V každém případě je mnohdy doslova nemožné předzahrádku vybudovat. Prostě je třeba mít před domem alespoň kousek vlastního pozemku. Je samozřejmě možné se domluvit s obcí a malou zahrádku, která místní prostředí zkrášlí a obohatí, vybudovat i na pozemku obecním, ale nemusí jít o trvalé řešení. Nastane po dalších volbách změna osazenstva radnice a vše bude jinak. Někteří radní mívají až neuvěřitelné nápady a tak se může klidně stát, že v obci, kde nejsou žádné problémy s parkováním (až na několik míst a jeden, dva dny v roce), vzniknou postupným snažením politika, který nemá evidentně nic jiného na práci, parkovací zóny. Pěkně přikázat a rozhodnout po vzoru měst! Vlastní pozemek je prostě pro předzahrádku klíčový. A pokud to štěstí máte, není proč váhat. Obvykle bývaly předzahrádky dělené na dvě části, jelikož je rozdělovala vrata a branka (dnes říkáme brána a branka), čili příjezd na pozemek a vstup pro pěší. Ovšem vždy záleží na konkrétních dispozicích. Jakousi předzahrádku lze nakonec vybudovat i místo pruhu trávníku mezi chodníkem a silnicí, i když o klasické řešení předzahrádky již v tomto případě nejde, ale i tak bude působivým řešením. Prostě bude pěkné jít okolo. Místo předzahrádkám navíc často berou parkovací místa před domy, z nějakého těžko pochopitelného důvodu prostě mnozí lidé nechtějí parkovat na své zahradě, i když zde mají dost místa. Je prostě vždy v první řadě třeba používat zdravý rozum a preferovat pohled na celek. Někdy najdete řešení pouze tak, jak to dělají někteří umělci. Prostě vezmou rozpracovanou věc a obrátí ji vzhůru nohama. Vytvoření předzahrádky tedy někdy představuje odhodlání k radikálnímu řešení a až čas potvrdí, že jste se rozhodli správně. Často jsou předzahrádky jen malým, úzkým prostorem před domem, třeba jen místem na jeden záhon. Ale i ten může bohatě stačit a určitě bude výsledek vašeho snažení vypadat lépe, než květiny namalované na fasádu. Jsou tak nějak dosti neživé. Roli pak hraje kompromis mezi vzhledem a funkčností. Jak jsme již zmínili v úvodu, některé předzahrádky jsou velké parádnice, jiné se skromně, ale přesto půvabně krčí při zemi. A nakonec lze jako malou předzahrádku vybudovat i skalku. Přístupy k předzahrádkám jsou různé, někdo preferuje praktické prvky, které pak předzahrádku potlačí, jiný to udělá naopak. A určitě jde o lepší řešení. Proč by například místo před domem měla stále hyzdit popelnice, jak tomu často bývá? O těch na čtyřech kolech nemluvě. Klíčový je také geometrický půdorysný tvar budované předzahrádky. Ostatně z geometrie se vychází i při navrhování samotných zahrad. Obzvláště vymezení samotného prostoru pak může být tvarem působivé, využít lze oblé tvary i křivky, různou promyšlenou symboliku. Ovšem právě vesnické předzahrádky je lepší koncipovat skromně. O to méně skromná však může být vysazená květena. A kvést zde něco může od jara do podzimu. Sněženky, bledule, krokusy, střídané tulipány, narcisy a modřenci, kvetoucí růže i lilie, astry a jiřiny, na podzim chryzantémy. Paleta může být opravdu pestrá a vůbec ne kýčovitá. Do předzahrádky se hodí i nějaká ta trvalka, třeba mahónie a nebo hortenzie, případně ibišek. Velmi působivé jsou pak kvetoucí liány, kterým instalujeme na stěnu domu pěkně vypadající oporu, po níž se budou pnout. Třeba treláže. A vlastně se tato opora stěny ani nemusí dotýkat. Popínavá hortenzie, vajgélie, popínavé růže, klematis, hrachory apod. Ovšem rozzářit zde mohou své nádherné květy i obyčejné fazole, obzvláště na jižně orientované stěně, jelikož milují sluníčko. Odměnou vám pak bude i bohatá sklizeň. V případě letniček je vhodné volit druhy, které se na místě ochotně vysemení a nemusíte pak každý rok utrácet za nové jedince. Navíc je dobrou zprávou, že to dovedou opravdu mnohé. Moje žena zahradnice právě řekla, že skoro všechny, ale nechci být až tak radikální. Tradiční druhy květeny dřívějších předzahrádek přitom neměly a ani nemohou mít žádná pravidla. Šlo totiž většinou o to, co si mohly sousedky navzájem poskytnout, čeho měly přebytek, navíc se v předzahrádkách často vyskytovaly i nějaké ty bylinky a koření do kuchyně, volba květeny se často přizpůsobovala potřebě něco občas uříznout do vázy domů a na hřbitov, k narozeninám a svátku či jinému výročí, aby bylo čím podarovat. Čili výsadba tradičních předzahrádek bývala nejen pěkná, ale hlavně i veskrze praktická. A nějaká popelnice zde opravdu neměla místo. Ve městech se lidé dnes naopak často předhánějí v exotičnosti výsadby. A víte co? Proč ne! Jen je především třeba dát pozor na invazivní druhy. Třeba takové obyčejné konvalinky a nebo sedmikrásky dovedou poměrně rychle (již po pár letech) předzahrádku doslova utlouct. A z bylinek to dovede například máta. Letos jsme se přesvědčili, že invazivní může být dokonce i v zahradě vysemeněná meduňka (ta se však snadno vyrýpne a obdarujete jí své okolí). To však ještě nic není proti okrasným bodlákům (pokud si necháte v zahrádce vysemenit třeba zázrak na játra jménem ostropestřec mariánský, přinese vám to v dalším roce mnoho vrásek na čele) a například taková stromovitá škumpa vám dovede nadzvednout svými kořeny i základy plotu a nebo chodník. Tak pozor. A prosím, nezapomeňte v předzahrádce na malou lavičku, poslouží vám samým i znaveným kolemjdoucím. A čím budete starší, tím raději na ní s někým „poklábosíte“.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
