Panašovaným rostlinám říkáme variegátní a obzvláště u keřů a stromů je efekt panašování výrazný, ostatně mají oproti menším rostlinám mnohem větší objem „panašované krásy“. Panašované rostliny se sice vyskytují i v přírodě (viz výše), ale dlužno dodat, že jen vzácně. Například je tato schopnost známa u obyčejného jetele lučního (Trifolium pratense). Co se však týká šlechtěných kultivarů, je nabídka opravdu ohromná. I v jejich případě to však přírodou začíná. Většina variegátních (panašovaných) forem rostlin vznikla ze základního zeleného druhu, u něhož se objevila náhodná mutace v podobě barevné odchylky. Té si šlechtitelé všimli (mnohdy ji cíleně vyhledávali) a pomocí vegetativních (nepohlavních) metod rozmnožování uchovali. I tak ale nejde o stav trvalý, i v přírodě jsou náhodné mutace opět potlačovány. Je proto třeba, když si všimneme, že se některý výhon vrátil k původní zelené (nepanašované) barvě, tento výhon odstranit. Nepanašované druhy jsou obvykle vitálnější a panašování může časem zaniknout. Návrat k přirozenému stavu je běžný. Způsob projevu panašování (genetické odchylky) je závislý na rozložení a množství chlorofylu (zeleného rostlinného barviva). V zásadě lze říci, že čím je chlorofylu méně, tím větší a bledší skvrny se na listech tvoří. Ovšem úbytek barevného pigmentu neznamená, že jsou panašované rostliny ve srovnání se svými zelenými souputníky méně odolné či dokonce nemocné. Ohledně panašování navíc panují také mýty, například ta, že panašované rostliny nesmí na slunce. Něco na tom sice pravdy je, ale většina z nich na slunci netrpí, listy nebývají popálené a prospívají celkem dobře. Některé se dokonce rády vyhřívají, co však nesnesou, to je sucho. Pokud jim dáte dostatek vlhkosti, se sluníčkem se vyrovnají. Jsou však i druhy, které vyloženě vyžadují stín a nebo alespoň polostín. A stinné stanoviště dokonce dovedou svým panašováním rozsvítit. Existují dokonce i druhy, které jsou při rašení na jaře téměř bílé a až později se objeví zelená. A co víc, panašování může být i vícebarevné a kromě bílé a jejích odstínů až do béžové, žluté a okru se může na listech objevit například i barva růžová a její odstíny. Variegátní dřeviny zahradu svým vzhledem rozhodně osvěží, obzvláště za horka, ty neopadavé pak zpříjemní zahradu obzvláště v zimě. Určitě je ale dobré, pokud zahradu doplní, když tedy nejsou dominantním projevem. A čím větší rostliny jsou, o to uvážlivější musíme být. Panašované stromy a rozložité keře, případně popínavé liány mohou v přílišném množství působit nepatřičně. S množstvím panašovaných rostlin v zahradě si je prostě třeba rozumně poradit. A ještě jednu zajímavost přináší panašované rostliny, tedy především dřeviny. Pokud jsou opadavé, na podzim se mění jejich barvy a panašování je tak ještě více ozvláštněno.
