Nejhorší je pro dřevo styk s vodou a s tím související degradace plísněmi (hnilobou), ale i dřevokaznými houbami a dalšími organismy. Nejčastěji jsou takto degradovány krovy pod poškozenými střešními krytinami, dřevěné konstrukce, ke kterým prosakuje voda z netěsnícího potrubí, případně dřevo ohrožené špatnou hydroizolací. Ovšem mnohé dřevěné prvky jsou přímo namáhány vlivy klimatu, třeba dřevěné venkovní obklady budov, zahradní nábytek atd. Problémem je též nedostatečně vyschlé dřevo použité při výstavbě. Pokud toto dřevo nakonec v konstrukci uzavřeme (například neprodyšnou izolací), zaručeně dojde k jeho postupné degradaci. Zmínili jsme dřevokazné houby, plísně a hmyz. Jak si tito výtečníci vedou? Dřevokazné houby se živí celulózou, kterou spotřebovávají, dřevo ztrácí pevnost, tmavne a rozpadá se v drobných kostičkách. Poté existují dřevokazné houby, které způsobují bílou hnilobu dřeva (úplný rozklad). Oproti tomu plísně sice nezpůsobují destrukci dřevní hmoty, napadají pouze povrch dřeva, ovšem tak se právě stávají příčinou další degradace dřeva. A hmyz? Nejnebezpečnější je ten, který likviduje dřevní hmotu zevnitř. U některých druhů hmyzu to dělají larvy i dospělci. Zmiňme například tesaříka krovového (Hylotrupes bajulus), červotoče proužkovaného (Anobium pertinax) a pilořitku velkou (Urocerus gigas). Z dřevokazných hub můžeme jmenovat dřevomorku domácí (Serpula lacrymans), konioforu sklepní (Coniophora puteana), pórnatku (Ceriporia) a trámovku plotní (Gloeophyllum sepiarium). Způsobů ochrany dřeva je více, patří mezi ně nátěr, postřik včetně metody postřiku velmi malým množstvím vysoce koncentrované účinné látky, injektáž a nakonec samozřejmě i jakákoli forma prevence. Čili poškození dřeva můžeme předcházet stavebně technickými opatřeními a aktivním ošetřením vhodnými přípravky. Na začátku je však vždy prevence v podobě výběru kvalitního dřevěného materiálu. Ideální je dřevo těžené v zimě a poté musí být dostatečně vyschlé. Snižuje se tak riziko napadení dřeva. I způsobů ochrany dřeva před přímým stykem s vodou je řada. Různé přesahy a přístřešky zvenčí, zevnitř pak především zamezení přístupu kondenzované vlhkosti ke dřevu. A samozřejmě také větrání. I když ale vše uděláme správně, stejně nám životnost dřeva nejvíce prodlouží aktivní ochrana chemickými prostředky. Používají se nátěry, prostředky s fungicidními účinky (ničí dřevokazné houby a plísně) a prostředky s účinky insekticidními (hubícími hmyz v jeho různých vývojových stupních), ale i jiné (viz níže). Vybíráme z nátěrů na bázi rozpouštědel a na vodní bázi. Funkci ochrannou i estetickou zároveň nabízí lazury a laky. Chemická ochrana dřeva slouží především k dlouhodobé preventivní ochraně (především u dřevěných prvků vysoce exponovaných ničivým vlivům). Ovšem chemická ochrana dřeva se používá i při skladování a přepravě a také v případě již napadeného dřeva, kdy neplní funkci preventivní, nýbrž přímo likviduje biologické škůdce. Chemická ochrana dřeva je důležitá především v situacích, kdy jsou metody fyzikální a konstrukční ochrany málo efektivní anebo těžko realizovatelné. Chemické prostředky určené k ochraně dřeva obsahují většinou jednu či více směrově účinných látek spolu s různými původními látkami. Původními látkami jsou rozpouštědla, ředidla, stabilizátory, emulgátory a barviva. Jde o látky pomocné, které zajišťují požadovanou aplikovatelnost ochranných prostředků a pozitivně ovlivňují jejich stabilitu. V případě směrově účinných látek hovoříme o aktivních komponentech ochranných prostředků, které dělíme podle účinků na fungicidy (jsou účinné vůči houbám dřevokazným, dřevozbarvujícím a plísním), insekticidy (preventivní insekticidy zabraňují hmyzu požírat zdravé dřevo a intenzivní insekticidy likvidují hmyz v již infikovaném dřevu), baktericidy (účinkují proti bakteriím), retardéry hoření (snižují hořlavost dřeva), inhibitory chemické koroze (zvyšují odolnost dřeva vůči chemikáliím), inhibitory povětrnostní koroze (zvyšují odolnost dřeva vůči atmosférickým vlivům). Chemické ochranné prostředky se na povrch, nebo do určité hloubky dřeva, nanášejí či zavádějí nátěrem, postřikem, máčením a jinými beztlakovými technologiemi. Pokud je třeba dosáhnout většího průniku a příjmu prostředku do dřeva, používají se i podtlakově-přetlakové technologie v impregnačních kotlích. A právě na charakteru použité technologie je z velké části závislá výsledná kvalita chemické ochrany dřeva (v praxi se hodnotí pomocí příjmů a průniků ochranného prostředku do dřeva). Uložení účinné složky ochranného prostředku ve dřevě je přitom závislé na struktuře a vlhkosti dřeva, aplikačních vlastnostech konkrétního prostředku a typu a intenzitě hybných sil transportu. Důležitá je také úprava dřeva před aplikací ochranných prostředků, především dokonalé očištění povrchu, a také podmínky při aplikaci prostředku (optimální teplota, pokud nátěr provádíme venku, nesmí pršet atd.).Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
