Třeba s pomocí motorové techniky, řetězu omotaného kolem kořenů a přivázaných k autu. Ne vždy tyhle experimenty končí dobře, ať už pro užité nářadí, toho kořen-vykopávajícího nebožáka anebo škodolibě se usmívající diváky okolo. I když tedy v případě likvidace pařezu platí, že co nejde silou – půjde jistě ještě větší silou, dá se to dělat také jinak. Ne zrovna tvrději, ale chytřeji. Tak, že se přitom vlastně vůbec nenadřete. U likvidace pařezů totiž krásně platí úměra o vynaložené energii a úměře času. S tím krumpáčem, sekerou a rýčem vydolujete pařez i s kořeny rostlé švestky za jedno peprné odpoledne. S pomocí větší síly - hrubé rozbrušovací frézy a za strašného kraválu – to bude hotové za hodinu. Přidejte vynaložení mnohem větší síly – třeba s pomocí v úvodu článku zmíněného traktoru nebo bagru – a zvládnete pařez vyrvat ze země za pár minut. Ale je to trochu nepřiměřené rozsahu úkolu. Anebo si připustíte, že to nemusí být hotové na počkání. A pařez ze sadu nebo zahrady zmizí v horizontu několika dní, týdnů. Čím delší časový horizont si zvolíte, tím méně práce s tím budete mít. Jak to? Osvědčenou metodou nenáročné likvidace pařezů je totiž jejich vypalování. Jak na to? Bude to chtít silnější vrták, kterým trochu prošpikujete ten nevzhledný pahýl. Vrtáte po obvodu pařezu, vrtáte do středu. A taky není od věci vyvrtat i jednu díru z boku. Ideálně z té strany, odkud nejčastěji fouká vítr. Co dál? Pak už jen stačí zahrát sonátu pro podpalovák (anebo třeba jemné třísky), jímž zažehnete oheň v té díře uprostřed. Nečekejte zásadní požár. Bude to hořet a žhnout, ale nebude to nic extrémního. Pařez bude svítit jako lucernička a hořet zevnitř, zatímco mu z boku bude přifukovat vítr. Není to kdovíjak rychlé, ale je to efektivní. Zapálený pařez nemůžete nechat bez dozoru, ale v průběhu čtyřiadvaceti hodin máte víceméně hotovo.Silnější vrták, nějaké podpalovací médium, sirky. Tahle výbava vám postačí k tomu zbavit se pařezu skoro bez práce. Výsledek je stejný, jako u řvoucí a nervy sousedů drásající frézy anebo toho podloží devastujícího bagru. Ohněm je to ale jaksi elegantnější. A může to být ještě mnohem méně náročné, snazší. To, když pařez necháte biochemicky rozložit. Pohnojíte ho tak, že rozkladné mikroorganismy zkrátka neodolají. Vybrat si můžete buď klasickou močovinu ve formě granulátu, anebo dusíkaté hnojivo. Pořádně jím pařez nakrmte. A nezapomeňte ho zalít a taky zabalit do folie. Jen ať se zahřeje, a ať mají ti mikrobi teplo. Pak už stačí jen čekat, možná pro ty netrpělivé znovu za čas trochu přihnojit. Jinak se moc proces tlení urychlit nedá. Pařez nicméně téhle biochemické kůře dlouho odolávat nebude, a už po dvou měsících bude hodně vydrolený. Kdy úplně zmizí? To záleží na tom, jak velkého průměru je a z jak tvrdého dřeva pochází. Menší kmínky vyhnijí do tří měsíců, větší do jednoho roku. A samozřejmě, je tu ještě jedna cesta. Dost možná nejpomalejší, ale taky nejklidnější a nejpřirozenější. Z níž navíc budeme mít nemalý užitek.Práci na likvidaci pařezu při ní úplně přenecháte houbám. Naočkovat je – inokulovat – můžete z balíku slámy i „závrtem“, kulturou dřevokazných hub. Těch, které budou užitečné i vám. Z pařezu se tam může stát záhonek s hlívami, václavkami anebo Jidášovým uchem. Je to k jídlu a zdravé. Houby budou postupně zužitkovávat živiny obsažené v mase dřeva pařezu, a zvolna jej úplně rozloží. Je to vlastně docela příjemná cesta, protože je přírodní a přirozená. Tak, jako v místě rostl strom dlouhá léta, bude po několik let odcházet i jeho pařez. Houby jej spolehlivě rozloží, byť to bude pár sezón trvat. Není kam spěchat. A vy si přitom nemusíte ničit záda jedno propocené odpoledne s krumpáčem, sekyrou a rýčem.Zdroj: FamilyHandyman.com, LawnStarter.com, TheSpruce.com, WikiHow.com, Bunnings.com.au, UrbanForrestProfessionals.com, EarthDevelopment.com
