Ještě jedním úhlem pohledu se dá na předzahrádky podívat, totiž že jimi denně opakovaně procházíme, a že tudy (a nebo okolo nich) prochází všichni kolemjdoucí a také naše návštěvy. Předzahrádky jsou naší chloubou odkrytou, zatímco zahrady jsou často dobře chráněné před všetečnými pohledy, jsou naším soukromým prostorem a vůči světu tedy tajemstvím. To předzahrádky jsou okázalé na první dobrou, neznamená to však, že by měly působit luxusně, stačí když budou něčím osázené, a že něco z toho pokvete. Mohou být skromné, tradiční, přesto ale neztratí na svém nafintěném půvabu. I když venkovském. Předzahrádky jsou prostě malými pestrými plochami před domy, oplocenými, nebo ne, které jsou osázené především okrasnou výsadbou. Už od časného jara se derou zpod sněhu sněženky, následují bledule, hyacinty, krokusy, narcisy, tulipány a modřence, poté se zatáhnou a zapojí se později kvetoucí trvalky, až nakonec v létě zazáří třeba květy slunečnice roční a třapatkovky nachové, gladiol, jiřin a dalších krásek. Někde neoplocené předzahrádky pomáhají zkrášlit obec a není výjimkou, že o některé obec i pečuje. Oplocení předzahrádek je většinou jednoduché, prosté, často jen z dřevěných latí. Nikdy nelze do malých předzahrádek vysazovat větší keře a stromy. A pokud okrasné dřeviny, pak jen nízkého vzrůstu. Předzahrádku také můžeme obohatit zelení v květináčích. Předzahrádky také měly a dosud mají funkci oddělení soukromé části od veřejné ulice, navíc se v předzahrádkách často odstavovala jízdní kola, dává se sem popelnice, která se pak naplněná snadno posune o kousek dál kvůli popelářům. A určitě se lidé vždy snažili, aby předzahrádka ladila s architekturou domu, ale i výsadbou v okrasné části zahrady. Přitom o množství a typu zeleně před domem rozhoduje hlavně jeho pozice a začlenění v okolní zástavbě. Předzahrádka vlastně může být i jen jediným záhonem, nebo dvěma záhony podél cesty vedoucí ke vstupu do domu. Předzahrádky prostě mohou mít mnoho podob. Naopak dostatečně velké předzahrádky již vlastně mohou být rovnocenné menším zahrádkám a je v nich možné i relaxovat. Mistry v předzahrádkách jakéhokoli typu jsou pak například Holanďané, kteří klidně vysadí u soklu domu jen několik popínavých rostlin, které vytvoří iluzi předzahrádky na stěně. Do toho umístí okolo vstupu do domu květináče s rostlinami a na okenní parapety osázené truhlíky (jako my). Bohatá kvetoucí zeleň může v předzahrádce vytvořit živý obraz lemovaný rámy architektury. Plot a branku předzahrádka mít nemusí, ale pokud má, mělo by zvolené řešení jenom decentně odpovídat potřebám místa. Plůtek raději nízký, nejlépe dřevěný a dostatečně vzdušný, aby se mezerami mezi plaňkami dostalo k rostlinám dost světla a aby rostliny byly vůbec z ulice vidět. Určitě je lepší jen jakési torzo plotu než stabilní, vysoké a drahé oplocení. U nás se předzahrádkám dosud velice daří například na jihu Moravy, kde často ani nerozeznáme, co je ještě soukromá předzahrádka a co veřejně udržovaný prostor. Snad před každým stavením můžeme na jihu Moravy spatřit neoplocený zatravněný pás se záhonky s pestrobarevně kvetoucími rostlinami. Důvod to má ještě jeden, většina zahrady za domem je totiž obvykle vinohradem, na zbytku se pěstuje zelenina a bylinky, případně ještě následuje kousek sadu. Okrasná výsadba proto směřuje před domy. Nemá přitom žádný smysl, aby zvolený typ oplocení okolo pozemku lemoval i předzahrádku. Když k tomu připočteme bytelnou vjezdovou bránu a branku, je po předzahrádce, její funkci přebírá často nevzhledný plot. Přitom plot před domem může být pouze symbolický, i případní zloději