Podle zprávy OSN žije ve městech 81 procent světové populace, třeba v nejlidnatější indonéské Jakartě je to zhruba 42 milionů lidí (cca čtyřnásobek populace ČR). Z toho ve velkých městech žije 45 % z celkových 8,2 miliardy lidí na světě. Podle OSN musí mít velkoměsto alespoň 50 000 obyvatel a hustotu zalidnění alespoň 1 500 lidí na kilometr čtvereční. Zatímco maloměsto je definováno jako sídlo s nejméně 5 000 obyvateli a hustotou alespoň 300 lidí na km2, všechny zbývající oblasti jsou označovány za venkovské. V jednotlivých zemích se ale definice měst liší, například v Dánsku jsou jako městské oblasti označována sídla s pouhými 200 obyvateli, v Japonsku je to 50 000 a v ČR 3000 lidí. Podle dat Českého statistického úřadu bylo na našem území v roce 2024 celkem 610 měst a 5 648 obcí. Na venkově přitom u nás žije cca 25 procent celkové populace. Nejvíce vesnic se nachází v kraji Středočeském, Jihomoravském, Jihočeském a na Vysočině. Ve starověku, kdy byla na různých místech planety budována obrovská města, na našem území nic takového neexistovalo, byť některá starší sídliště vykazovala určité prvky měst. Skutečná středověká města disponující městskými právy (privilegii) byla zakládána až od 13. století. Městské právo označuje soubor práv, která vymezují vztah středověkého města k panovníkovi (vrchnosti) a vzájemné vztahy členů této komunity. Města se zprvu dělila na významnější královská zakládaná panovníkem a poddanská zakládaná ostatní vrchností. Zlomem ve vývoji našich měst byl přechod od feudalismu ke stavovské společnosti, za čímž stálo i husitské hnutí. Ovšem právě porážka stavovského odboje v roce 1547 znamenala úpadek významu měst, což bylo završeno porážkou stavovského povstání na Bílé hoře v roce 1620. Tak skončila zlatá éra měst českých, ta však nezanikala. Nový význam ale získala až v 19. století následkem průmyslové revoluce. Ve 20. století pak již ve městech bydlí většina lidí. A například nejmladším novým českým městem je Havířov (založen 1955), nejde však o obvyklý jev. Namísto zakládání nových měst docházelo k suburbanizaci, rozvoji sídlišť a satelitů na městských periferiích. Za nejstarší přímo jmenovanou královskou městskou lokaci je sice považován moravský Uničov, který byl založen v roce 1213. Jenže v tzv. Uničovské listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1223 král povolil Uničovu, aby se řídil magdeburským městským právem a dodal: „quas habent cives nostri de Froudenthal“. A to znamená: „které mají naši měšťané z Bruntálu“. Bruntál byl tedy vůbec první, ale žádná listina se nedochovala. Kromě Bruntálu v té době vznikla například města Opava, Znojmo, Jemnice, Hodonín, Hradec Králové a možná i Litoměřice. Největší rozmach zakládání měst se pak váže k panování krále Přemysla Otakara II., který založil mnoho měst v Čechách, na Moravě, ale i v dnešním Rakousku a Horní Lužici. Základní síť větších a hlavně královských měst tedy vznikla do konce 14. století. Později už byly hlavně povyšovány vsi na poddanská města a městečka. Založena byla například Kutná Hora, Brno, Cheb, Hradec Králové, Plzeň, České Budějovice a další města. Přemyslovští králové (od Přemysla Otakara I.) začali zvát do českých zemí hlavně německé kolonisty, aby osídlili pohraniční oblasti s nízkou hustotu obyvatelstva. Navíc chtěli získat mnoho řemeslníků a obchodníků pro nová královská města. Důvod byl jednoduchý a logický – vyšší daňové příjmy do královské kasy. V 16. století bylo v českých zemích 41 královských měst a přibližně 700 poddanských. K nejlidnatějším patřily kromě Prahy Jáchymov, Kutná Hora, Jihlava, Olomouc, Hradec Králové, Žatec, Klatovy, Tábor a Cheb. A celkem žilo ve městech 20 až 25 % populace království. A zakládána byla další města, především hornická. Například v roce 1516 založený Jáchymov byl po pražském souměstí druhým největším městem v českých zemích. Pomohl tomu zahraniční kapitál, který zajistil rod Šliků. Sociální a národností skladba některých měst byla výrazně ovlivněna kromě podílu Němců také migrací Židů z východu a z Vídně. Velké židovské čtvrti vznikly například v Boskovicích, Mikulově, Třebíči a Březnici. Současného počtu 610 měst bylo do dnešních dnů dosaženo především slučováním menších celků a také růstem populace, který se však nyní propadá. Více méně je ale opravdu zajímavé srovnání počtu měst v 16. století (741) a dnes (610). Samozřejmě města lidé tehdy vnímali jinak než my dnes.Zdroj: Českéstavby.CZ, Wikipedia, epochtimes.cz, csu.gov.cz, denik.cz, novinky.cz
