Pro urychlení stavebních prací během zimních měsíců se spoustu stavebníků uchyluje k dočasnému způsobu vytápění na stavbách. Nejjednodušší a nejrozšířenější způsob je po generace osvědčený dočasný spotřebič na pevná paliva instalovaný do nově zhotoveného zděného komínu. Přesně zde nastává první a nejzásadnější problém. Komíny jsou navrhovány na moderní spotřebiče, kdy je pro návrh počítáno s požadovaným tahem, teplotou spalin, výkonem a typem použitého paliva. Většina dočasných spotřebičů zapojených do nových komínů je pofiderní kvality či nejasných parametrů. Nejčastěji se používají spotřebiče typu Petra často po domácky upravené a bez deflektorů. Připojení také nebývá odborně provedeno, kdy chybí vhodné přechodové redukce, a vzdálenosti spotřebiče od sopouchu jsou velmi krátké. Nejčastěji použité palivo je typu „co stavba dala, hlavně že to hoří“. Všechny výše uvedené aspekty vedou často k nenapravitelným škodám, kdy dochází k popraskání keramické komínové vložky a komín je díky tomu znehodnocen. Následná oprava je finančně nákladná a nikdy neuvádí věci do původního stavu. Nejběžnější příčinou je takzvaný termický, lidově řečeno tepelný šok. Tepelný šok je jev, který je známý v celé řadě odvětví od stavebnictví přes strojírenství, až po spotřebitelský průmysl. Uvedu příklad z běžného života. Pokud sklenici, ve které je chlazený nápoj, vložím do vroucí vody, ve většině případů praskne. Je to všeobecný fakt, který je známý v každé domácnosti. Stejný princip funguje i u komínů. Většina staveb je trvale nevytápěných a teplota konstrukce je stejná jako teplota okolí. Po rychlém zatopení v dočasných spotřebičích, často za pomoci hořlavých kapalin a nestandardního paliva, dochází k rychlému nárůstu teploty spalin. Vnitřní stěna keramické komínové vložky se začne neúměrně zahřívat oproti její vnější části. Rozdíly teplot vnitřní a vnější stěny keramické vložky mají za následek i rozdílnou dilataci materiálu. Vnitřní stěna se začíná rozpínat rychleji než její vnější část. Tato diference má za následek velké pnutí, které způsobí prasknutí materiálu. Jedná se o fyzikální vlastnost, kterou nejde eliminovat. Je tomu vždy třeba předcházet. Další nejběžnější chybou je napojení kouřovodu na sopouch nevhodnou redukcí. Kouřovody jsou ocelové trubky, které je potřeba napojit na keramický sopouch. Ocel má mnohanásobně vyšší teplotní roztažnost než keramika. Z tohoto důvodu je nutné dbát na to, aby zde byl dostatečný prostor pro dilataci a pohyb kouřovodu v ústí sopouchu. Pokud dochází k přímému styku dvou takto rozdílných materiálů, je téměř jistotou, že už při prvním zatápění dojde k poškození keramické vložky. V lepším případě dojde pouze k utržení odbočkového dílu od zbytku sopouchu. Takto odtrženou odbočku je možné přilepit vhodným lepidlem zpět. Každý výrobce k tomuto nabízí vhodné opravné díly. Výmluva na nekvalitní materiál je většinou pouhou snahou zákazníka přenést zodpovědnost na zhotovitele nebo dodavatele komínu. Většina firem v České republice, které dodávají zděné komínové systémy, používají kvalitní keramické vložky českého nebo německého původu. Vložky procházejí výstupní kontrolou a jsou dimenzovány na životnost stavby. I když reklamace není uznána, je vždy snahou všech účastněných stran najít společné řešení, aby byl komín funkční a hlavně bezpečný. První z možností je vyvložkování stávajícího komínu nerezovou vložkou. Je to nejrychlejší a nejběžnější řešení, které zvládne každý šikovný kominík. Bohužel s sebou nese i jistá úskalí, a to nemluvím jen o ceně materiálu a práci. Vkládáním nerezové vložky totiž dochází ke zmenšování průměru komínu, a tím pádem i ke zhoršení jeho tahových vlastností. Vždy je nutné před samotnou realizací provést kontrolní výpočet, aby se ověřila funkčnost spalinové cesty. Tento výpočet pak může být podkladem pro výchozí revizi. Druhou nevýhodou je životnost nerezové vložky, která je dimenzována na životnost spotřebiče nikoliv na životnost stavby, jak je tomu u keramické vložky. I když se to pro laickou veřejnost zdá jako lehce proveditelná záležitost, opak je pravdou. Moderní zděné komínové systémy jsou složeny z betonové nebo keramické tvárnice, izolace a keramické komínové vložky. Komínové vložky jsou k sobě lepeny a tvoří tak jeden kus. Vzdálenost mezi izolací a keramickou vložkou je minimální, což neumožňuje sebemenší manipulaci. Jsou mně známi pouze dva způsoby, jak celou opravu úspěšně provést. První z nich je, že se po celé délce do komínu udělají otvory, kterými se vyjme větší část keramické vložky včetně izolace. Celý proces se provádí od komínové hlavice směrem dolů k poslednímu poškozenému dílu. Na přiložených fotografiích se můžete přesvědčit, jak náročná práce to je. Druhým možným způsobem je přístup zespodu. Komín se otevře v části, kde se nacházejí poškozené komínové vložky. Nad posledním poškozeným kusem se komín uchytí v objímce. Za pomocí zvedacích mechanismů se zbývající část komínové vložky nadzvedne. Vymění se poškozené díly a nepoškozená část se spustí na vyměněné díly. Tato oprava s sebou nese vysoká rizika. Během manipulace s keramickou vložkou totiž hrozí další poškození zbývající části původně nepoškozené vložky.Na českém trhu je pouze pár kominíků, kteří jsou ochotni se takovéto výměny ujmout. Celý proces je finančně i časově náročný a vyžaduje nutnou dávku zkušeností. Tento způsob není nutné jakkoliv detailně popisovat. Zbouráním poškozeného komínu a postavením nového se problém stoprocentně vyřeší. I když se na první pohled zdá tento způsob jako nejhorší možná varianta, v určité části výstavby se může jednat o nejlepší řešení. Nový komín bude mít veškeré potřebné parametry, životnost se nebude zkracovat a cena bude předem jasně dána. Pokud bude ochota zúčastněných stran se jakkoliv podělit o náklady, může být opravdu tou nejlepší variantou. Pokud u Vás k popraskání komínové vložky nastane, určitě už víte, co dělat, či na koho se obrátit. Nicméně věřím, že po přečtení tohoto článku, se obdobných chyb vyvarujete. Přeji Vám příjemné léto a hlavně pak spoustu příjemných chvil v teple domova.Za Almeva tým Ing. Filip Tesař