nakonec překonají jakékoli oplocení, důležité je hlavně zabezpečení domu. To byste jedině museli okolo pozemku vybudovat příkop s krokodýly. Nízký plot, případně zídka, naopak vůbec nemusí jakkoli omezovat vysazenou okrasnou zeleň a ta díky tomu teprve vynikne. Kromě dřeva je tedy do předzahrádek vhodný přírodní kámen. A na svažitých pozemcích zde může být klidně i skalka. Nezapomeňte také, že od oken do ulice potřebujete hlavně dobrý výhled. Pokud tedy dřeviny, pak jedině kompaktně až zakrsle rostoucí (např. zakrslé konifery a rododendrony), po stěně domu však můžete pustit bohatou zeleň popínavou. I takové řešení ještě více vyzdvihne předzahrádku. A skutečně stačí po holandském vzoru jen uzoučký záhonek před fasádou, ze kterého porostou popínavky a případně ještě nějaké kvetoucí rostliny nenáročné na prostor. Na jaře či na podzim kvetoucí cibuloviny a jejich kombinace, vybrané trvalky, všechno je možné. Jenom výsadbu nepřeplácat. Jinak jsou možnosti téměř neomezené, stačí pouze vlastnit kousek pozemku před domem, nebo se dohodnout s obcí na výsadbě a péči o předzahrádku. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by vám to obec měla zakázat, byť je pozemek před vaším domem obecní. Zaručeno však nemáte nic, stačí jiné osazenstvo obce po dalších volbách. Předzahrádky bývaly dělené na dvě části, protože je rozdělovala vrata a branka. Předzahrádku však lze také posunout, pokud máte před domem chodník a zelený pruh mezi chodníkem a silnicí. Stačí se na problém podívat z jiného úhlu pohledu, obrátit jeho řešení vzhůru nohama. Někdy prostě najdete řešení jenom tak, jak to dělají někteří umělci. Prostě vezmou rozpracovanou věc a obrátí ji doslova vzhůru nohama, položí, zase postaví, zkoumají tvary. Nebojte se experimentovat. Ostatně předzahrádka může být i jenom z osázených květináčů. Důležitý je také geometrický půdorysný tvar předzahrádky. Ostatně z geometrie vycházíme i při navrhování samotných zahrad. Obzvláště vymezení samotného prostoru pak může být tvarem působivé, využít lze oblé tvary i křivky, různou promyšlenou symboliku. Ovšem právě vesnické předzahrádky je lepší koncipovat skromně. O to méně skromná pak ale může být vysazená květena. A kvést zde něco může od jara až do podzimu. Sněženky, bledule, krokusy, tulipány, hyacinty, narcisy a modřence jsme již zmínili, do předzahrádek se ale kromě jarních cibulovin hodí také kvetoucí růže, lilie, astry a jiřiny, na podzim pak chryzantémy. Paleta může být opravdu pestrá a vůbec ne kýčovitá. Mahónie, hortenzie, rododendron a ibišek, zlatice a cesmína, ke stěně popínavá hortenzie, vajgélie, popínavé růže, klematis, hrachory, břečťan, přísavník apod. Ale třeba i obyčejné fazole, nebo neobyčejně plodící popínavé kiwi. Zvolit lze i různé druhy letniček a na okenní parapety balkónovek. V případě letniček je vhodné volit druhy, které se na místě ochotně vysemení a nemusíte pak každý rok utrácet za nové osivo či sazenice. A že to dovedou mnohé, vlastně skoro všechny. Tradiční venkovská volba předzahrádkové květeny přitom neměla žádná pravidla. Ani nemohla mít, sousedky si prostě navzájem poskytly různá semínka a sazenice. Navíc se v předzahrádkách často vyskytovaly i nějaké bylinky a koření do kuchyně. Volba květeny se také často přizpůsobovala potřebě něco občas uříznout do vázy domů a na hřbitov, k narozeninám a svátku či jinému výročí. Výsadba tradičních předzahrádek bývala nejen pěkná, ale také veskrze praktická. Na popelnici zde místo rozhodně nebylo. Zato lavička, ano, lavička do předzahrádky rozhodně patří.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
