Že je dobré umístit zahradní posezení pod rozložitý strom, nebo alespoň zastínit pergolou, což je dražší, ale o několik desetiletí rychlejší, pokud v zahradě vzrostlý strom nemáme, ví zřejmě každý, jde o intuitivní rozhodnutí, ale na podzimní fičáky již většinou nikdo nemyslí. Studený vítr nás ze zahrady zaručeně vyžene, i když jsme si v létě dokázali poradit se sluncem i deštěm, případně i kroupami. A dělicí stěny lze vytvořit z různých materiálů, stejně jako ze živých rostlin.Dělicí stěny mohou být pevné či mobilní, ty pevné mají pevnou konstrukci pevně ukotvenou v zemi, případně jde o vyšší živé ploty, které hustotou svého obrostu zajistí stejnou funkci jako třeba dělicí dřevěná stěna na betonových patkách. Kouzlo mobilních zástěn tkví v tom, že můžeme polohu místa určeného k naší relaxaci měnit, stejně jako se můžeme dočasně ochránit při konkrétní práci v zahradě. Nejčastějším řešením dělicích stěn jsou dřevěné stěny ukotvené do země, například betonovou patkou. Často jsou tyto stěny součástí teras a pergol, ke stavbě stěny lze též využít svislé nosné trámy pergol. Zajímavým řešením jsou treláže ukotvené na pergolách, které necháme popnout hustým obrostem popínavých rostlin.Pevnou dělicí stěnu však lze též vyzdít, ovšem bude to práce náročnější. Pokud ale máte k dispozici dostatek starých cihel či kamenů, například ze zbourané stavby na pozenku, vyjde vás levněji než dělicí stěna dřevěná. Pouze však v případě, že si tuto ochranu postavíte sami. Dělicí stěnu lze postavit i na sucho, tedy pouze z poskládaných cihel či kamenů, případně tvarovek. Je také možné použít tvarovky vegetačních, do jejichž otvorů nasypete zeminu a vysadíte rostliny. Dělicí stěna může mít jen jednu rovinu, ovšem může místo naší relaxace chránit i ze dvou či tří, případně dokonce čtyř stran. Dělicí stěna může mít navíc i další funkci, nemusí jen chránit před větrem, ale může též zahradu členit opticky. V takovém případě je ideálním řešením živý plot, kovaná mříž, mříž dřevěná čili treláž, které necháme popnout liánami. Pevnou dělicí stěnu lze také postavit z hotových dílců, které si zakoupíte z hobby marketu. Tyto výrobky jsou již většinou ošetřené proti vlhkosti a plísním a stačí je pouze instalovat. Dělící stěnu si ale též vyrobíme sami, nebo necháme realizovat truhlářem na zakázku. Důležitý je v tomto případě výběr dřevin, nejlépe odolnějších, tvrdších a nebo s vyšším obsahem pryskyřic. Volit můžeme například dub či modřín, případně i borovici. Na dělicí stěnu určitě nevolíme nejdražší materiály, je to zcela zbytečné. Dělicí stěna může být též zcela originální, atypická, může mít tvar oblouku, spirály, může být propojena s terasou dokonce i kaskádovitě, prostě záleží jen na naší představivosti a schopnostech. Pokud zvolíme dělicí stěnu dřevěnou, je pak třeba myslet na ochranu dřeva, tedy vhodnou impregnaci a nátěr. Dřevo je navíc třeba ukotvit dostatečně vysoko od země, aby zdola nehnilo. Je třeba použít betonové patky, kotevní hřebíky a nebo vruty. Jejich horní část musí zůstat alespoň 10 cm nad zemí, načež teprve osadíme nosné dřevěné sloupky.Jakýkoli použitý spojovací materiál volíme nerezový, jinak bude docházet k jeho rezivění a následně pronikání vody do dřeva. Ať se již rozhodnete pro jakoukoli dělicí stěnu, měla by být co nejlehčí, ale pevná, odolat musí i vichřici, stejně jako sněhu a ledu, případně váze pnoucích se rostlin. Klíčová je též kvalita použitých materiálů a jejich odolnost klimatickým vlivům. Čím bude dělicí stěna širší, tím bude potřebovat silnější sloupky i rám. Ten bude muset být navíc vyztužen i ve svém středu (např. středovým trámkem). Vhodným řešením je i trámová konstrukce tvořící čtvercovou síť, na kterou upevníme latě či prkna. Dalším pravidlem je, že by použitý materiál měl svým stylem a provedením ladit se stávajícími prvky v zahradě. Nejjednodušší mobilní dělicí stěnou jsou rákosové či bambusové rohože, které napneme např. mezi trámy pergoly a zase kdykoli sejmeme. Lze je však upevnit i na plot. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
