Chcete večer usínat s vědomím, že jste ochránili pár hektarů deštných pralesů; zachránili rodinku orangutanů; přispěli k přežití kriticky ohroženého tygra sumaterského; pomohli ubránit zdroj pitné vody pro domorodou vesnici, dali do nosu nějaké globální korporaci a prospěli klimatu planety Země? Možné to je. A nepotřebujete na to cestovat po světě, mít statisícový rozpočet a nosit tropický klobouk. Tohle všechno totiž s přehledem zvládnete během jednoho běžného nákupu. Pětatřicet procent veškerého vyprodukovaného rostlinného oleje je dnes z palem. Setkáme se s ním téměř v polovině dostupných potravin, kosmetice i průmyslových mazivech. Za loňskou sezónu se ho vyrobilo 78,3 milionů tun a poptávka rozhodně neklesá. Přispívá k tomu i kontroverzní rozhodnutí využívat tenhle olej jako údajně ekologické biopalivo. Však se také oleje z ní ročně zobchoduje za 67 miliard dolarů. Sama palma olejná (Elaeis guineensis), která je původem doma v západní Africe, je v tom docela nevinně. Za jejím masivním rozšířením stojí lidé. Nedá se totiž popřít, že je zajímavou hospodářskou plodinou, s ohromným ekonomickým potenciálem. Jedna jediná vzrostlá palma olejná je totiž schopná vynést až 40 kilogramů oleje. Přepočítáno na hektar plantáže to znamená v průměru okolo 3,3 tun ročně. To je až pětkrát víc, než kolik na tu samou plochu dají jiné olejonosné plodiny. Zní to fantasticky (a výnosně!) ale právě v tom vězí počátek problémů. Háček je totiž v tom, že nerostou všude. Ale jen v rovníkových oblastech.Na místech, kde se dřív nacházely tropické pralesy, divoké džungle, mangrovové houštiny a další vzácné ekosystémy. Které musely být vykáceny, vyklučeny a vypáleny kvůli poptávce po pro byznys zajímavém oleji. Palmy olejné jsou dnes pěstovány na přibližně 27 milionech hektarech půdy, a každou sezónu se rozloha nově zakládaných plantáží rozrůstá. Na úkor přírody. Kvůli plantážím s palmou olejnou jsou teď na odpis nosorožci, sloni, tygři a orangutani. A s nimi tisíce dalších druhů živočichů a rostlin, kterým byly pralesy domovem. S odlesňováním tropických lesů pro vytváření palmových plantáží se také pojí zvýšená rizika požárů, extrémní emise oxidu uhličitého, přečerpání půdy, narušení vodního režimu, postupné ožebračení místních obyvatel a vyhánění domorodců. Za fantastický palmový a palmojádrový olej se zkrátka neplatí jen penězi a nevyřčená cena za jeho produkci je vysoká. Ne každý ji chce platit, ne každý stojí o to, spolupodílet se na devastaci vzácných ekosystémů.Řada uvědomělých spotřebitelů proto cíleně odmítá produkty, v nichž je palmový olej „s příchutí ubitého orangutana“ obsažen. Je to otázka jejich osobní volby, a také tlaku vyvíjeného na výrobce. Když totiž budou spotřebitelé produkty s palmovým olejem odmítat, bude je muset nahradit jinými zdroji rostlinného oleje. Takovými, které nejsou tak intenzivně spojené s devastací přírody.Vyhýbat se palmovému oleji ale zrovna snadné není.Jednak proto, že je zastoupen v opravdu velkém množství produktů. A taky proto, že se v popiscích složení výrobků se palmový olej umí docela rafinovaně maskovat. Uváděn bývá pod svými alternativními názvy, většinou s akcentem chemického názvosloví či anglických pojmenování. Která to jsou? Úplnou klasikou je pojmenování latinským botanickým názvem palmy olejné, tedy Elaeis guineensis. Botanika ani latina totiž k našim koníčkům většinou nepatří. Další fintou je pojmenování etyl palmitát. Setkat se můžete i s neutrálně znějícím názvem glyceryl nebo glyceryl stearát. Jenže i ten se získává z palmojádrového oleje. Zdevastované pralesy vykukují i z pojmenování hydrogenované palmové glyceridy, potažmo z podivně znějícího oktylpalmitátu.Najdou se výrobci, kteří palmový olej přepisují jako „olej z palmových plodů“ nebo „olej z palmových jader“ nebo „palmojádrový olej“. Asi si myslí, že to bude znít víc neškodně a přírodně. Další variace názvů zní palmový stearin, palmát, palmitát a také kyselina palmitová. Pořád je to ale ten samý produkt z vyklučené monokultury plantáže. Nachytat se nedejte ani na komplikovaně znějící palmitoyl oxostearamid, palmitoyltetrapeptid-3, palmitylalkohol či palmolein. Skutečně od lesa na to jdou producenti, kteří maskují palmový olej názvy s dočista jiným než palmovým kořenem. Jenže i kernelát sodný, laurethsulfát sodný, lauryllaktylát/sulfát sodný a laurylsíran sodný nejsou nic jiného, než palmový olej popsaný trochu jinak. Platí to i pro kyselinu stearovou a stearát. Je to naprosto legální, takovým popiskem výrobci nelžou. Jen to prostě není úplně férové vůči spotřebitelům, kteří by se palmovému oleji rádi vyhnuli.Ještě bohužel nekončíme. Na zahraniční kosmetice se můžete setkat i s názvy jako capric triglyceride, caprylyl glycol, ethylene glycol monostearate, stearamidopropyldimetilamin a isopropyl isostearate. Je to jen další finta, protože jde o sloučeniny využívané v kosmetice, k jejichž výrobě se znovu a opět používá glyceryl. Tedy náš starý známý palmový olej. Pastí jsou i zkratky CBE. Ty totiž znamenají „ekvivalent kokosového másla“. Ale už nenaznačují, že onou náhražkou za kokosové máslo je zrovna palmový olej. Zbystřit se vyplatí i tam, kde je napsáno prosté „rostlinný tuk“ či „rostlinný olej“. Nemusí to nutně znamenat naši palmu, ale klidně to palma může být. Kdyby šlo o jinou olejodárnou plodinu, nejspíš by se výrobce tolik nestyděl napsat to přesně. Asi už ale tuší, že s palmovým olejem to u nás nevyhraje. Čteme totiž ta pekelně malá písmenka na přebalech zboží, a pátráme po environmentálně závadné složce produktu.Ne každý den se vám poštěstí vyzvat na souboj byznys s ročním obratem v miliardách dolarů. Ale utkat se o budoucnost tropických deštných lesů klidně můžete, a přispějete tím dobré věci. Byť to nevypadá jako rovný souboj, jako spotřebitelé máte ve skutečnosti ohromnou moc. A k tomu, abyste ji projevili, vám stačí učinit jen velmi málo. Rozhodujete totiž tím, co si do svého nákupního košíku naložíte. Nebo nenaložíte.Zdroje: TreeHugger.com, MDPI.com, SustainablePalmChoice.com, rainforest-rescue.org, CCBC.cz, stoppalmovemuoleji.cz
