izolační vlastnosti zdiva a postupně naruší jeho strukturu, což má v konečném důsledku za následek zhoršení statických vlastností zdiva. Navíc se tvoří výkvěty a šíří plísně. Na omítkách se tvoří vlhké mapy a omítky se vzdouvají. Sanace takto poškozeného zdiva pak musí odpovídat příčinám vlhnutí, kterými mohou být nejčastěji vzlínající vlhkost a spodní voda. Odstranění vlhkosti ze svislých stavebních konstrukcíK odstranění těchto vad se používají, mechanické, chemické a neinvazivní metody. Mechanicky se odlišně sanuje podzemní a nadzemní část zdiva. Sanace podzemní části zdiva se zahajuje odkopáním zeminy, poté se vkládá hydroizolace a realizuje přizdívka. Důležité je vytvořit vzduchové mezery, které zajistí odvětrání původního zdiva. Pokud sanujeme nadzemní část zdiva, často se sahá po jeho podřezání a vrážení hydroizolace do spáry – do mezery opatřené klíny. Tyto práce samozřejmě vždy souvisí i se sanací omítky. Nejčastější chemickou metodou je injektáž, která se provádí při problémech se svislou izolací. Celá plocha vlhkostí napadeného zdiva se ošetří vyvrtáním otvorů, do kterých je injektována chemikálie, která do zdi nasákne. Vznikne tak infúzní clona, která zabraňuje proniknutí vody a jejích par do stěny. Injektáž je účinná i před tlakovou vodou. Injektovány však mohou být třeba i pryskyřice, což se vždy provádí v jedné rovině a nahradí to nákladnější metodu podřezání, ovšem jen v konkrétních případech, podřezání zdiva je často nutné.Neinvazivní sanace jsou spíše doplňkové a nedovedou odstranit příčiny šíření vlhkosti. Navíc se používají pouze u nadzemních konstrukcích budov. Patří sem například elektroosmóza, využívající fyzikálních vlastností vody a jednosměrného elektrického proudu. Stavební konstrukce je zahřívána a voda v ní následně odpařována. Používá se též magnetokineze, kdy je přepolarizován směr pohybu molekul vody, která pak proudí zpět do země či metoda mikrovlnná. Stejně tak aplikace sanačních omítek se používá jako doplněk k dalšímu způsobu sanace. Sanační omítky jsou vhodné pro zasolené zdivo, jelikož do sebe ze zdiva vsáknou agresivní látky a zabrání vytváření nevzhledných skvrn na stěnách. Poruchy vzniklé následkem chladuNegativní působení chladu přímo souvisí s nadměrnou vlhkostí stavebních konstrukcí. Vlhkost a chlad společně snižují tepelně izolační schopnosti stavebních materiálů. V interiéru pak dochází ke kondenzaci vody na stěnách. Z vnější strany je zdivo zase společně s omítkou narušováno. A důvodů vzniku tohoto nežádoucího fenoménu může být více. Důležité je například provedení detailů prostupů stejně jako správně zvolená tloušťka a typ tepelné izolace (na vlhké zdivo se například nehodí polystyrén, vhodnější jsou paropropustné minerální vaty, organické materiály z rostlin či ovčí vlna. Zateplení objektu je přitom nutné provádět na dokonale suché stěny. Proto zateplení vždy předcházejí sanační opatření. A pokud ve zdivu vlhkost stále je, musíme volit bezkontaktní (odvětrávané) zateplení. Objekt je přitom nutné zateplit ze všech stran (kontaktně i bezkontaktně) včetně důkladného provedení detailů ostění (kolem oken a dveří). Problémem může být i pouhá výměna oken za nová a těsnější, aniž bychom pak mysleli na důsledné větrání a řádné vytápění vnitřních prostor.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
