O Dušičkách se naše hřbitovy jenom hemží lidmi, hlukem automobilů a aranžováním hrobů v různých kategoriích vkusu i nevkusu. Takové však nové Poslední místo ve Vratislavicích není.Není důležitý váš subjektivní pohled na lidskou smrtelnost, laskavé slovní spojení „konejšivá architektura“ by mohlo být na místě i vytesáno. Bez snahy vytvářet nesmrtelné definice, citáty a proklamace. Bez odkazů na moudra jiných. Každý ať si doplní svá slova ve svých myšlenkách, nebo ať se zcela vyprázdní a mlčí v nepopsatelnosti své bolesti, která patří k životu. Není důležitý ani váš pohled na architekturu. Definovat se ji snažili a snaží mnozí, ale v zásadě se stále jenom přou. Dokonce platí, že co architekt, to vlastní pohled. Co však architekturu umlčet? I tím je možné dosáhnout nebývalé krásy, byť z ní mrazí. Starý hřbitov nad Vratislavicemi byl rozšířen o nové prvky tak, aby vlastně o architekturu ani nešlo, přitom však dílo zůstalo počinem bytostně architektonickým, drželo se při zemi, ale otvíralo prostor. Uměním, které nechce překřičet bolest truchlících. Chce ji pohltit, rozmělnit a roznést do světa v podobě drobných kapek kondenzovaného pláče. Mlžných oparů tajemství, do kterého se snažíme proniknout. Je něco „tam za branou“? A je to vůbec brána? Nakolik trvalou součástí světa jsme? Dokud má kdo vzpomínat? Nebo napořád? Jsou naše stopy patrné i po milionech let? Co jsem to zaslechl v jemném šelestění listí? „Nevedls až tak špatný život?“ A kdo mi to říká? „Jaká je povaha smutku a truchlení ve společnosti, která již nesdílí náboženský nebo filozofický pohled na smrt a co přichází po ní? V návrhu rozšíření vratislavického hřbitova jsme hledali formu, která je patřičně důstojná, ale zároveň obsahuje špetku naděje, aniž by se odkazovala k náboženským symbolům. Pracovně jsme takový přístup nazvali konejšivá architektura,“ tak svůj pietní počin popsali Mjölk architekti. Starý vratislavický hřbitov byl architekty rozšířen a doplněn o rozptylovou loučku, vsypové loučky a pietní místo pro nenarozené děti. Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a také háj pamětních loučí. Stačí se louče dotknout a rozzáří se na 72 hodin. Vsypové loučky jsou pak umístěné v zadní části hřbitova a pod vzrostlou břízu bylo navrženo skromné pietní místo, kde se lidé mohou rozloučit s nenarozenými dětmi. Pokračování dlážděné cesty a středovou osu ukončuje kruhový vodní prvek zrcadlící oblohu nad hlavou. Kruhový tvar rozptylové loučky volně odkazuje na cyklickou povahu života a naše působení v něm. Loučka je obklopena hájem pamětních loučí, což jsou pietní prvky sloužící jako památka na zesnulé, kteří byli pohřbeni rozptylem. Každý jednotlivý pietní prvek je opatřen mosaznou cedulkou nesoucí jméno zesnulého, případně jméno rodiny. Dotykem v horní části louče pozůstalý rozsvítí lucernu z broušeného skla, která pak svítí následujících sedmdesát dva hodin. Čili jde o současnou reinterpretaci rituálu zapálení svíčky na znamení památky na zesnulé. Vsypové loučky jsou pietním místem s udržovaným trávníkem, které slouží k ukládání zpopelněných ostatků do anonymních, ale přesně vytyčených jamek. Vsyp se provádí tak, že do vyhloubené jamky se při obřadu vsype popel zesnulého. Drn z vyhloubené jamky se po obřadu vrátí zpět na původní místo. Po provedení vsypu je daná část trávníku trvale obsazena a další vsyp se provádí na vedlejším místě. I pietní místo pro nenarozené děti má hluboký smysl. Téměř každý člověk zná rodinu, která během těhotenství nebo krátce po narození přišla o vytoužené dítě. Sdílení bolesti, duchovní a psychologická pomoc, ale také možnost se s miminkem rozloučit, jsou nezbytné pro vyrovnání se s touto smutnou událostí. Pod vzrostlou břízou proto vzniklo intimní zákoutí s lavičkou a památníkem z rozpůleného kamene, kam může rodina umístit svou vzpomínku v podobě zapálené svíčky nebo drobného předmětu. Třeba hračky, oblečku, knoflíku, namalovaného kamínku apod.Poslední místo nad Vratislavicemi získalo titul STAVBA ROKU 2025 a Českou cenu za architekturu 2025. Poslední místo nad VratislavicemiKraj: LibereckýStudio: Mjölk architektiAutor: Tobiáš Hrabec, Jan Mach, Jan VondrákUmístění projektu: Nad Školou 160, Liberec – Vratislavice nad NisouRok projektu: 2022Rok dokončení: 2024Plocha pozemku: 2 960 m2Náklady: 5 mil. CZKInvestor: Městský obvod Liberec – Vratislavice nad NisouProjektová dokumentace: MjölkingNávrh zahradních úprav: Atelier FleraRealizace: Two BricksTechnologické řešení světel: Archlights, Michal ŘehákZdroj: STAVBA ROKU, EARCH, ARCHIWEB, ESTAV, Česká cena za architekturu, mjolk.cz
