Rybízy můžeme vysazovat na podzim a nebo na jaře. Ve všech případech je třeba vykopat cca 50 cm hlubokou výsadbovou jámu, na dno umístit hnojivo, které neobsahuje chlór (nepoužívat proto NPK), například Cereritu, ale i kvalitního kompostu či dobře uleželého hnojiva organického (v tomto případě může být jáma i hlubší a vrstva materiálu silnější). Pokud použijeme hnojivo anorganické, ještě na ně navrstvíme kompost či jiný humózní substrát (cca 10 cm silná vrstva). Až poté rybíz vysazujeme a jestli dobře počítám (50 – 10 = 40), k výsadbě máme nyní k dispozici hloubku jámy 40 cm. Ovšem červený rybíz (tedy keřovitou formu, nikoli stromkovou, kde na hloubce výsadby nezáleží) je třeba vysazovat o 5 až 10 cm hlouběji než byla hloubka jeho výsadby ve školce (sazenice prostokořenné). Rybíz nám zakoření a ze seříznuté části (nejčastěji z podzemních oček) vyrostou výhony, jež nám vytvoří nový keř. Zatímco černý rybíz vysazujeme přibližně do stejné hloubky, v jaké byl zakořeněn ve školce. Hlouběji smí být vysazen nejvýše 5 cm, jelikož právě tomuto rybízu hlubší výsadba nevyhovuje, obráží totiž nejvíce ze svých nadzemních částí a částečně i z oček těsně pod zemí. Nikoli z těch, která jsou hlouběji. Optimální hloubky výsadby dosáhneme vysypáváním jámy kompostem. Výše jsme zmínili, že na rozdíl od keřovitých rybízu není u těch stromkových hloubka výsadby důležitá. Důležitý je však výsadbový kolík, aby rybízy stály pěkně rovně, dokud pořádně nezakoření. Příprava výsadbové jámy je tedy stejná jako u rybízů keřových, akorát si nemusíme hlídat žádné centimetry navíc. Před výsadbou však musíme doprostřed jámy zatlouct výsadbový kolík, aby byl v podloží pevně uchycen ještě před zahrnutím zeminou. Zvýšíme tak jeho stabilitu. A nezapomeňte, že i po zatlučení do podkladu musí být kolík výrazně delší než vysazovaný rybíz. Rybíz pak po výsadbě ke kolíku uvážeme jediným úvazem v korunce. Kořeny rybízu je nejlepší zahrnovat směsí zeminy s kompostem, nikdy nepoužívejte pouze samotný kompost, rostlinám by se v něm příliš zalíbilo a kořeny by se nechtěly rozrůstat dál. Na druhou stranu je ale přídavek kompostu do zeminy důležitý kvůli výživě rostlin.Po výsadbě provedeme řez, při kterém korunky sazenic vůbec nešetříme. Necháme pouze pár pupenů, ze kterých nám v prvním roce vyrostou nové výhony. A právě ty budou tvořit základ nové koruny. Řez rybízu je vůbec klíčový pro dosažení kvalitních rostlin a bohaté plození. Záleží přitom na druhu rybízu a stáří jeho výhonů. Červené i černé rybízy, ať již keřovité a nebo stromkové, nám začnou plodit již druhým rokem po výsadbě. Pravda, první roky není úroda nijak úžasná, ale nějakou tu kuličku si již zobneme. Po několika letech si pak z každého keříku již například připravíme dostatek marmelády.Ve druhém roce, kdy již rybízy začnou plodit, mají tři až pět výhonů. Ze tří ponecháme řezem jen dva, z pěti tři. A to samé uděláme v dalším roce, tedy z nově narostlých výhonů opět ponecháme jen dva nebo tři nové. Po třech letech takto řezem upravované koruny dosáhneme konečného počtu výhonů (větví). Důležité je též vědět, že červené rybízy nám budou slušně plodit i na čtyřletých výhonech, černý rybíz však stárne rychleji. Čtvrtým rokem proto musíme vyříznout větve, které narostly rokem prvním. Červený rybíz takto řežeme až pátým rokem, čili o rok déle. Navíc je třeba u černých rybízů vyřezávat každý rok jednu čtvrtinu výhonů, u červených pětinu.Dospělé keře by měly mít 8 až 12 výhonů v závislosti na odrůdě a tvaru. Vzpřímeně rostoucím druhům bude více slušet výhonů 8 (jinak by koruny byly až příliš husté), rozkladitým 12 i více. Po řezu stačí, když v seříznuté koruně zůstane 5 pupenů na výhon a zároveň vyštípneme květenství. Keřovité i stromkové rybízy hnojíme každoročně od druhého roku. Každému jedinci poskytneme ročně cca alespoň 3 kg dobře uleželého hnoje a nebo dostatek kvalitního, výživného kompostu a dále cca 50 gramů například Cereritu. Opět se vyhneme NPK a jiným hnojivům, obsahujícím chlór, který rybízy nesnáší.Rybízy bývají mohutně napadány mšicemi, což nelze řešit jinak než postřikem, použít však lze i ekologický prostředek na bázi olejů a nebo dosti ředěnou kopřivovou jíchu. Dále bývá rybíz černý i červený napadán šedou hnilobou a hnědým padlím. Dalším problémem může být sluneční úpal. Špatnou zprávou je, že právě šedá hniloba bývá u stromkovitých rybízů častou příčinou jejich uhynutí, u těch keřovitých si pomůžeme řezem. Sluneční úpal poznáme podle poškozené plochy listů, zatímco větve a pupeny zůstanou bez poškození. Listy nám při slunečním úpalu hnědnou, ale nevadnou. Prostě uschnou jako zakonzervované. V tomto případě se však neděje nic zlého a není třeba jakýkoli zásah. Ovšem šedá hniloba ničí vše – listy, pupeny, květenství i větvičky. Postižené větve proto musíme vždy seříznout až do živého dřeva a to bývá problém právě u stromkových rybízů. Proto následkem takového napadení často uhynou. Nelze je řezem obnovit. K uhynutí celé rostliny dojde obvykle do několika let. Tak dlouho se zvětšuje počet suchých větví, až stromek prostě vytrhneme a spálíme. Což je ostatně v takovém případě nejrozumnější řešení. Dobrou zprávou však je, že tak získáme místo pro nový rybíz! A nebo pro něco jiného? Zalévat můžeme za suché zimy kdykoli nemrzne (tedy za oblevy), stejně tak se rybízům zalíbí hojná zálivka kdykoli v sušším období roku. A pokud budeme zalévat pravidelně dostatečně ředěnou kopřivovou (či obecně bylinnou) jíchou, rybízy jen ožijí.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
